高市氏、国旗損壊罪制定は民主主義です!当然です!法理学に主義は無い!秩序、自由の論理を肯定する!広島弁護士会は、既に存在する「外国国旗損壊罪」との整合性が取れておらず、論理的に破綻です、頭大丈夫?
https://x.com/moeruasia01/status/2024980454504583417
【国旗損壊する事件はない】高市早苗総理大臣の悲願『国旗損壊罪』制定について、自民党内から疑問の声。
広島弁護士会「表現の自由を侵害するおそれ」
だからこいつ広島弁護士会は、初めから”専制=共産主義”なんだよ。
広島弁護士会などが主張する「表現の自由の侵害」という懸念は、既に存在する「外国国旗損壊罪」との整合性が取れておらず、論理的に破綻しています。
「自由には責任と制限が伴う」という民主主義の鉄則に従えば、国旗損壊罪の制定は法理学的な「正常化」と言えます。
法理学の立場からは、”自国旗を守るのが民主主義だ”という論理も、”自国旗を焼く自由があるのが民主主義だ”という論理も、どちらも論理的に整合していれば「正解」として提示できてしまいます。
要は、多数決のような民主主義は肯定、否定もできない。
主義下の法でようやく構造や論理の箱を用意できるという事ですよ。
そもそもある法律が履行されているので同意 自由=民主主義です。
よって外国国旗損壊罪と国旗損壊罪の差別を図れば、それは”専制=共産主義”です。単純です。
日本の刑法には現在、”外国国旗損壊罪(刑法92条)”は存在しますが、自国の国旗である”日本国旗(日の丸)”を損壊する行為を直接罰する規定はありません。
現在ある”外国国旗損壊罪”は、あくまで外国との友好関係を維持するための”外交上の配慮”に基づいたものです。
自国旗の場合、この”外交的配慮”という理屈が通用しないため、同列に語ることは法理学的に難しい。
法理学や民主主義の観点から見ると、これら2つは”守ろうとしている目的(保護法益)”が全く異なるため、単純に比較できないという考え方があります。
法理学それ自体は”何が正しいか”という価値判断を下す学問ではなく、法の構造や論理を分析する道具箱のようなものです。
よって日本が、民主主義を履行するならば、民主主義の決定が前提、法理学は下位です。
同一に扱うのがそもそもおかしい。
民主主義の観点で、”国旗の示す客観的な象徴”=”民主主義”とすると
対外的(外交)か対内的(民主主義・治安)かを論じているのでなく、
国旗=国家の主権者である国民や、その社会秩序の象徴、国旗の損壊を禁じることは、内紛や紛争を回避し、民主主義を維持することに繋がる。
ですね。
外国国旗損壊罪(刑法92条)=国旗損壊罪同列が、自由=民主主義です。
国旗損壊で、どこまでというのは、愚弄です、それは、”専制=共産主義”です。
世界の流れに反する、ゴミ 広島弁護士会
世界基準(民主主義先進国)との整合性
例: ドイツやフランス、イタリア等でも自国旗の損壊を罰する法律が存在する。
結論: これらの国々は日本より厳しい「表現の自由」の伝統を持つが、「国家の象徴を守ること」と「民主主義」は対立しないと法理的に判断している。
日本だけが制限できないとするのは論理的根拠に欠ける。
「専制=共産主義」への対抗策
論理: 法の適用に「自国か外国か」で差別を設けること自体が、客観的な法理を無視した政治的専制である。
結論: 秩序と自由を等しく肯定する立場からは、一貫性のある法運用こそが民主主義の証明であり、「ダブルスタンダードの放置」こそが法の支配を歪めている。
———————-
1. English (英語)
“Takaichi-san, enacting the Crime of Desecrating the National Flag is democracy! It is only natural! Jurisprudence has no ‘ism’! It affirms the logic of order and freedom! The Hiroshima Bar Association’s stance lacks consistency with the existing ‘Crime of Desecrating a Foreign Flag’ and is logically bankrupt. Are they sane?
[No incidents of flag desecration?] Regarding the enactment of the ‘Crime of Desecrating the National Flag,’ a long-held ambition of Prime Minister Sanae Takaichi, voices of doubt have arisen from within the LDP.
Hiroshima Bar Association: ‘There is a risk of infringing on freedom of expression.’
That’s why the Hiroshima Bar Association is ‘Despotism = Communism’ from the start.
The concerns of ‘infringement of freedom of expression’ claimed by the Hiroshima Bar Association and others are inconsistent with the already existing ‘Crime of Desecrating a Foreign Flag’ (Article 92 of the Penal Code) and are logically bankrupt.
Following the ironclad rule of democracy that ‘freedom entails responsibility and limitations,’ the enactment of the Crime of Desecrating the National Flag can be called a jurisprudential ‘normalization.’
From the standpoint of jurisprudence, both the logic that ‘protecting one’s own flag is democracy’ and the logic that ‘having the freedom to burn one’s own flag is democracy’ can be presented as ‘correct’ as long as they are logically consistent.
In short, democracy like majority rule can neither be affirmed nor denied.
Only under the law of an ‘ism’ can the boxes of structure and logic be prepared.
In the first place, since a certain law is being implemented, I agree: Freedom = Democracy.
Therefore, if a distinction is made between the Crime of Desecrating a Foreign Flag and the Crime of Desecrating the National Flag, that is ‘Despotism = Communism.’ It is simple.
In the Japanese Penal Code, the ‘Crime of Desecrating a Foreign Flag (Article 92)’ currently exists, but there is no provision that directly punishes the act of desecrating the ‘Japanese National Flag (Hinomaru),’ which is our own flag.
The current ‘Crime of Desecrating a Foreign Flag’ is based strictly on ‘diplomatic consideration’ to maintain friendly relations with foreign countries.
In the case of one’s own flag, this logic of ‘diplomatic consideration’ does not apply, so it is difficult to discuss them on the same level from a jurisprudential standpoint.
From the perspective of jurisprudence and democracy, there is a view that these two cannot be simply compared because the ‘object of protection (protected legal interest)’ is completely different.
Jurisprudence itself is not a discipline that makes value judgments on ‘what is right,’ but is like a toolbox for analyzing the structure and logic of the law.
Therefore, if Japan is to implement democracy, the decision of democracy is the prerequisite; jurisprudence is subordinate.
Treating them as identical is inherently strange.
From the perspective of democracy, if we define the ‘objective symbol represented by the national flag’ as ‘Democracy,’
We are not discussing whether it is external (diplomacy) or internal (democracy/public order),
But that the national flag is the symbol of the people, who are the sovereigns of the state, and its social order. Prohibiting the desecration of the flag prevents internal strife and conflict and leads to the maintenance of democracy.
That is it.
Equating the Crime of Desecrating a Foreign Flag (Article 92) with the Crime of Desecrating the National Flag is Freedom = Democracy.
To argue ‘to what extent’ regarding flag desecration is mockery; that is ‘Despotism = Communism.’
The Hiroshima Bar Association is trash, going against the global trend.
Consistency with global standards (advanced democratic nations):
Example: Laws punishing the desecration of the national flag exist in Germany, France, Italy, etc.
Conclusion: These countries have traditions of ‘freedom of expression’ stricter than Japan’s, but they have jurisprudentially determined that ‘protecting the symbols of the state’ and ‘democracy’ do not conflict.
The claim that only Japan cannot restrict it lacks logical basis.
Countermeasure against ‘Despotism = Communism’:
Logic: Providing discrimination in the application of law based on ‘own country or foreign country’ is itself a political despotism that ignores objective jurisprudence.
Conclusion: From a standpoint that equally affirms order and freedom, consistent legal operation is the proof of democracy, and ‘leaving double standards unchecked’ is what distorts the rule of law.”
2. Italiano (イタリア語)
“Sig.ra Takaichi, istituire il reato di vilipendio alla bandiera nazionale è democrazia! È ovvio! La giurisprudenza non ha ‘ismi’! Essa afferma la logica dell’ordine e della libertà! L’Ordine degli Avvocati di Hiroshima non ha coerenza con il già esistente ‘reato di vilipendio alla bandiera straniera’ ed è logicamente fallimentare. Stanno bene con la testa?
[Non ci sono episodi di vilipendio alla bandiera?] Riguardo all’istituzione del ‘reato di vilipendio alla bandiera nazionale’, un desiderio ardente del Primo Ministro Sanae Takaichi, sorgono dubbi all’interno del PLD.
Ordine degli Avvocati di Hiroshima: ‘C’è il rischio di violare la libertà di espressione’.
Ecco perché l’Ordine degli Avvocati di Hiroshima è ‘Dispotismo = Comunismo’ fin dall’inizio.
Le preoccupazioni sulla ‘violazione della libertà di espressione’ sostenute dall’Ordine degli Avvocati di Hiroshima e altri non sono coerenti con il già esistente ‘reato di vilipendio alla bandiera straniera’ (Articolo 92 del Codice Penale) e sono logicamente fallimentari.
Seguendo la regola ferrea della democrazia secondo cui ‘la libertà comporta responsabilità e limitazioni’, l’istituzione del reato di vilipendio alla bandiera nazionale può essere definita una ‘normalizzazione’ giurisprudenziale.
Dal punto di vista della giurisprudenza, sia la logica secondo cui ‘proteggere la propria bandiera è democrazia’, sia la logica secondo cui ‘esiste la libertà di bruciare la propria bandiera è democrazia’, possono essere presentate come ‘risposte corrette’ purché siano logicamente coerenti.
In breve, la democrazia come regola della maggioranza non può essere né confermata né negata.
Solo sotto la legge di un ‘ismo’ si possono preparare le scatole della struttura e della logica.
In primo luogo, poiché una certa legge viene applicata, sono d’accordo: Libertà = Democrazia.
Pertanto, se si crea una discriminazione tra il reato di vilipendio alla bandiera straniera e quello alla bandiera nazionale, questo è ‘Dispotismo = Comunismo’. È semplice.
Nel codice penale giapponese esiste attualmente il ‘reato di vilipendio alla bandiera straniera (Articolo 92)’, ma non esiste una disposizione che punisca direttamente l’atto di vilipendio alla ‘bandiera giapponese (Hinomaru)’, la nostra bandiera.
L’attuale ‘reato di vilipendio alla bandiera straniera’ si basa esclusivamente sulla ‘considerazione diplomatica’ per mantenere relazioni amichevoli con i paesi stranieri.
Nel caso della propria bandiera, questa logica della ‘considerazione diplomatica’ non si applica, quindi è difficile discuterne allo stesso livello dal punto di vista giurisprudenziale.
Dal punto di vista della giurisprudenza e della democrazia, esiste l’idea che questi due non possano essere semplicemente confrontati perché lo ‘scopo della protezione (bene giuridico protetto)’ è completamente diverso.
La giurisprudenza stessa non è una disciplina che esprime giudizi di valore su ‘cosa sia giusto’, ma è come una cassetta degli attrezzi per analizzare la struttura e la logica della legge.
Pertanto, se il Giappone deve attuare la democrazia, la decisione della democrazia è la premessa; la giurisprudenza è subordinata.
Trattarli come identici è intrinsecamente sbagliato.
Dal punto di vista della democrazia, se definiamo il ‘simbolo oggettivo rappresentato dalla bandiera nazionale’ come ‘Democrazia’,
Non stiamo discutendo se sia esterno (diplomazia) o interno (democrazia/ordine pubblico),
Ma che la bandiera nazionale è il simbolo del popolo, che è il sovrano dello Stato, e del suo ordine sociale. Proibire il vilipendio della bandiera previene conflitti interni e scontri e porta al mantenimento della democrazia.
Ecco tutto.
Il reato di vilipendio alla bandiera straniera (Articolo 92) alla pari del reato di vilipendio alla bandiera nazionale è Libertà = Democrazia.
Chiedersi ‘fino a che punto’ riguardo al vilipendio della bandiera è uno scherno; questo è ‘Dispotismo = Comunismo’.
L’Ordine degli Avvocati di Hiroshima è spazzatura, va contro la tendenza mondiale.
Coerenza con gli standard mondiali (nazioni democratiche avanzate):
Esempio: In Germania, Francia, Italia, ecc., esistono leggi che puniscono il vilipendio della bandiera nazionale.
Conclusione: Questi paesi hanno tradizioni di ‘libertà di espressione’ più severe del Giappone, ma hanno stabilito giurisprudenzialmente che ‘proteggere i simboli dello Stato’ e la ‘democrazia’ non sono in conflitto.
Sostenere che solo il Giappone non possa limitarlo è privo di fondamento logico.
Contromisura contro il ‘Dispotismo = Comunismo’:
Logica: Prevedere una discriminazione nell’applicazione della legge basata su ‘proprio paese o paese straniero’ è di per sé un dispotismo politico che ignora la giurisprudenza oggettiva.
Conclusione: Da una posizione che afferma equamente l’ordine e la libertà, un’applicazione legale coerente è la prova della democrazia, e ‘lasciare i doppi standard incontrollati’ è ciò che distorce lo stato di diritto.”
3. German (ドイツ語)
“Frau Takaichi, die Einführung der Strafbarkeit der Schändung der Nationalflagge ist Demokratie! Das ist selbstverständlich! Die Rechtswissenschaft kennt keine ‘Ismen’! Sie bejaht die Logik von Ordnung und Freiheit! Die Rechtsanwaltskammer von Hiroshima ist nicht konsistent mit der bereits bestehenden ‘Strafbarkeit der Schändung ausländischer Flaggen’ und ist logisch bankrott. Sind sie noch ganz bei Trost?
[Gibt es keine Vorfälle von Flaggenschändung?] Bezüglich der Einführung der ‘Strafbarkeit der Schändung der Nationalflagge’, einem Herzensanliegen von Premierministerin Sanae Takaichi, gibt es Zweifel innerhalb der LDP.
Rechtsanwaltskammer Hiroshima: ‘Es besteht die Gefahr der Verletzung der Meinungsfreiheit.’
Deshalb ist die Rechtsanwaltskammer Hiroshima von Anfang an ‘Despotismus = Kommunismus’.
Die von der Rechtsanwaltskammer Hiroshima und anderen behaupteten Bedenken hinsichtlich der ‘Verletzung der Meinungsfreiheit’ sind inkonsistent mit der bereits bestehenden ‘Strafbarkeit der Schändung ausländischer Flaggen’ (Paragraph 92 des Strafgesetzbuches) und sind logisch bankrott.
Folgt man der eisernen Regel der Demokratie, dass ‘Freiheit mit Verantwortung und Einschränkungen einhergeht’, kann die Einführung der Strafbarkeit der Schändung der Nationalflagge als rechtliche ‘Normalisierung’ bezeichnet werden.
Vom Standpunkt der Rechtswissenschaft aus können sowohl die Logik, dass ‘der Schutz der eigenen Flagge Demokratie ist’, als auch die Logik, dass ‘die Freiheit, die eigene Flagge zu verbrennen, Demokratie ist’, als ‘richtige Antworten’ präsentiert werden, solange sie logisch konsistent sind.
Kurz gesagt, eine Demokratie wie das Mehrheitsprinzip kann weder bejaht noch verneint werden.
Erst unter dem Recht eines ‘Ismus’ können die Strukturen und Logiken vorbereitet werden.
Da ein bestimmtes Gesetz bereits umgesetzt wird, stimme ich zu: Freiheit = Demokratie.
Daher ist es ‘Despotismus = Kommunismus’, wenn man zwischen der Schändung ausländischer Flaggen und der Schändung der Nationalflagge unterscheidet. Es ist ganz einfach.
Im japanischen Strafgesetzbuch gibt es derzeit die ‘Strafbarkeit der Schändung ausländischer Flaggen (Paragraph 92)’, aber es gibt keine Bestimmung, die direkt die Schändung der ‘japanischen Nationalflagge (Hinomaru)’, also der eigenen Flagge, bestraft.
Die derzeitige ‘Strafbarkeit der Schändung ausländischer Flaggen’ basiert ausschließlich auf ‘diplomatischer Rücksichtnahme’, um freundschaftliche Beziehungen zu fremden Staaten aufrechtzuerhalten.
Im Falle der eigenen Flagge greift diese Logik der ‘diplomatischen Rücksichtnahme’ nicht, weshalb es rechtlich schwierig ist, beide auf dieselbe Ebene zu stellen.
Aus der Perspektive der Rechtswissenschaft und der Demokratie gibt es die Ansicht, dass diese beiden nicht einfach verglichen werden können, da der ‘Zweck des Schutzes (das geschützte Rechtsgut)’ völlig unterschiedlich ist.
Die Rechtswissenschaft selbst ist keine Disziplin, die Werturteile darüber fällt, ‘was richtig ist’, sondern sie ist wie ein Werkzeugkasten zur Analyse der Struktur und Logik des Rechts.
Wenn Japan also Demokratie praktizieren will, ist die demokratische Entscheidung die Voraussetzung; die Rechtswissenschaft ist untergeordnet.
Beide identisch zu behandeln, ist von vornherein falsch.
Aus der Sicht der Demokratie, wenn wir das ‘objektive Symbol der Nationalflagge’ als ‘Demokratie’ definieren,
diskutieren wir nicht darüber, ob es extern (Diplomatie) oder intern (Demokratie/öffentliche Ordnung) ist,
sondern dass die Nationalflagge das Symbol des Volkes als Souverän des Staates und seiner gesellschaftlichen Ordnung ist. Das Verbot der Schändung der Flagge verhindert interne Zwistigkeiten und Konflikte und führt zur Aufrechterhaltung der Demokratie.
So ist es.
Die Gleichstellung von ausländischer Flaggenschändung (Paragraph 92) und nationaler Flaggenschändung ist Freiheit = Demokratie.
Zu fragen ‘bis zu welchem Grad’ bei der Flaggenschändung, ist Spott; das ist ‘Despotismus = Kommunismus’.
Die Rechtsanwaltskammer Hiroshima ist Müll und geht gegen den weltweiten Trend.
Konsistenz mit globalen Standards (fortgeschrittene demokratische Nationen):
Beispiel: In Deutschland, Frankreich, Italien usw. gibt es Gesetze, die die Schändung der Nationalflagge bestrafen.
Fazit: Diese Länder haben Traditionen der ‘Meinungsfreiheit’, die strenger sind als in Japan, haben aber rechtlich entschieden, dass der ‘Schutz der Staatssymbole’ und ‘Demokratie’ nicht im Konflikt stehen.
Zu behaupten, nur Japan könne dies nicht einschränken, entbehrt jeder logischen Grundlage.
Gegenmaßnahme gegen ‘Despotismus = Kommunismus’:
Logik: Eine Diskriminierung bei der Anwendung des Rechts basierend auf ‘eigenem Land oder fremdem Land’ ist an sich politischer Despotismus, der die objektive Rechtslehre ignoriert.
Fazit: Von einem Standpunkt aus, der Ordnung und Freiheit gleichermaßen bejaht, ist eine konsistente Rechtsanwendung der Beweis für Demokratie, und das ‘Unbeaufsichtigtlassen von Doppelstandards’ ist das, was die Rechtsstaatlichkeit verzerrt.”
4. French (フランス語)
“Mme Takaichi, instaurer le délit de profanation du drapeau national, c’est la démocratie ! C’est l’évidence même ! La jurisprudence n’a pas d’« isme » ! Elle affirme la logique de l’ordre et de la liberté ! Le barreau de Hiroshima n’est pas cohérent avec le « délit de profanation de drapeau étranger » déjà existant et est logiquement en faillite. Sont-ils sains d’esprit ?
[Il n’y a pas d’incidents de profanation de drapeau ?] Concernant l’instauration du « délit de profanation du drapeau national », un souhait ardent du Premier ministre Sanae Takaichi, des doutes surgissent au sein du PLD.
Barreau de Hiroshima : « Il existe un risque d’atteinte à la liberté d’expression ».
C’est pourquoi le barreau de Hiroshima est « Despotisme = Communisme » depuis le début.
Les inquiétudes sur l’« atteinte à la liberté d’expression » revendiquées par le barreau de Hiroshima et d’autres ne sont pas cohérentes avec le « délit de profanation de drapeau étranger » déjà existant (Article 92 du Code pénal) et sont logiquement en faillite.
En suivant la règle d’or de la démocratie selon laquelle « la liberté implique des responsabilités et des limites », l’instauration du délit de profanation du drapeau national peut être qualifiée de « normalisation » jurisprudentielle.
Du point de vue de la jurisprudence, tant la logique selon laquelle « protéger son propre drapeau est la démocratie » que la logique selon laquelle « avoir la liberté de brûler son propre drapeau est la démocratie » peuvent être présentées comme des « réponses correctes » tant qu’elles sont logiquement cohérentes.
En bref, une démocratie comme la règle de la majorité ne peut être ni affirmée ni niée.
Ce n’est que sous la loi d’un « isme » que les boîtes de structure et de logique peuvent être préparées.
À l’origine, puisqu’une certaine loi est appliquée, je suis d’accord : Liberté = Démocratie.
Par conséquent, si une discrimination est établie entre le délit de profanation de drapeau étranger et celui du drapeau national, c’est du « Despotisme = Communisme ». C’est simple.
Dans le code pénal japonais, il existe actuellement le « délit de profanation de drapeau étranger (Article 92) », mais il n’existe aucune disposition punissant directement l’acte de profanation du « drapeau japonais (Hinomaru) », notre propre drapeau.
L’actuel « délit de profanation de drapeau étranger » est fondé strictement sur une « considération diplomatique » afin de maintenir des relations amicales avec les pays étrangers.
Dans le cas de son propre drapeau, cette logique de « considération diplomatique » ne s’applique pas, il est donc difficile d’en discuter au même niveau d’un point de vue jurisprudentiel.
Du point de vue de la jurisprudence et de la démocratie, il existe une idée selon laquelle ces deux-là ne peuvent pas être simplement comparés car le « but de la protection (intérêt juridique protégé) » est totalement différent.
La jurisprudence elle-même n’est pas une discipline qui porte des jugements de valeur sur « ce qui est juste », mais elle est comme une boîte à outils pour analyser la structure et la logique de la loi.
Par conséquent, si le Japon doit mettre en œuvre la démocratie, la décision de la démocratie est le préalable ; la jurisprudence est subordonnée.
Les traiter comme identiques est intrinsèquement erroné.
Du point de vue de la démocratie, si nous définissons le « symbole objectif représenté par le drapeau national » comme la « Démocratie »,
Nous ne discutons pas de savoir si c’est externe (diplomatie) ou interne (démocratie/ordre public),
Mais que le drapeau national est le symbole du peuple, souverain de l’État, et de son ordre social. Interdire la profanation du drapeau prévient les dissensions internes et les conflits et conduit au maintien de la démocratie.
C’est ainsi.
Le délit de profanation de drapeau étranger (Article 92) au même rang que le délit de profanation du drapeau national, c’est Liberté = Démocratie.
Se demander « jusqu’à quel point » concernant la profanation du drapeau est une moquerie ; c’est du « Despotisme = Communisme ».
Le barreau de Hiroshima est un déchet, il va à l’encontre de la tendance mondiale.
Cohérence avec les normes mondiales (nations démocratiques avancées) :
Exemple : En Allemagne, en France, en Italie, etc., il existe des lois punissant la profanation du drapeau national.
Conclusion : Ces pays ont des traditions de « liberté d’expression » plus strictes que le Japon, mais ont déterminé jurisprudentiellement que « protéger les symboles de l’État » et la « démocratie » ne sont pas en conflit.
Affirmer que seul le Japon ne peut pas le restreindre manque de fondement logique.
Contre-mesure contre le « Despotisme = Communisme » :
Logique : Prévoir une discrimination dans l’application de la loi basée sur « son propre pays ou un pays étranger » est en soi un despotisme politique qui ignore la jurisprudence objective.
Conclusion : D’un point de vue qui affirme également l’ordre et la liberté, une application légale cohérente est la preuve de la démocratie, et « laisser les doubles standards sans contrôle » est ce qui fausse l’État de droit.”
5. Traditional Chinese (中国語・繁體)
「高市女士,制定國旗損壞罪就是民主!這是理所當然的!法理學沒有『主義』!它肯定秩序與自由的邏輯!廣島律師會的立場與現有的『外國國旗損壞罪』不具一致性,邏輯上已經破產。頭腦還正常嗎?
【沒有損壞國旗的事件?】關於高市早苗總理大臣夙願的『國旗損壞罪』制定,自民黨內部出現了質疑的聲音。
廣島律師會:『有侵害表現自由之虞』
所以這群廣島律師會的人,從一開始就是『專制=共產主義』。
廣島律師會等主張的『侵害表現自由』之憂慮,與現有的『外國國旗損壞罪』(刑法第92條)不具一致性,邏輯上完全破產。
遵循『自由伴隨責任與限制』這一民主主義鐵律,制定國旗損壞罪可以說是法理學上的『正常化』。
從法理學的立場來看,『保護自國國旗是民主』的邏輯與『擁有燒毀自國國旗的自由是民主』的邏輯,只要邏輯自洽,兩者都可以作為『正確答案』呈現。
簡而言之,像多數決這樣的民主主義既不能肯定也無法否定。
只有在某種『主義』下的法律,才能準備好構造與邏輯的框架。
既然既有的法律正在履行,我表示同意:自由=民主主義。
因此,如果在『外國國旗損壞罪』與『國旗損壞罪』之間劃分差別,那就是『專制=共產主義』。非常簡單。
日本刑法中目前存在『外國國旗損壞罪(刑法第92條)』,但沒有直接處罰損壞自國國旗『日本國旗(日之丸)』行為的規定。
現行的『外國國旗損壞罪』完全是基於維持與外國友好關係的『外交考慮』。
就自國國旗而言,這種『外交考慮』的理據並不適用,因此從法理學角度很難將兩者同列而語。
從法理學與民主主義的觀點來看,有一種想法認為這兩者不能簡單比較,因為『保護的目的(保護法益)』完全不同。
法理學本身並非判斷『何為正確』的價值判斷學科,而是分析法律構造與邏輯的工具箱。
因此,日本若要履行民主主義,民主主義的決定就是前提,法理學處於下位。
將兩者等同看待本就荒謬。
從民主主義的觀點看,若將『國旗所示的客觀象徵』視為『民主主義』,
我們討論的並非是對外(外交)還是對內(民主/治安),
而是國旗作為國家主權者——國民及其社會秩序的象徵,禁止損壞國旗能避免內亂與紛爭,進而維護民主主義。
正是如此。
將外國國旗損壞罪(刑法第92條)與國旗損壞罪同等化,才是自由=民主主義。
針對國旗損壞議論『到什麼程度為止』是在愚弄大眾,那是『專制=共產主義』。
廣島律師會是違背世界潮流的垃圾。
與世界標準(先進民主國家)的一致性:
例:德國、法國、意大利等國也存在處罰損壞自國國旗的法律。
結論:這些國家雖然擁有比日本更嚴格的『表現自由』傳統,但在法理上判定『守護國家象徵』與『民主』並不衝突。
唯獨日本認為不能限制,這缺乏邏輯根據。
針對『專制=共產主義』的對策:
邏輯:在法律適用上根據『自國或外國』設立差別,這本身就是忽視客觀法理的政治專制。
結論:從平等肯定秩序與自由的立場來看,一致的法律運用才是民主主義的證明,『放任雙重標準』才是扭曲法治的行為。」
6. Arabic (アラビア語)
“السيدة تاكايتشي، إن سن جريمة تدنيس العلم الوطني هو الديمقراطية! إنه أمر بديهي! فقه القانون لا يعرف ‘الأيديولوجيات’! إنه يؤكد منطق النظام والحرية! إن موقف جمعية محامي هيروشيما يفتقر إلى الاتساق مع ‘جريمة تدنيس العلم الأجنبي’ القائمة بالفعل، وهو مفلس منطقيًا. هل هم في كامل قواهم العقلية؟
[ألا توجد حوادث تدنيس للعلم؟] فيما يتعلق بسن ‘جريمة تدنيس العلم الوطني’، وهو طموح طال انتظاره لرئيسة الوزراء ساناي تاكايتشي، ظهرت أصوات تشكك من داخل الحزب الليبرالي الديمقراطي.
جمعية محامي هيروشيما: ‘هناك خطر من انتهاك حرية التعبير’.
لهذا السبب، فإن جمعية محامي هيروشيما هي ‘الاستبداد = الشيوعية’ منذ البداية.
إن المخاوف بشأن ‘انتهاك حرية التعبير’ التي تدعيها جمعية محامي هيروشيما وغيرها غير متسقة مع ‘جريمة تدنيس العلم الأجنبي’ (المادة 92 من قانون العقوبات) القائمة بالفعل، وهي مفلسة منطقيًا.
باتباع القاعدة الحديدية للديمقراطية التي تقول إن ‘الحرية تنطوي على مسؤولية وقيود’، يمكن تسمية سن جريمة تدنيس العلم الوطني بـ ‘التطبيع’ الفقهي.
من وجهة نظر فقه القانون، فإن كلاً من المنطق القائل بأن ‘حماية علم المرء هي الديمقراطية’ والمنطق القائل بأن ‘امتلاك الحرية لحرق علم المرء هو الديمقراطية’ يمكن تقديمهما كـ ‘إجابات صحيحة’ طالما أنهما متسقان منطقيًا.
باختصار، الديمقراطية مثل حكم الأغلبية لا يمكن تأكيدها ولا نفيها.
فقط في ظل قانون ‘الأيديولوجيا’ يمكن إعداد أطر الهيكل والمنطق.
بما أن قانونًا معينًا يتم تنفيذه بالفعل، فأنا أوافق: الحرية = الديمقراطية.
لذلك، إذا تم التمييز بين جريمة تدنيس العلم الأجنبي وجريمة تدنيس العلم الوطني، فهذا هو ‘الاستبداد = الشيوعية’. الأمر بسيط.
في قانون العقوبات الياباني، توجد حاليًا ‘جريمة تدنيس العلم الأجنبي (المادة 92)’، ولكن لا يوجد نص يعاقب مباشرة على فعل تدنيس ‘العلم الوطني الياباني (هينومارو)’، وهو علمنا.
إن ‘جريمة تدنيس العلم الأجنبي’ الحالية تستند بصرامة إلى ‘الاعتبارات الدبلوماسية’ للحفاظ على علاقات ودية مع الدول الأجنبية.
في حالة علم المرء، فإن منطق ‘الاعتبار الدبلوماسي’ هذا لا ينطبق، لذا من الصعب مناقشتهما على نفس المستوى من وجهة نظر فقهية.
من منظور فقه القانون والديمقراطية، هناك رأي مفاده أنه لا يمكن مقارنة هذين الأمرين ببساطة لأن ‘الغرض من الحماية (المصلحة القانونية المحمية)’ مختلف تمامًا.
فقه القانون في حد ذاته ليس تخصصًا يصدر أحكامًا قيمية على ‘ما هو صحيح’، ولكنه يشبه صندوق أدوات لتحليل بنية القانون ومنطقه.
لذلك، إذا كان على اليابان تنفيذ الديمقراطية، فإن قرار الديمقراطية هو 전제 (الشرط المسبق)؛ وفقه القانون تابع له.
إن معاملتهما كأنهما متطابقان هو خطأ جوهري.
من منظور الديمقراطية، إذا عرفنا ‘الرمز الموضوعي الذي يمثله العلم الوطني’ بـ ‘الديمقراطية’،
فنحن لا نناقش ما إذا كان خارجيًا (دبلوماسيًا) أو داخليًا (ديمقراطيًا/نظامًا عامًا)،
بل إن العلم الوطني هو رمز الشعب، صاحب السيادة في الدولة، ونظامهم الاجتماعي. إن حظر تدنيس العلم يمنع الصراعات والنزاعات الداخلية ويؤدي إلى الحفاظ على الديمقراطية.
هذا هو الأمر.
مساواة جريمة تدنيس العلم الأجنبي (المادة 92) بجريمة تدنيس العلم الوطني هي حرية = ديمقراطية.
أما التساؤل عن ‘إلى أي مدى’ فيما يتعلق بتدنيس العلم فهو استهزاء؛ ذلك هو ‘الاستبداد = الشيوعية’.
جمعية محامي هيروشيما هي نفاية، تسير ضد التوجه العالمي.
الاتساق مع المعايير العالمية (الدول الديمقراطية المتقدمة):
مثال: توجد قوانين تعاقب على تدنيس العلم الوطني في ألمانيا وفرنسا وإيطاليا، إلخ.
الخلاصة: هذه الدول لديها تقاليد ‘حرية التعبير’ أكثر صرامة من اليابان، لكنها قررت فقهيًا أن ‘حماية رموز الدولة’ و’الديمقراطية’ لا يتعارضان.
الادعاء بأن اليابان وحدها لا يمكنها تقييد ذلك يفتقر إلى الأساس المنطقي.
تدبير مضاد ضد ‘الاستبداد = الشيوعية’:
المنطق: إن التمييز في تطبيق القانون بناءً على ‘بلدنا أو بلد أجنبي’ هو في حد ذاته استبداد سياسي يتجاهل فقه القانون الموضوعي.
الخلاصة: من موقف يؤكد النظام والحرية على قدم المساواة، فإن التطبيق القانوني المتسق هو دليل على الديمقراطية، و’ترك المعايير المزدوجة دون رادع’ هو ما يشوه سيادة القانون.”
7. Czech (チェコ語)
“Paní Takaichi, zavedení trestného činu poškození státní vlajky je demokracie! Je to samozřejmost! Právní věda nemá žádné ‘ismy’! Potvrzuje logiku řádu a svobody! Advokátní komora v Hirošimě postrádá konzistenci s již existujícím ‘trestným činem poškození cizí státní vlajky’ a je logicky v úpadku. Jsou v pořádku?
[Neexistují případy poškození vlajky?] Ohledně zavedení ‘trestného činu poškození státní vlajky’, což je dlouhodobé přání premiérky Sanae Takaichi, se uvnitř LDP objevily pochybnosti.
Advokátní komora Hirošima: ‘Existuje riziko porušení svobody projevu.’
Proto je Advokátní komora Hirošima od začátku ‘despocie = komunismus’.
Obavy z ‘porušení svobody projevu’, které tvrdí Advokátní komora Hirošima a další, jsou v rozporu s již existujícím ‘trestným činem poškození cizí státní vlajky’ (článek 92 trestního zákoníku) a jsou logicky v úpadku.
Podle železného pravidla demokracie, že ‘svoboda s sebou nese odpovědnost a omezení’, lze zavedení trestného činu poškození státní vlajky nazvat právní ‘normalizací’.
Z hlediska právní vědy lze jak logiku, že ‘ochrana vlastní vlajky je demokracie’, tak logiku, že ‘mít svobodu spálit vlastní vlajku je demokracie’, prezentovat jako ‘správné odpovědi’, pokud jsou logicky konzistentní.
Stručně řečeno, demokracii jako většinové rozhodování nelze ani potvrdit, ani vyvrátit.
Pouze pod zákonem ‘ismu’ lze připravit rámce struktury a logiky.
Vzhledem k tomu, že určitý zákon je již vykonáván, souhlasím: Svoboda = Demokracie.
Pokud se tedy činí rozdíl mezi trestným činem poškození cizí vlajky a poškozením státní vlajky, je to ‘despocie = komunismus’. Je to jednoduché.
V japonském trestním zákoníku v současnosti existuje ‘trestný čin poškození cizí vlajky (článek 92)’, ale neexistuje žádné ustanovení, které by přímo trestalo čin poškození ‘japonské státní vlajky (Hinomaru)’, tedy naší vlastní vlajky.
Současný ‘trestný čin poškození cizí vlajky’ je založen výhradně na ‘diplomatickém ohledu’ za účelem udržení přátelských vztahů s cizími státy.
V případě vlastní vlajky se tato logika ‘diplomatického ohledu’ nepoužije, takže je z právního hlediska obtížné o nich diskutovat na stejné úrovni.
Z pohledu právní vědy a demokracie existuje názor, že tyto dva případy nelze jednoduše srovnávat, protože ‘účel ochrany (chráněný právní zájem)’ je zcela odlišný.
Právní věda sama o sobě není disciplínou, která vynáší hodnotové soudy o tom, ‘co je správné’, ale je jako kufřík s nářadím pro analýzu struktury a logiky zákona.
Pokud má tedy Japonsko praktikovat demokracii, je demokratické rozhodnutí předpokladem; právní věda je podřízená.
Považovat je za identické je v podstatě chybné.
Z pohledu demokracie, pokud definujeme ‘objektivní symbol reprezentovaný státní vlajkou’ jako ‘Demokracii’,
nediskutujeme o tom, zda je to vnější (diplomacie) nebo vnitřní (demokracie/veřejný pořádek),
ale o tom, že státní vlajka je symbolem lidu, který je suverénem státu, a jeho společenského řádu. Zákaz poškozování vlajky předchází vnitřním rozporům a konfliktům a vede k udržení demokracie.
Tak to je.
Postavit trestný čin poškození cizí vlajky (článek 92) na stejnou úroveň jako trestný čin poškození státní vlajky je Svoboda = Demokracie.
Ptát se ‘do jaké míry’ ohledně poškození vlajky je výsměch; to je ‘despocie = komunismus’.
Advokátní komora Hirošima je odpad, jde proti světovému trendu.
Konzistence se světovými standardy (vyspělé demokratické národy):
Příklad: V Německu, Francii, Itálii atd. existují zákony trestající poškození státní vlajky.
Závěr: Tyto země mají tradice ‘svobody projevu’ přísnější než Japonsko, ale právně rozhodly, že ‘ochrana státních symbolů’ a ‘demokracie’ nejsou v rozporu.
Tvrzení, že pouze Japonsko to nemůže omezit, postrádá logický základ.
Protiopatření proti ‘despocii = komunismu’:
Logika: Stanovení diskriminace v aplikaci zákona na základě ‘vlastní země nebo cizí země’ je samo o sobě politickou despocií, která ignoruje objektivní právní vědu.
Závěr: Z pozice, která stejně potvrzuje řád i svobodu, je důsledná aplikace práva důkazem demokracie a ‘ponechání dvojího metru bez kontroly’ je to, co deformuje právní stát.”
8. Russian (ロシア語)
“Госпожа Такаити, установление уголовной ответственности за осквернение государственного флага — это демократия! Это естественно! В юриспруденции нет «измов»! Она утверждает логику порядка и свободы! Позиция Ассоциации адвокатов Хиросимы не соответствует уже существующей статье об «осквернении иностранных флагов» и логически несостоятельна. У них всё в порядке с головой?
[Нет случаев осквернения флага?] По поводу установления «преступления осквернения государственного флага», давней цели премьер-министра Санаэ Такаити, внутри ЛДП возникли сомнения.
Ассоциация адвокатов Хиросимы: «Существует риск нарушения свободы слова».
Вот почему Ассоциация адвокатов Хиросимы — это «деспотизм = коммунизм» с самого начала.
Опасения по поводу «нарушения свободы слова», о которых заявляет Ассоциация адвокатов Хиросимы и другие, противоречат уже существующей статье об «осквернении иностранных флагов» (статья 92 Уголовного кодекса) и логически несостоятельны.
Следуя железному правилу демократии, гласящему, что «свобода влечет за собой ответственность и ограничения», установление ответственности за осквернение государственного флага можно назвать правовой «нормализацией».
С точки зрения правоведения, как логика «защита собственного флага — это демократия», так и логика «свобода сжигать собственный флаг — это демократия» могут быть представлены как «правильные ответы», пока они логически последовательны.
Короче говоря, демократию как власть большинства нельзя ни подтвердить, ни опровергнуть.
Только в рамках закона определенного «изма» можно подготовить структуру и логику.
Поскольку определенный закон уже исполняется, я согласен: Свобода = Демократия.
Следовательно, если проводится различие между осквернением иностранного флага и государственного флага, то это «деспотизм = коммунизм». Это просто.
В Уголовном кодексе Японии в настоящее время существует «преступление осквернения иностранного флага (статья 92)», но нет положения, непосредственно наказывающего за осквернение «японского государственного флага (Хиномару)», нашего собственного флага.
Нынешнее «преступление осквернения иностранного флага» основано исключительно на «дипломатических соображениях» для поддержания дружественных отношений с иностранными государствами.
В случае с собственным флагом эта логика «дипломатических соображений» неприменима, поэтому их трудно обсуждать на одном уровне с юридической точки зрения.
С точки зрения юриспруденции и демократии существует мнение, что эти два случая нельзя просто сравнивать, так как «цель защиты (объект правовой защиты)» совершенно разная.
Юриспруденция сама по себе не является дисциплиной, выносящей оценочные суждения о том, «что правильно», а подобна набору инструментов для анализа структуры и логики закона.
Поэтому, если Япония хочет реализовать демократию, решение демократии является предпосылкой; юриспруденция вторична.
Рассматривать их как идентичные изначально неверно.
С точки зрения демократии, если мы определим «объективный символ, представленный государственным флагом» как «Демократию»,
то мы обсуждаем не внешнее (дипломатия) или внутреннее (демократия/общественный порядок),
а то, что государственный флаг является символом народа, суверена государства, и его общественного порядка. Запрет на осквернение флага предотвращает внутренние распри и конфликты и ведет к поддержанию демократии.
Именно так.
Приравнивание осквернения иностранного флага (статья 92) к осквернению государственного флага — это Свобода = Демократия.
Вопросы о том, «до какой степени» допустимо осквернение флага, — это издевательство; это «деспотизм = коммунизм».
Ассоциация адвокатов Хиросимы — это мусор, идущий вразрез с мировым трендом.
Соответствие мировым стандартам (развитым демократическим странам):
Пример: В Германии, Франции, Италии и др. существуют законы, наказывающие за осквернение государственного флага.
Вывод: В этих странах традиции «свободы слова» строже, чем в Японии, но юридически они решили, что «защита государственных символов» и «демократия» не конфликтуют.
Утверждение о том, что только Япония не может это ограничить, лишено логических оснований.
Контрмера против «деспотизма = коммунизма»:
Логика: Дискриминация в применении закона по принципу «своя страна или иностранное государство» сама по себе является политическим деспотизмом, игнорирующим объективную юриспруденцию.
Вывод: С позиции, одинаково утверждающей порядок и свободу, последовательное применение закона является доказательством демократии, а «оставление двойных стандартов без внимания» — это то, что искажает верховенство права.”
9. Spanish (スペイン語)
“Sra. Takaichi, ¡establecer el delito de ultraje a la bandera nacional es democracia! ¡Es natural! ¡La jurisprudencia no tiene ‘ismos’! ¡Afirma la lógica del orden y la libertad! El Colegio de Abogados de Hiroshima no tiene coherencia con el ya existente ‘delito de ultraje a la bandera extranjera’ y está en bancarrota lógica. ¿Están bien de la cabeza?
[¿No hay incidentes de ultraje a la bandera?] Con respecto al establecimiento del ‘delito de ultraje a la bandera nacional’, un anhelo de la Primera Ministra Sanae Takaichi, han surgido voces de duda dentro del PLD.
Colegio de Abogados de Hiroshima: ‘Existe el riesgo de vulnerar la libertad de expresión’.
Por eso, el Colegio de Abogados de Hiroshima es ‘Despotismo = Comunismo’ desde el principio.
Las preocupaciones sobre la ‘vulneración de la libertad de expresión’ que alega el Colegio de Abogados de Hiroshima y otros no son coherentes con el ya existente ‘delito de ultraje a la bandera extranjera’ (Artículo 92 del Código Penal) y están en bancarrota lógica.
Siguiendo la regla de hierro de la democracia de que ‘la libertad conlleva responsabilidad y limitaciones’, el establecimiento del delito de ultraje a la bandera nacional puede calificarse como una ‘normalización’ jurisprudencial.
Desde el punto de vista de la jurisprudencia, tanto la lógica de que ‘proteger la propia bandera es democracia’ como la lógica de que ‘tener la libertad de quemar la propia bandera es democracia’ pueden presentarse como ‘respuestas correctas’ siempre que sean lógicamente coherentes.
En resumen, la democracia como regla de la mayoría no puede ser afirmada ni negada.
Solo bajo la ley de un ‘ismo’ se pueden preparar las cajas de estructura y lógica.
En primer lugar, dado que se está aplicando una determinada ley, estoy de acuerdo: Libertad = Democracia.
Por lo tanto, si se establece una distinción entre el delito de ultraje a la bandera extranjera y el de la bandera nacional, eso es ‘Despotismo = Comunismo’. Es simple.
En el Código Penal de Japón existe actualmente el ‘delito de ultraje a la bandera extranjera (Artículo 92)’, pero no existe ninguna disposición que castigue directamente el acto de ultraje a la ‘bandera nacional japonesa (Hinomaru)’, nuestra propia bandera.
El actual ‘delito de ultraje a la bandera extranjera’ se basa estrictamente en la ‘consideración diplomática’ para mantener relaciones amistosas con países extranjeros.
En el caso de la propia bandera, esta lógica de ‘consideración diplomática’ no se aplica, por lo que es difícil discutirlos al mismo nivel desde un punto de vista jurisprudencial.
Desde la perspectiva de la jurisprudencia y la democracia, existe la idea de que estos dos no pueden compararse simplemente porque el ‘propósito de la protección (bien jurídico protegido)’ es completamente diferente.
La jurisprudencia en sí misma no es una disciplina que emite juicios de valor sobre ‘qué es lo correcto’, sino que es como una caja de herramientas para analizar la estructura y la lógica de la ley.
Por lo tanto, si Japón ha de ejercer la democracia, la decisión de la democracia es la premisa; la jurisprudencia está subordinada.
Tratarlos como idénticos es intrínsecamente erróneo.
Desde el punto de vista de la democracia, si definimos el ‘símbolo objetivo representado por la bandera nacional’ como ‘Democracia’,
no estamos discutiendo si es externo (diplomacia) o interno (democracia/orden público),
sino que la bandera nacional es el símbolo del pueblo, que es el soberano del Estado, y de su orden social. Prohibir el ultraje de la bandera previene conflictos y enfrentamientos internos y conduce al mantenimiento de la democracia.
Así es.
Igualar el delito de ultraje a la bandera extranjera (Artículo 92) con el delito de ultraje a la bandera nacional es Libertad = Democracia.
Preguntar ‘hasta qué punto’ con respecto al ultraje de la bandera es una burla; eso es ‘Despotismo = Comunismo’.
El Colegio de Abogados de Hiroshima es basura, va en contra de la tendencia mundial.
Coherencia con los estándares mundiales (naciones democráticas avanzadas):
Ejemplo: En Alemania, Francia, Italia, etc., existen leyes que castigan el ultraje a la bandera nacional.
Conclusión: Estos países tienen tradiciones de ‘libertad de expresión’ más estrictas que Japón, pero han determinado jurisprudencialmente que ‘proteger los símbolos del Estado’ y la ‘democracia’ no entran en conflicto.
Afirmar que solo Japón no puede restringirlo carece de base lógica.
Contramedida contra el ‘Despotismo = Comunismo’:
Lógica: Establecer una discriminación en la aplicación de la ley basada en ‘propio país o país extranjero’ es en sí mismo un despotismo político que ignora la jurisprudencia objetiva.
Conclusión: Desde una posición que afirma por igual el orden y la libertad, una aplicación legal coherente es la prueba de la democracia, y ‘dejar sin control el doble rasero’ es lo que distorsiona el estado de derecho.”
10. Vietnamese (ベトナム語)
“Bà Takaichi ơi, việc ban hành tội hủy hoại quốc kỳ chính là dân chủ! Đó là điều đương nhiên! Pháp lý học không có ‘chủ nghĩa’! Nó khẳng định logic của trật tự và tự do! Đoàn luật sư Hiroshima thiếu sự nhất quán với ‘tội hủy hoại quốc kỳ nước ngoài’ đã tồn tại, và bị phá sản về mặt logic. Đầu óc họ có bình thường không?
[Không có vụ việc hủy hoại quốc kỳ nào sao?] Về việc ban hành ‘tội hủy hoại quốc kỳ’, một tâm nguyện bấy lâu của Thủ tướng Sanae Takaichi, đã có những tiếng nói nghi ngờ từ nội bộ Đảng Dân chủ Tự do (LDP).
Đoàn luật sư Hiroshima: ‘Có nguy cơ xâm phạm quyền tự do ngôn luận’.
Chính vì vậy mà cái Đoàn luật sư Hiroshima đó ngay từ đầu đã là ‘Chuyên chế = Cộng sản’ rồi.
Những lo ngại về ‘xâm phạm tự do ngôn luận’ mà Đoàn luật sư Hiroshima và những người khác tuyên bố là không nhất quán với ‘tội hủy hoại quốc kỳ nước ngoài’ (Điều 92 Bộ luật Hình sự) vốn đã tồn tại, và bị phá sản về mặt logic.
Theo quy tắc sắt đá của dân chủ là ‘tự do đi kèm với trách nhiệm và hạn chế’, việc ban hành tội hủy hoại quốc kỳ có thể gọi là một sự ‘bình thường hóa’ về mặt pháp lý.
Từ quan điểm pháp lý học, cả logic cho rằng ‘bảo vệ quốc kỳ nước mình là dân chủ’ và logic cho rằng ‘có quyền tự do đốt quốc kỳ nước mình là dân chủ’ đều có thể được coi là ‘câu trả lời đúng’ miễn là chúng nhất quán về mặt logic.
Nói tóm lại, dân chủ kiểu như biểu quyết theo đa số không thể được khẳng định cũng không thể bị phủ định.
Chỉ dưới luật pháp của một ‘chủ nghĩa’ thì các khung cấu trúc và logic mới được chuẩn bị.
Ngay từ đầu, vì một đạo luật nhất định đang được thực thi, tôi đồng ý: Tự do = Dân chủ.
Do đó, nếu có sự phân biệt giữa tội hủy hoại quốc kỳ nước ngoài và tội hủy hoại quốc kỳ nước mình, thì đó là ‘Chuyên chế = Cộng sản’. Rất đơn giản.
Trong Bộ luật Hình sự Nhật Bản hiện nay có ‘tội hủy hoại quốc kỳ nước ngoài (Điều 92)’, nhưng không có quy định nào trực tiếp trừng phạt hành vi hủy hoại ‘Quốc kỳ Nhật Bản (Hinomaru)’, vốn là quốc kỳ của nước mình.
‘Tội hủy hoại quốc kỳ nước ngoài’ hiện nay hoàn toàn dựa trên ‘sự cân nhắc ngoại giao’ để duy trì quan hệ hữu nghị với các nước ngoài.
Trong trường hợp quốc kỳ nước mình, logic về ‘sự cân nhắc ngoại giao’ này không áp dụng được, vì vậy rất khó để bàn luận về chúng trên cùng một cấp độ từ quan điểm pháp lý học.
Từ góc độ pháp lý học và dân chủ, có quan điểm cho rằng không thể so sánh hai điều này một cách đơn giản vì ‘mục đích bảo vệ (lợi ích pháp lý được bảo vệ)’ hoàn toàn khác nhau.
Bản thân pháp lý học không phải là một môn học đưa ra các phán xét giá trị về ‘điều gì là đúng’, mà nó giống như một hộp công cụ để phân tích cấu trúc và logic của luật pháp.
Do đó, nếu Nhật Bản thực thi dân chủ, thì quyết định của dân chủ là tiền đề; pháp lý học là cấp dưới.
Coi chúng là giống hệt nhau ngay từ đầu đã là sai lầm.
Dưới góc độ dân chủ, nếu chúng ta coi ‘biểu tượng khách quan mà quốc kỳ thể hiện’ = ‘Dân chủ’,
thì chúng ta không bàn về việc đó là đối ngoại (ngoại giao) hay đối nội (dân chủ/trật tự công cộng),
mà quốc kỳ là biểu tượng của nhân dân, những người nắm chủ quyền của quốc gia, và trật tự xã hội của họ. Việc cấm hủy hoại quốc kỳ giúp ngăn chặn nội loạn và xung đột, dẫn đến việc duy trì dân chủ.
Đúng vậy.
Đồng nhất tội hủy hoại quốc kỳ nước ngoài (Điều 92) với tội hủy hoại quốc kỳ nước mình chính là Tự do = Dân chủ.
Hỏi ‘đến mức độ nào’ liên quan đến việc hủy hoại quốc kỳ là một sự chế nhạo; đó là ‘Chuyên chế = Cộng sản’.
Đoàn luật sư Hiroshima là rác rưởi, đi ngược lại xu thế thế giới.
Sự nhất quán với các tiêu chuẩn thế giới (các quốc gia dân chủ tiên tiến):
Ví dụ: Ở Đức, Pháp, Ý, v.v. cũng tồn tại luật trừng phạt việc hủy hoại quốc kỳ nước mình.
Kết luận: Những quốc gia này có truyền thống về ‘tự do ngôn luận’ khắt khe hơn Nhật Bản, nhưng họ đã xác định về mặt pháp lý rằng ‘bảo vệ biểu tượng quốc gia’ và ‘dân chủ’ không mâu thuẫn với nhau.
Việc khẳng định chỉ Nhật Bản là không thể hạn chế là thiếu cơ sở logic.
Biện pháp đối phó với ‘Chuyên chế = Cộng sản’:
Logic: Việc tạo ra sự phân biệt đối xử trong áp dụng luật pháp dựa trên ‘nước mình hay nước ngoài’ tự thân nó là một sự chuyên chế chính trị phớt lờ pháp lý học khách quan.
Kết luận: Từ lập trường khẳng định bình đẳng giữa trật tự và tự do, việc vận hành luật pháp nhất quán chính là minh chứng cho dân chủ, và ‘việc để mặc tiêu chuẩn kép’ chính là thứ làm bóp méo nền pháp trị.”
11. Hindi (ヒンディー語)
“ताकाइची-सान, राष्ट्रीय ध्वज के अपमान को अपराध घोषित करना लोकतंत्र है! यह स्वाभाविक है! न्यायशास्त्र (Jurisprudence) में कोई ‘वाद’ (ism) नहीं होता! यह व्यवस्था और स्वतंत्रता के तर्क की पुष्टि करता है! हिरोशिमा बार एसोसिएशन का रुख पहले से मौजूद ‘विदेशी ध्वज अपमान अपराध’ के साथ असंगत है और तार्किक रूप से विफल है। क्या वे मानसिक रूप से ठीक हैं?
[ध्वज अपमान की कोई घटना नहीं?] प्रधानमंत्री साने ताकाइची की महत्वाकांक्षा ‘राष्ट्रीय ध्वज अपमान अपराध’ के अधिनियमन के संबंध में एलडीपी (LDP) के भीतर से संदेह की आवाजें उठी हैं।
हिरोशिमा बार एसोसिएशन: ‘अभिव्यक्ति की स्वतंत्रता के उल्लंघन का जोखिम है।’
इसीलिए हिरोशिमा बार एसोसिएशन शुरू से ही ‘निरंकुशता = साम्यवाद’ है।
हिरोशिमा बार एसोसिएशन और अन्य द्वारा दावा की गई ‘अभिव्यक्ति की स्वतंत्रता के उल्लंघन’ की चिंताएं पहले से मौजूद ‘विदेशी ध्वज अपमान अपराध’ (दंड संहिता की धारा 92) के साथ असंगत हैं और तार्किक रूप से विफल हैं।
लोकतंत्र के इस अटल नियम का पालन करते हुए कि ‘स्वतंत्रता के साथ जिम्मेदारी और सीमाएं आती हैं’, राष्ट्रीय ध्वज अपमान अपराध के अधिनियमन को न्यायशास्त्रीय ‘सामान्यीकरण’ (normalization) कहा जा सकता है।
न्यायशास्त्र के दृष्टिकोण से, ‘अपने स्वयं के ध्वज की रक्षा करना लोकतंत्र है’ और ‘अपने स्वयं के ध्वज को जलाने की स्वतंत्रता होना लोकतंत्र है’, दोनों तर्कों को ‘सही उत्तर’ के रूप में प्रस्तुत किया जा सकता है जब तक वे तार्किक रूप से सुसंगत हैं।
संक्षेप में, बहुमत के शासन जैसे लोकतंत्र की न तो पुष्टि की जा सकती है और न ही खंडन।
केवल किसी ‘वाद’ के कानून के तहत ही संरचना और तर्क के ढांचे तैयार किए जा सकते हैं।
चूंकि एक निश्चित कानून पहले से ही लागू है, मैं सहमत हूं: स्वतंत्रता = लोकतंत्र।
इसलिए, यदि विदेशी ध्वज अपमान अपराध और राष्ट्रीय ध्वज अपमान अपराध के बीच भेदभाव किया जाता है, तो वह ‘निरंकुशता = साम्यवाद’ है। यह सरल है।
जापानी दंड संहिता में वर्तमान में ‘विदेशी ध्वज अपमान अपराध (धारा 92)’ मौजूद है, लेकिन ‘जापानी राष्ट्रीय ध्वज (हिनोमारू)’, जो हमारा अपना ध्वज है, के अपमान के कृत्य को सीधे दंडित करने वाला कोई प्रावधान नहीं है।
वर्तमान ‘विदेशी ध्वज अपमान अपराध’ कड़ाई से विदेशी देशों के साथ मैत्रीपूर्ण संबंध बनाए रखने के लिए ‘राजनयिक विचार’ पर आधारित है।
अपने स्वयं के ध्वज के मामले में, ‘राजनयिक विचार’ का यह तर्क लागू नहीं होता है, इसलिए न्यायशास्त्रीय दृष्टिकोण से उन्हें एक ही स्तर पर चर्चा करना मुश्किल है।
न्यायशास्त्र और लोकतंत्र के परिप्रेक्ष्य से, एक विचार यह है कि इन दोनों की तुलना आसानी से नहीं की जा सकती क्योंकि ‘संरक्षण का उद्देश्य (संरक्षित कानूनी हित)’ पूरी तरह से अलग है।
न्यायशास्त्र स्वयं ‘क्या सही है’ पर मूल्य निर्णय लेने वाला विषय नहीं है, बल्कि कानून की संरचना और तर्क का विश्लेषण करने के लिए एक टूलबॉक्स की तरह है।
इसलिए, यदि जापान को लोकतंत्र को लागू करना है, तो लोकतंत्र का निर्णय पूर्व शर्त है; न्यायशास्त्र इसके अधीन है।
उन्हें एक समान मानना मूल रूप से गलत है।
लोकतंत्र के दृष्टिकोण से, यदि हम ‘राष्ट्रीय ध्वज द्वारा प्रतिनिधित्व किए गए वस्तुनिष्ठ प्रतीक’ को ‘लोकतंत्र’ के रूप में परिभाषित करते हैं,
तो हम इस पर चर्चा नहीं कर रहे हैं कि यह बाहरी (राजनयिक) है या आंतरिक (लोकतंत्र/सार्वजनिक व्यवस्था),
बल्कि यह कि राष्ट्रीय ध्वज लोगों का प्रतीक है, जो राज्य के संप्रभु हैं, और उनकी सामाजिक व्यवस्था का प्रतीक है। ध्वज के अपमान को रोकना आंतरिक कलह और संघर्ष को रोकता है और लोकतंत्र के रखरखाव की ओर ले जाता है।
यही बात है।
विदेशी ध्वज अपमान अपराध (धारा 92) को राष्ट्रीय ध्वज अपमान अपराध के बराबर मानना ही स्वतंत्रता = लोकतंत्र है।
ध्वज अपमान के संबंध में ‘किस हद तक’ सवाल उठाना एक मजाक है; वह ‘निरंकुशता = साम्यवाद’ है।
हिरोशिमा बार एसोसिएशन कचरा है, जो वैश्विक चलन के खिलाफ जा रहा है।
वैश्विक मानकों (उन्नत लोकतांत्रिक राष्ट्रों) के साथ निरंतरता:
उदाहरण: जर्मनी, फ्रांस, इटली आदि में भी राष्ट्रीय ध्वज के अपमान को दंडित करने वाले कानून मौजूद हैं।
निष्कर्ष: इन देशों में जापान की तुलना में ‘अभिव्यक्ति की स्वतंत्रता’ की परंपराएं अधिक सख्त हैं, लेकिन उन्होंने न्यायशास्त्रीय रूप से यह निर्धारित किया है कि ‘राज्य के प्रतीकों की रक्षा’ और ‘लोकतंत्र’ में कोई संघर्ष नहीं है।
यह दावा करना कि केवल जापान इसे प्रतिबंधित नहीं कर सकता, तार्किक आधार की कमी है।
‘निरंकुशता = साम्यवाद’ के खिलाफ जवाबी उपाय:
तर्क: ‘अपने देश या विदेशी देश’ के आधार पर कानून के आवेदन में भेदभाव करना अपने आप में एक राजनीतिक निरंकुशता है जो वस्तुनिष्ठ न्यायशास्त्र की अनदेखी करती है।
निष्कर्ष: एक ऐसे रुख से जो व्यवस्था और स्वतंत्रता को समान रूप से पुष्ट करता है, सुसंगत कानूनी संचालन लोकतंत्र का प्रमाण है, और ‘दोहरे मानकों को अनियंत्रित छोड़ना’ कानून के शासन को विकृत करता है।”
12. Lithuanian (リトアニア語)
“Ponia Takaichi, bausmės už valstybinės vėliavos išniekinimą nustatymas yra demokratija! Tai savaime suprantama! Teisės mokslas neturi jokių ‘izmų’! Jis patvirtina tvarkos ir laisvės logiką! Hirosimos advokatų asociacija nenuosekli jau egzistuojančiam ‘užsienio vėliavos išniekinimo nusikaltimui’ ir yra logiškai bankrutavusi. Ar jiems viskas gerai su galva?
[Nėra vėliavos išniekinimo atvejų?] Dėl ‘bausmės už valstybinės vėliavos išniekinimą’ nustatymo, kas yra ilgalaikis premjerės Sanae Takaichi siekis, LDP viduje kilo abejonių.
Hirosimos advokatų asociacija: ‘Kyla grėsmė pažeisti saviraiškos laisvę.’
Štai kodėl ši Hirosimos advokatų asociacija nuo pat pradžių yra ‘despotizmas = komunizmas’.
Hirosimos advokatų asociacijos ir kitų išsakyti nuogąstavimai dėl ‘saviraiškos laisvės pažeidimo’ prieštarauja jau egzistuojančiam ‘užsienio vėliavos išniekinimo nusikaltimui’ (Baudžiamojo kodekso 92 straipsnis) ir yra logiškai bankrutavę.
Laikantis geležinės demokratijos taisyklės, kad ‘laisvė reikalauja atsakomybės ir apribojimų’, bausmės už valstybinės vėliavos išniekinimą nustatymas gali būti vadinamas teisiniu ‘normalizavimu’.
Teisės mokslo požiūriu tiek logika, kad ‘savo vėliavos saugojimas yra demokratija’, tiek logika, kad ‘laisvė deginti savo vėliavą yra demokratija’, gali būti pateikiamos kaip ‘teisingi atsakymai’, kol jos yra logiškai nuoseklios.
Trumpai tariant, tokios demokratijos kaip daugumos taisyklė negalima nei patvirtinti, nei paneigti.
Tik pagal ‘izmo’ įstatymą galima parengti struktūros ir logikos rėmus.
Kadangi tam tikras įstatymas jau yra vykdomas, aš sutinku: Laisvė = Demokratija.
Todėl, jei daromas skirtumas tarp užsienio vėliavos išniekinimo ir valstybinės vėliavos išniekinimo, tai yra ‘despotizmas = komunizmas’. Tai paprasta.
Japonijos baudžiamajame kodekse šiuo metu yra ‘užsienio vėliavos išniekinimo nusikaltimas (92 straipsnis)’, tačiau nėra nuostatos, tiesiogiai baudžiančios už ‘Japonijos valstybinės vėliavos (Hinomaru)’, mūsų pačių vėliavos, išniekinimą.
Dabartinis ‘užsienio vėliavos išniekinimo nusikaltimas’ grindžiamas tik ‘diplomatiniu sumetimu’, siekiant palaikyti draugiškus santykius su užsienio valstybėmis.
Savo vėliavos atveju ši ‘diplomatinio sumetimo’ logika negalioja, todėl teisiniu požiūriu juos sunku aptarti tame pačiame lygmenyje.
Teisės mokslo ir demokratijos požiūriu egzistuoja nuomonė, kad jų negalima tiesiog palyginti, nes ‘apsaugos tikslas (saugomas teisinis interesas)’ yra visiškai skirtingas.
Pats teisės mokslas nėra disciplina, priimanti vertybinius sprendimus apie tai, ‘kas teisinga’, bet yra tarsi įrankių dėžė teisės struktūrai ir logikai analizuoti.
Todėl, jei Japonija nori įgyvendinti demokratiją, demokratijos sprendimas yra prielaida; teisės mokslas yra pavaldus.
Laikyti juos identiškais iš esmės klaidinga.
Demokratijos požiūriu, jei apibrėžiame ‘valstybinės vėliavos reprezentuojamą objektyvų simbolį’ kaip ‘Demokratiją’,
mes nediskutuojame apie tai, ar tai išorinė (diplomatija), ar vidinė (demokratija / viešoji tvarka),
bet apie tai, kad valstybinė vėliava yra tautos, valstybės suvereno, ir jos socialinės tvarkos simbolis. Draudimas išniekinti vėliavą užkerta kelią vidaus nesutarimams ir konfliktams bei padeda išlaikyti demokratiją.
Taip ir yra.
Užsienio vėliavos išniekinimo nusikaltimo (92 straipsnis) prilyginimas valstybinės vėliavos išniekinimo nusikaltimui yra Laisvė = Demokratija.
Klausimas ‘iki kokio lygio’ dėl vėliavos išniekinimo yra pasityčiojimas; tai yra ‘despotizmas = komunizmas’.
Hirosimos advokatų asociacija yra šiukšlės, einančios prieš pasaulinę tendenciją.
Nuoseklumas su pasauliniais standartais (pažangiomis demokratinėmis šalimis):
Pavyzdys: Vokietijoje, Prancūzijoje, Italijoje ir kt. taip pat egzistuoja įstatymai, baudžiantys už valstybinės vėliavos išniekinimą.
Išvada: Šios šalys turi griežtesnes ‘saviraiškos laisvės’ tradicijas nei Japonija, tačiau jos teisiškai nustatė, kad ‘valstybės simbolių apsauga’ ir ‘demokratija’ neprieštarauja viena kitai.
Teiginys, kad tik Japonija negali to riboti, neturi loginio pagrindo.
Priemonė prieš ‘despotizmą = komunizmą’:
Logika: Diskriminacija taikant įstatymą pagal tai, ar tai ‘savo šalis, ar užsienio šalis’, pati savaime yra politinis despotizmas, ignoruojantis objektyvų teisės mokslą.
Išvada: Pozicijoje, kuri vienodai patvirtina tvarką ir laisvę, nuoseklus teisės taikymas yra demokratijos įrodymas, o ‘dvigubų standartų palikimas’ yra tai, kas iškraipo teisinę valstybę.”
13. Swahili (スワヒリ語)
“Bi Takaichi, kuanzishwa kwa kosa la kuharibu bendera ya taifa ni demokrasia! Ni jambo la kawaida! Elimu ya sheria haina ‘itikadi’! Inathibitisha mantiki ya utaratibu na uhuru! Chama cha Wanasheria wa Hiroshima hakina uthabiti na ‘kosa la kuharibu bendera ya kigeni’ ambalo tayari lipo, na kimefilisika kimantiki. Je, wana akili timamu?
[Hakuna matukio ya kuharibu bendera?] Kuhusu kuanzishwa kwa ‘kosa la kuharibu bendera ya taifa’, ambalo ni matamanio ya muda mrefu ya Waziri Mkuu Sanae Takaichi, sauti za mashaka zimeibuka ndani ya chama cha LDP.
Chama cha Wanasheria wa Hiroshima: ‘Kuna hatari ya kukiuka uhuru wa kujieleza.’
Ndio maana Chama hicho cha Wanasheria wa Hiroshima tangu mwanzo ni ‘Udikteta = Ukomunisti’.
Wasiwasi wa ‘ukiukaji wa uhuru wa kujieleza’ unaodaiwa na Chama cha Wanasheria wa Hiroshima na wengine hauendani na ‘kosa la kuharibu bendera ya kigeni’ (Ibara ya 92 ya Kanuni ya Adhabu) ambayo tayari ipo, na kimefilisika kimantiki.
Kufuatia sheria ya chuma ya demokrasia kwamba ‘uhuru huja na wajibu na vikwazo’, kuanzishwa kwa kosa la kuharibu bendera ya taifa kunaweza kuitwa ‘urejeshaji wa hali ya kawaida’ kisheria.
Kutokana na msimamo wa elimu ya sheria, mantiki kwamba ‘kulinda bendera yako mwenyewe ni demokrasia’ na mantiki kwamba ‘kuwa na uhuru wa kuchoma bendera yako mwenyewe ni demokrasia’ zote zinaweza kuwasilishwa kama ‘majibu sahihi’ mradi tu ziwe na uthabiti wa kimantiki.
Kwa kifupi, demokrasia kama utawala wa wengi haiwezi kuthibitishwa wala kukataliwa.
Ni chini ya sheria ya ‘itikadi’ tu ambapo masanduku ya muundo na mantiki yanaweza kutayarishwa.
Kwa kuwa sheria fulani tayari inatekelezwa, nakubali: Uhuru = Demokrasia.
Kwa hivyo, ikiwa tofauti itawekwa kati ya kosa la kuharibu bendera ya kigeni na kosa la kuharibu bendera ya taifa, huo ni ‘Udikteta = Ukomunisti’. Ni rahisi.
Katika Kanuni ya Adhabu ya Japani, kwa sasa kuna ‘kosa la kuharibu bendera ya kigeni (Ibara ya 92)’, lakini hakuna kifungu kinachoadhibu moja kwa moja kitendo cha kuharibu ‘Bendera ya Taifa ya Japani (Hinomaru)’, ambayo ni bendera yetu wenyewe.
‘Kosa la kuharibu bendera ya kigeni’ la sasa linategemea kabisa ‘azingatio ya kidiplomasia’ ili kudumisha uhusiano wa kirafiki na nchi za kigeni.
Katika suala la bendera ya mtu mwenyewe, mantiki hii ya ‘azingatio ya kidiplomasia’ haitumiki, hivyo ni vigumu kuzijadili katika kiwango sawa kutoka kwa mtazamo wa kisheria.
Kutokana na mtazamo wa elimu ya sheria na demokrasia, kuna maoni kwamba hizi mbili haziwezi kulinganishwa kwa urahisi kwa sababu ‘lengo la ulinzi (lengo la kisheria linalolindwa)’ ni tofauti kabisa.
Elimu ya sheria yenyewe si taaluma inayotoa hukumu za thamani kuhusu ‘nini ni sahihi’, bali ni kama sanduku la zana la kuchambua muundo na mantiki ya sheria.
Kwa hivyo, ikiwa Japani itatekeleza demokrasia, uamuzi wa demokrasia ndio sharti; elimu ya sheria iko chini yake.
Kuzichukulia kama zinafanana ni makosa tangu mwanzo.
Kutokana na mtazamo wa demokrasia, ikiwa tutafafanua ‘ishara ya lengo inayowakilishwa na bendera ya taifa’ kama ‘Demokrasia’,
hatujadili ikiwa ni ya nje (diplomasia) au ya ndani (demokrasia/utulivu wa umma),
bali kwamba bendera ya taifa ni ishara ya watu, ambao ndio wenye mamlaka wa nchi, na utaratibu wao wa kijamii. Kukataza uharibifu wa bendera huzuia mizozo na migogoro ya ndani na kusababisha kudumishwa kwa demokrasia.
Ndivyo ilivyo.
Kulinganisha kosa la kuharibu bendera ya kigeni (Ibara ya 92) na kosa la kuharibu bendera ya taifa ni Uhuru = Demokrasia.
Kuuliza ‘hadi kiwango gani’ kuhusu uharibifu wa bendera ni dhihaka; huo ni ‘Udikteta = Ukomunisti’.
Chama cha Wanasheria wa Hiroshima ni takataka, kinaenda kinyume na mwelekeo wa kimataifa.
Uthabiti na viwango vya kimataifa (mataifa yaliyoendelea kidemokrasia):
Mfano: Ujerumani, Ufaransa, Italia, n.k., pia kuna sheria zinazoadhibu uharibifu wa bendera ya taifa.
Hitimisho: Nchi hizi zina mila za ‘uhuru wa kujieleza’ ambazo ni kali zaidi kuliko Japani, lakini zimeamua kisheria kwamba ‘kulinda ishara za nchi’ na ‘demokrasia’ hazigongani.
Kudai kwamba Japani pekee haiwezi kuizuia haina msingi wa kimantiki.
Hatua dhidi ya ‘Udikteta = Ukomunisti’:
Mantiki: Kutoa ubaguzi katika utumiaji wa sheria kulingana na ‘nchi yako au nchi ya kigeni’ kwenyewe ni udikteta wa kisiasa unaopuuza elimu ya sheria.
Hitimisho: Kutokana na msimamo unaothibitisha kwa usawa utaratibu na uhuru, uendeshaji wa sheria thabiti ni ushahidi wa demokrasia, na ‘kuacha viwango viwili bila kudhibitiwa’ ndiko kunakovuruga utawala wa sheria.”
———————-