「司法改革に本当に含まれているもの:13分で明確にし、単純化と流布された数々のデマに答える。」タグアーカイブ

Giorgia Meloni:Cosa c’è davvero nella riforma della Giustizia: 13 minuti per fare chiarezza e rispondere alle banalizzazioni e alle troppe bufale messe in circolazione.司法改革に本当に含まれているもの:13分で明確にし、単純化と流布された数々のデマに答える。

Giorgia Meloni:Cosa c’è davvero nella riforma della Giustizia: 13 minuti per fare chiarezza e rispondere alle banalizzazioni e alle troppe bufale messe in circolazione.司法改革に本当に含まれているもの:13分で明確にし、単純化と流布された数々のデマに答える。
https://x.com/GiorgiaMeloni/status/2030932822433706173

Dunque il 22 e il 23 marzo sarete chiamati a votare al referendum per confermare o meno la riforma della giustizia che il governo ha proposto. Negli ultimi mesi, in modo ancora più intenso ovviamente nelle ultime settimane, attorno a questo referendum si è creato un clima di forte confusione. Si sono sovrapposte polemiche, semplificazioni, slogan e in molti casi informazioni parziali o, peggio, completamente distorte. Per questo ho deciso di provare a spiegare in modo il più possibile chiaro alcuni punti fondamentali della riforma che gli italiani saranno chiamati a confermare o meno con il loro voto, e di spiegare perché considero importante che si vada a votare e che si voti sì, cioè per confermare la riforma.
Perché questa è una riforma molto importante se vogliamo modernizzare l’Italia, ed è importante per tutti gli italiani e li riguarda tutti più di quanto pensino. La giustizia è uno dei tre poteri fondamentali dello Stato, è indispensabile per far funzionare l’Italia; se non è efficiente, efficace, meritocratica, una parte fondamentale del meccanismo che definisce il nostro benessere si inceppa e i cittadini lo pagano, tutti i cittadini, non solo quelli che hanno a che fare direttamente con la giustizia. Perché i giudici decidono su moltissimi aspetti della nostra vita: sulla sicurezza, sull’immigrazione, sul lavoro, sulla salute, sulla libertà personale. È un potere enorme, ma è anche l’unico caso in cui a questo potere quasi mai corrisponde un’adeguata responsabilità. Perché se un magistrato sbaglia, se è negligente, se ad esempio, come purtroppo è accaduto, si dimentica in carcere un imputato per quasi un anno oltre la scadenza del termine, nella maggior parte dei casi non accade assolutamente nulla: quel magistrato fa carriera e chi subisce questa sventura può essere qualsiasi cittadino onesto.
Sono storture che in 80 anni di storia repubblicana non siamo mai riusciti a correggere. Abbiamo riformato il Parlamento, il governo, la pubblica amministrazione, le Regioni, moltissimi ambiti; la giustizia mai in modo sostanziale, perché ogni tentativo la reazione è stata totalmente sproporzionata e il risultato è stata una magistratura che ha perso molta della sua autorevolezza ma anche della sua efficacia. La riforma interviene esattamente su questo: ha come obiettivo rendere la giustizia più moderna, più meritocratica, più autonoma, più responsabile e soprattutto libera dai condizionamenti della politica. A differenza di quello che si dice non è una riforma contro i magistrati, è una riforma contro le degenerazioni di un sistema bloccato che non è mai stato adeguato a un mondo che intorno cambiava, ed è per questo che è sostenuta con convinzione da moltissimi magistrati, anche molti più di quanti lo dichiarino pubblicamente (e forse ci si dovrebbe interrogare sul perché alcuni preferiscano non dichiararlo). È una riforma che serve a far recuperare alla magistratura un prestigio compromesso e quindi ad aumentare la fiducia dei cittadini verso la giustizia.
Veniamo ai contenuti principali della riforma. La riforma fa sostanzialmente tre cose semplici modificando alcuni pochi articoli della nostra Costituzione.

Prima novità
La riforma introduce la separazione delle carriere tra chi accusa e chi giudica. Perché? Perché se chi ti accusa e chi ti giudica sono due colleghi di lavoro con percorsi di vita e lavorativi che si incrociano di continuo, è possibile che chi ti giudica abbia, diciamo così, un occhio di riguardo per quello che dice chi ti accusa. Noi pensiamo di sì. E siccome giustamente la Costituzione dice che il giudice deve essere terzo e imparziale, noi rafforziamo quella imparzialità rendendo le carriere separate tra giudice e pubblici ministeri per evitare commistioni. Il processo diventa più giusto e il cittadino diventa più garantito. E visti i toni apocalittici che sto ascolando da parte di chi, diciamo, non sembra avere molti argomenti contro questa riforma (tipo l’accusa di scivolamento verso un sistema illiberale), io penso che sia utile che gli italiani abbiano questo dato: nella gran parte dei paesi europei la separazione delle carriere già esiste. Allora l’anomalia è rappresentata da loro o da quello che resiste ancora in Italia? Cioè sono tutti gli altri illiberali o siamo noi che siamo rimasti indietro? Mettiamola così: una volta tanto siamo noi che vogliamo avvicinare l’Italia all’Europa, ma come sempre qualcun altro, in particolare la sinistra, si oppone a qualsiasi forma di modernizzazione di questa nazione.

Seconda novità
Noi modifichiamo il meccanismo di selezione dei membri del CSM. Cos’è il CSM? Il Consiglio Superiore della Magistratura è sostanzialmente l’organo di autogoverno dei magistrati, è quello che decide le carriere dei magistrati, le promozioni, è quello che giudica i magistrati quando dovessero sbagliare. Il problema è che attualmente il CSM viene eletto per due terzi dagli stessi magistrati (che poi tra l’altro deve giudicare, che deve promuovere o non promuovere) e viene eletto sulla base di liste organizzate dalle correnti ideologizzate, come se fossero dei partiti all’interno della magistratura, e per un terzo viene eletto dal Parlamento con logiche che chiaramente sono di spartizione politica. La riforma sostituisce questo modello, che è un modello in mano alle correnti ideologizzate e ai partiti politici, con un sorteggio. Ovviamente un sorteggio tra quelli che hanno i requisiti per ricoprire quell’incarico. Significa che noi avremo domani due CSM, uno per la magistratura inquirente e uno per la magistratura giudicante, composti da persone che non hanno dovuto chiedere il voto a chi poi devono decidere se promuovere o meno, trasferire o meno, e che non sono stati scelti dai partiti. Con il sorteggio quindi i membri del CSM non dovranno dire grazie a nessuno per essere lì e potranno esercitare il loro ruolo liberamente senza alcun tipo di condizionamento; varrà solamente il merito e la coscienza di persone che sono libere. A chi dice che il sorteggio è un salto nel buio perché manderebbe al CSM il primo che capita, io devo ricordare che viene fatto su una platea qualificata, che è formata da persone che normalmente decidono della libertà dei cittadini, della sorte delle famiglie, dell’economia italiana. Mi volete dire che le stesse persone non sarebbero capaci di decidere chi va a fare il procuratore della Repubblica o il presidente di un tribunale?

Terza novità (importantissima dal mio punto di vista)
Istituiamo l’Alta Corte Disciplinare, cioè una corte per giudicare i magistrati che sbagliano, compito che quindi non spetterà più al Consiglio Superiore della Magistratura, composta anch’essa di magistrati e membri laici che vengono anche loro estratti a sorte tra persone altamente qualificate, quindi ancora una volta tra chi ha i criteri per poterlo fare ma senza logiche di corrente o di partito. Significa che finalmente dopo 80 anni anche i magistrati verranno giudicati da un organismo terzo, cosa che accade già per tutti gli altri. E forse non vedremo più quei casi di giudici che sono stati palesemente negligenti senza che questo avesse alcuna conseguenza.
Come vedete sono tre cose di assoluto buon senso. Così di buon senso che sono state ampiamente proposte in passato anche da molti di quelli che dicono di essere per il NO oggi. Così di buon senso che sulla riforma vengono dette tantissime cose false o comunque si cerca di spostare il dibattito dal contenuto vero del referendum. Ma poiché io non ho problemi a stare sul contenuto, voglio rispondere velocemente alle principali critiche che ho sentito da chi si oppone a questa riforma.

“La riforma non risolve i veri problemi della giustizia”: Invece io penso che lo faccia partendo dalla radice del problema. Perché con il nuovo sistema il magistrato che non si dedicherà al lavoro come impone la legge ma come impone anche l’etica, dovrà vedersela con un giudice disciplinare finalmente terzo e con un CSM che valuterà il merito e non l’appartenenza per decidere della sua carriera. E il merito conta, eccome, perché in un sistema nel quale per far carriera devi soprattutto dimostrare il tuo valore finalmente e non la tua appartenenza alla corrente ideologizzata come accade oggi, molto più difficilmente il magistrato che vuole avanzare di carriera potrà continuare a fare male il proprio dovere, lasciando in carcere per mesi e mesi persone che invece andavano rimesse in libertà o al contrario rimettendo in libertà persone pericolose per scelta ideologica o ritardandone l’adottare i provvedimenti, con tempi che si allungano e conseguenze ingiuste per la vita di molti cittadini. Incide e come: incide in termini di velocità e anche in termini di giustizia.
“La riforma rischia di indebolire il potere giudiziario rafforzando il controllo dell’esecutivo (quindi il governo, la politica)”: Qui voglio essere chiara: siamo quasi alla fantascienza. Questa è una menzogna perché la riforma fa l’esatto contrario ed è stata fatta anche per liberare i magistrati dal controllo della politica. Perché è nell’attuale sistema che i giudici sono spesso costretti a rispondere a una logica politica, atteso che le loro carriere sono decise da persone scelte dai partiti in Parlamento o da correnti ideologizzate interne alla magistratura. Guardate, ve lo voglio dire con le parole del presidente del Tribunale di Brescia che ovviamente è contrario alla riforma (quindi un sostenitore del NO) che ha detto queste testuali parole: “Se io sono un membro del CSM eletto da una corrente progressista e voto in un incarico direttivo un membro che la pensa diversamente, dovrò poi rispondere alla corrente di quello che ho fatto. Se invece noi mettessimo dei membri sorteggiati, questi membri decideranno secondo il loro arbitrio”. È chiaro? Quindi con l’attuale sistema se vuoi fare carriera devi rispondere alla corrente, con il sorteggio no. Quale secondo voi tra i due sistemi garantisce più libertà dalla politica? Allora io penso che dobbiamo dirci la verità: il vero problema che ha la sinistra con questa riforma è che noi liberiamo i magistrati da quel controllo e da quel condizionamento, perché la sinistra ha sempre usato la giustizia quando non riusciva a vincere le elezioni e questa riforma rompe quel meccanismo, ma non per sostituirlo con magistrati controllati dalla destra, tutt’altro, per sostituirlo con magistrati liberi da tutti, che potranno finalmente fare carriera perché sono bravi e non perché sono di destra o di sinistra.
“Con il sorteggio rischiamo di ritrovarci degli incompetenti al CSM”: Basta ricordare che il sorteggio per scegliere i giudici è già previsto, perché i magistrati ad esempio che fanno parte del Tribunale dei ministri sono sorteggiati. Allora perché i magistrati che giudicano i politici possono essere sorteggiati e quelli che giudicano i magistrati no? E sono degli incompetenti forse i giudici del tribunale dei ministri? No. No, perché vengono sorteggiati tra magistrati che hanno i requisiti, la competenza, la capacità per farlo, solo che si è scelto in questo caso di sorteggiarli per evitare che le loro decisioni potessero essere influenzate da rapporti personali, da orientamenti politici o da conflitti di interesse, che è giusto. Ed è esattamente quello che vogliamo fare anche per i magistrati che decidono sui giudici. La bizzarra tesi di chi dice “Ma tu ti faresti operare da un primario sorteggiato?” sono francamente efficaci sul piano della comunicazione forse, ma totalmente sbagliate nel merito perché, come ho detto già diverse volte, solo chi è adeguato a quel ruolo può essere sorteggiato, mica i passanti. Solo che tra chi ha i requisiti la scelta non avviene in base alle amicizie o agli schieramenti ma è casuale. Quindi la domanda va capovolta: la domanda corretta sarebbe “Preferisci essere operato da un primario che fa il primario perché amico di quello che lo ha nominato o da un primario che fa il primario perché aveva gli oggettivi requisiti per farlo e nessuno lo ha raccomandato?”. Ecco, chi vuole che il primario continui a essere scelto per amicizia politica voti pure NO, ma chi vuole un primario che stia lì per il suo valore e non per le sue amicizie deve votare SÌ.
Alla fine di tutte queste infondate contestazioni, per convincervi a votare NO vi stanno dicendo che in fin dei conti non conta quello che dice la riforma, andate a votare per mandare a casa il governo. Consiglio di non cadere nella trappola. Usano lo scudo del governo perché non vogliono una riforma che è sacrosanta, ma il governo non si dimetterà in caso di vittoria dei NO. Abbiamo scritto nel programma con il quale ci siamo presentati alle elezioni che avremmo fatto una serie di riforme compresa quella della giustizia, abbiamo come sempre rispettato l’impegno preso con gli elettori, ora spetta agli italiani confermare o meno la riforma. Per quello che ci riguarda noi vogliamo arrivare alla fine della legislatura e farci giudicare alle elezioni politiche su tutto il lavoro che abbiamo fatto. Allora gli italiani che vogliono mandarci a casa possono farlo tranquillamente fra un anno, ma oggi si vota sulla giustizia non sulla politica. E se noi perdiamo questa occasione di modernizzare la giustizia temo che non ne avremo molte altre. Le cose continueranno a non funzionare indipendentemente da chi c’è al governo e per sempre.
Quindi il mio consiglio è votate pensando a cosa sia meglio per voi e per i vostri figli, non pensando a cosa sia meglio per il governo o per il singolo partito, perché questa riforma non è una riforma di destra e non è una riforma di sinistra, è una riforma di puro buon senso. Riguarda la vita delle persone, la loro libertà, i loro diritti. E poi ricordatevi che i governi passano, le polemiche passano, ma le regole quelle restano e incidono sulla vostra vita, sulla vostra quotidianità. Decidete se volete lasciare le cose come sono o se volete aiutarci a costruire una giustizia più equa, più indipendente, più efficiente, perché il 22 e il 23 marzo scegliete voi, e io spero che scegliate il cambiamento, che scegliate di aiutarci a liberare la magistratura dalla politica, a renderla più autorevole, più meritocratica. Io spero che scegliate il SÌ.
翻訳 (Traduzioni)
日本語 (Japanese)

したがって、3月22日と23日、政府が提案した司法改革を承認するか否かを問う国民投票に呼ばれることになります。ここ数ヶ月、そして当然ながらここ数週間はさらに激しく、この国民投票をめぐって強い混乱の空気が作り出されてきました。論争、単純化、スローガン、そして多くの場合、部分的あるいは、さらに悪いことに、完全に歪められた情報が重なり合っています。そのため、私は、イタリア人が投票によって承認するか否かを判断することになる改革のいくつかの基本点を可能な限り明確に説明しようと決めました。また、なぜ投票に行くことが重要であり、「はい(SÌ)」、つまり改革を承認するために投票することが重要であると私が考えるのかを説明しようと決めました。

なぜなら、イタリアを現代化したいのであれば、これは非常に重要な改革であり、すべてのイタリア人にとって重要であり、彼らが考えている以上に全員に関わることだからです。司法は国家の3つの基本権力の一つであり、イタリアを機能させるために不可欠です。もし司法が効率的でなく、効果的でなく、実力主義でなければ、私たちの幸福を定義するメカニズムの主要な部分が滞り、市民がその代償を払うことになります。司法と直接関係のない市民も含めた、すべての市民です。なぜなら、裁判官は私たちの生活の非常に多くの側面、すなわち安全、移民、労働、健康、個人の自由について決定を下すからです。これは巨大な権力ですが、この権力に適切な責任が対応することがほとんどない唯一のケースでもあります。なぜなら、もし司法官が間違いを犯したり、怠慢であったりして、例えば、残念ながら実際に起こったことですが、被告人を期限切れから1年近くも刑務所に忘れてしまったとしても、ほとんどの場合、何も起こらないからです。その司法官は出世し、この不運に見舞われるのは、どこの正直な市民である可能性もあるのです。

これらは共和国の80年の歴史の中で私たちが一度も修正できなかった歪みです。私たちは議会、政府、行政、州、非常に多くの分野を改革してきましたが、司法については実質的な改革が一度も行われませんでした。なぜなら、改革を試みるたび、反応は完全に不釣り合いなものであり、結果として司法はその権威の多くだけでなく、その実効性も失ってきたからです。改革はまさにこれに介入します。司法をより現代的、より実力主義的、より自律的、より責任感のあるものとし、そして何よりも政治の影響から自由なものにすることを目指しています。言われていることとは異なり、これは司法官に対する改革ではなく、周囲の世界が変化しているにもかかわらず適応できなかった、行き詰まったシステムの変質に対する改革です。だからこそ、公に公言している人よりもはるかに多くの司法官によって、確信を持って支持されているのです(そして、なぜ一部の人が公言しないことを選ぶのか、自問すべきかもしれません)。これは司法官が損なわれた威信を回復し、市民の司法に対する信頼を高めるために役立つ改革です。

改革の主な内容について説明します。改革は、私たちの憲法のいくつかの条文を修正することで、実質的に3つのシンプルなことを行います。

第一の目玉
改革は、訴追する側と裁く側のキャリアの分離を導入します。なぜか?なぜなら、もしあなたを訴追する人とあなたを裁く人が、生活や仕事の経路が絶えず交差する仕事仲間である場合、裁く人が、訴追する人が言うことに対して「特別な配慮」を持つ可能性があるからです。私たちはそう考えます。そして、憲法が正しく言っているように、裁判官は第三者的で公平でなければならないので、私たちは裁判官と検察官のキャリアを分離して混同を避けることで、その公平性を強化します。プロセスはより公正になり、市民はより保証されます。そして、この改革に対して(非自由主義的なシステムへの滑り込みといった)あまり論拠を持っていないように見える人々から聞こえてくる終末論的な口調を鑑みると、私はイタリア人がこのデータを持つことが有益だと考えます。大半のヨーロッパ諸国では、キャリアの分離はすでに存在しています。では、異常なのは彼らなのか、それともイタリアでまだ抵抗している側なのか?つまり、他の国々がすべて非自由主義的なのか、それとも私たちが遅れているのか?こう考えましょう。一度くらいは、私たちがイタリアをヨーロッパに近づけようとしているのです。しかし、いつものように他の誰か、特に左派が、この国のあらゆる形態の現代化に反対しているのです。

第二の目玉
私たちはCSMのメンバー選出のメカニズムを修正します。CSMとは何か?司法最高評議会は、実質的に司法官の自己統治機関であり、司法官のキャリア、昇進を決定し、司法官が間違いを犯したときに裁く機関です。問題は、現在、CSMの3分の2が、司法内部の党派のように組織されたイデオロギー色の強い派閥(潮流)に基づき、同じ司法官たち自身によって選出されていることです(そして、その司法官たちを後に裁いたり、昇進させたりさせなかったりしなければならないのです)。そして3分の1は、明らかに政治的な配分の論理によって議会から選出されています。改革は、イデオロギー派閥や政党の手中にあるこのモデルを、抽選に置き換えます。当然、その職務に就くための要件を満たしている人々の中での抽選です。これは、明日には、捜査担当と裁判担当の2つのCSMができ、後に昇進させるか否か、転勤させるか否かを決定しなければならない相手に票を頼む必要がなかった人々、そして政党によって選ばれたのではない人々で構成されることを意味します。したがって、抽選によって、CSMのメンバーはそこにいるために誰にも感謝する必要はなく、いかなる種類の制約もなく自由に行動することができます。自由な人々の実力と良心だけが価値を持つようになります。抽選は、最初に出会った人をCSMに送り込むことになるため暗闇への跳躍だと言う人々に対し、私は、市民の自由、家族の運命、イタリアの経済を通常決定している、資格のある人々の中から行われることを思い出させなければなりません。同じ人々が、共和国検事や裁判所長を誰にするかを決定する能力がないとでも言いたいのですか?

第三の目玉(私の観点からは極めて重要です)
私たちは高等懲戒裁判所、すなわち間違いを犯した司法官を裁くための裁判所を設立します。この任務はもはや司法最高評議会(CSM)には属さなくなります。この裁判所も、高度な資格を持つ人々、つまりそのための基準を満たしている人々の中から、派閥や政党の論理に依らずに抽選で選ばれた司法官と民間メンバーで構成されます。これは、80年を経てようやく、司法官も他のすべての人々と同様に、第三者機関によって裁かれるようになることを意味します。そしておそらく、明らかな怠慢があったにもかかわらず、何の帰結も伴わなかった裁判官のケースを二度と見ることはなくなるでしょう。

ご覧の通り、これらは絶対的な常識に基づいた3つのことです。あまりにも常識的であるため、今日「反対(NO)」を唱えている多くの人々によっても、過去に広く提案されてきました。あまりにも常識的であるため、改革について非常に多くの嘘が言われたり、あるいはとにかく議論を国民投票の本当の内容からそらそうとされたりしています。しかし、私は内容について議論することに何の問題もないので、この改革に反対する人々から聞いた主な批判に素早く答えたいと思います。

「改革は司法の真の問題を解決しない」:反対に、私はこれが問題の根源から解決すると考えています。なぜなら、新しいシステムでは、法律が課すだけでなく倫理も課すように仕事に専念しない司法官は、ついに第三者となる懲戒裁判官と、キャリアを決定するために所属ではなく実力を評価するCSMに向き合わなければならなくなるからです。そして実力は極めて重要です。なぜなら、出世するためには、今日のようにイデオロギー派閥への所属ではなく、何よりも自分の価値を証明しなければならないシステムにおいては、出世を望む司法官が、釈放されるべき人を何ヶ月も刑務所に放置したり、逆にイデオロギー的な選択によって危険な人物を釈放したり、措置の採用を遅らせたりして、時間が延び、多くの市民の生活に不当な結果をもたらすような、職務を不適切に行い続けることは非常に困難になるからです。これは影響します。速度の面でも、正義の面でも影響します。

「改革は、行政(すなわち政府、政治)のコントロールを強めることで、司法権を弱めるリスクがある」:ここで私ははっきりさせておきたいのですが、これはほとんどSFに近いものです。これは嘘です。なぜなら、改革は正反対のことを行い、司法官を政治のコントロールから解放するためにも行われたからです。現在のシステムでは、裁判官は議会で政党によって選ばれた人々や、司法内部のイデオロギー派閥によってキャリアが決定されるため、しばしば政治的論理に応じることを余儀なくされているからです。見てください、改革に当然反対している(したがってNOの支持者である)ブレシア裁判所長の言葉を借りて、そのまま伝えます。「もし私が進歩的な派閥によって選出されたCSMのメンバーで、異なる考えを持つメンバーを管理職に投票すれば、私は自分のしたことについて派閥に答えなければならないだろう。もし代わりに、抽選で選ばれたメンバーを置けば、これらのメンバーは自らの裁量に従って決定するだろう」。明確ですか?したがって、現在のシステムでは、出世したければ派閥に応じなければなりませんが、抽選ではその必要はありません。二つのシステムのうち、どちらが政治からのより大きな自由を保証すると思いますか?ですから、私たちは真実を語るべきだと思います。左派がこの改革に対して抱いている本当の問題は、私たちが司法官をそのコントロールと制約から解放することです。なぜなら、左派は選挙で勝てないときに常に司法を利用してきたのであり、この改革はそのメカニズムを壊すからです。しかし、それを右派にコントロールされた司法官に置き換えるためではなく、全く逆に、誰からも自由な司法官に置き換えるためです。彼らは右か左かではなく、優秀であるからこそ、ついにキャリアを築くことができるようになります。

「抽選では、CSMに無能な人々が集まるリスクがある」:裁判官を選ぶための抽選はすでに規定されていることを思い出せば十分です。例えば、閣僚裁判所の一部である司法官は抽選で選ばれます。では、なぜ政治家を裁く司法官は抽選で選ばれてよくて、司法官を裁く人々はだめなのですか?そして、閣僚裁判所の裁判官たちは無能ですか?いいえ。いいえ、なぜなら、彼らは要件、能力、適性を持つ司法官の中から抽選されるからです。ただ、この場合、彼らの決定が個人的な関係、政治的志向、または利益相反によって影響を受けるのを避けるために、抽選することが選ばれたのであり、それは正しいことです。そして、それはまさに、裁判官について決定を下す司法官に対しても私たちがやりたいことです。「抽選で選ばれた主任医師に手術を受けたいか?」という奇妙な主張をする人々は、コミュニケーションのレベルでは効果的かもしれませんが、内容においては完全に間違っています。なぜなら、何度も言ったように、その役割にふさわしい人だけが抽選の対象となるのであり、通行人ではありません。ただ、要件を持つ人々の間での選択が、友情や陣営に基づいて行われるのではなく、偶然に行われるだけです。したがって、質問は逆転させるべきです。正しい質問はこうでしょう。「任命した人の友人だから主任になった医師に手術されたいか、それとも客観的な要件を持っていて誰の推薦も受けていないから主任になった医師に手術されたいか?」。さあ、主任医師が政治的友情のために選ばれ続けることを望むなら「いいえ(NO)」に投票すればいいですが、友情ではなく価値のためにそこにいる主任医師を望むなら「はい(SÌ)」に投票しなければなりません。

これらすべての根拠のない抗議の最後に、あなたたちにNOに投票させるために、彼らは結局のところ、改革が何を言っているかは重要ではなく、政府を家に帰すために投票しに行けと言っています。罠にはまらないようにお勧めします。彼らは政府という盾を使っています。なぜなら、神聖不可侵な改革を望んでいないからです。しかし、NOが勝利しても政府は辞任しません。私たちは選挙に臨んだプログラムに、司法改革を含む一連の改革を行うと書きました。いつものように有権者との約束を守りました。今度は、イタリア人が改革を承認するか否かを判断する番です。私たちに関しては、任期の最後まで到達し、私たちが行ったすべての仕事について総選挙で判断されたいと考えています。ですから、私たちを家に帰したいイタリア人は、1年後に安心してそうすることができます。しかし、今日は政治ではなく司法について投票するのです。そして、もし私たちが司法を現代化するこの機会を逃せば、他に多くの機会はないのではないかと危惧しています。政府に誰がいるかに関わらず、事態は永遠に機能しないままでしょう。

したがって、私の助言はこうです。政府や特定の政党にとって何が最善かを考えるのではなく、あなた自身とあなたの子供たちにとって何が最善かを考えて投票してください。なぜなら、この改革は右派の改革でも左派の改革でもなく、純粋な常識の改革だからです。それは人々の生活、自由、権利に関わることです。そして、政府は過ぎ去り、論争は過ぎ去りますが、ルールは残り、あなたの生活、あなたの日常に影響を与えることを忘れないでください。物事をそのままにしておきたいか、それとも、より公平で、より独立し、より効率的な司法を構築するために私たちを助けたいかを決めてください。3月22日と23日、選ぶのはあなたです。そして、私はあなたが変化を選び、司法を政治から解放し、より権威ある、より実力主義的なものにするために私たちを助けることを選ぶよう願っています。私は皆さんが「はい(SÌ)」を選ぶことを願っています。
英語 (English)

Therefore, on March 22nd and 23rd, you will be called to vote in the referendum to confirm or reject the justice reform that the government has proposed. In recent months, and obviously even more intensely in recent weeks, a climate of strong confusion has been created around this referendum. Controversies, simplifications, slogans, and in many cases partial or, worse, completely distorted information have overlapped. For this reason, I decided to try to explain as clearly as possible some fundamental points of the reform that Italians will be called to confirm or not with their vote, and to explain why I consider it important to go and vote and to vote yes, that is, to confirm the reform.

Because this is a very important reform if we want to modernize Italy, and it is important for all Italians and concerns them all more than they think. Justice is one of the three fundamental powers of the State; it is indispensable for making Italy function. If it is not efficient, effective, and meritocratic, a fundamental part of the mechanism that defines our well-being jams, and the citizens pay for it—all citizens, not just those who deal directly with justice. Because judges decide on many aspects of our lives: on security, on immigration, on labor, on health, on personal freedom. It is an enormous power, but it is also the only case in which this power is almost never matched by adequate responsibility. Because if a magistrate makes a mistake, if they are negligent—if, for example, as has unfortunately happened, they forget a defendant in prison for almost a year beyond the deadline—in most cases, absolutely nothing happens: that magistrate advances in their career, and the person who suffers this misfortune could be any honest citizen.

These are distortions that in 80 years of republican history we have never managed to correct. We have reformed Parliament, the government, the public administration, the Regions, many areas; justice, never in a substantial way, because every attempt has met with a totally disproportionate reaction, and the result has been a judiciary that has lost much of its authority but also its effectiveness. The reform intervenes exactly on this: it aims to make justice more modern, more meritocratic, more autonomous, more responsible, and above all free from political influence. Contrary to what is said, it is not a reform against magistrates; it is a reform against the degenerations of a blocked system that has never been suited to a world changing around it. This is why it is convincingly supported by many magistrates—even many more than those who declare it publicly (and perhaps we should ask why some prefer not to declare it). It is a reform that serves to help the judiciary regain a compromised prestige and therefore to increase citizens’ trust in justice.

Let’s look at the main contents of the reform. The reform essentially does three simple things by modifying a few articles of our Constitution.

First novelty
The reform introduces the separation of careers between those who accuse and those who judge. Why? Because if the person who accuses you and the person who judges you are two colleagues with life and work paths that cross constantly, it is possible that the one judging you has, let’s say, a special regard for what the one accusing you says. We think so. And since the Constitution rightly says that the judge must be third and impartial, we strengthen that impartiality by making careers separate between judges and public prosecutors to avoid commingling. The process becomes fairer, and the citizen is better guaranteed. And given the apocalyptic tones I am hearing from those who, let’s say, do not seem to have many arguments against this reform (like the accusation of sliding towards an illiberal system), I think it is useful for Italians to have this data: in the majority of European countries, the separation of careers already exists. So is the anomaly represented by them or by what still resists in Italy? That is, are all others illiberal, or are we the ones who have stayed behind? Let’s put it this way: for once, we are the ones who want to bring Italy closer to Europe, but as always, someone else, specifically the left, opposes any form of modernization of this nation.

Second novelty
We modify the selection mechanism for the members of the CSM. What is the CSM? The Superior Council of the Judiciary is essentially the self-governing body of magistrates; it is what decides the careers of magistrates, promotions, and it is what judges magistrates when they make mistakes. The problem is that currently, two-thirds of the CSM is elected by the same magistrates (whom it must then judge or promote) and is elected on the basis of lists organized by ideological currents, as if they were parties within the judiciary. One-third is elected by Parliament with logic that is clearly political sharing. The reform replaces this model, which is in the hands of ideological currents and political parties, with a draw. Obviously, a draw among those who have the requirements to hold that position. This means that tomorrow we will have two CSMs, one for the investigating judiciary and one for the judging judiciary, composed of people who did not have to ask for the vote of those they must then decide whether to promote or not, transfer or not, and who were not chosen by the parties. With the draw, therefore, the members of the CSM will not have to say thank you to anyone for being there and will be able to exercise their role freely without any kind of conditioning; only merit and the conscience of people who are free will count. To those who say the draw is a leap into the dark because it would send the first person who comes along to the CSM, I must remind them that it is done on a qualified pool, formed by people who normally decide on the freedom of citizens, the fate of families, and the Italian economy. Are you telling me that the same people would not be capable of deciding who becomes the Public Prosecutor or the President of a court?

Third novelty (very important from my point of view)
We establish the High Disciplinary Court, that is, a court to judge magistrates who make mistakes—a task that will no longer belong to the Superior Council of the Judiciary. It will also be composed of magistrates and lay members who are also drawn by lot from highly qualified people; thus, once again among those who meet the criteria but without the logic of currents or parties. This means that finally, after 80 years, magistrates will also be judged by a third-party body, something that already happens for everyone else. And perhaps we will no longer see those cases of judges who were patently negligent without any consequences.

As you can see, these are three things of absolute common sense. So much common sense that they have been widely proposed in the past even by many of those who say they are for NO today. So much common sense that many false things are being said about the reform, or in any case, there is an attempt to shift the debate away from the true content of the referendum. But since I have no problem sticking to the content, I want to respond quickly to the main criticisms I have heard from those who oppose this reform.

“The reform does not solve the real problems of justice”: Instead, I think it does so by starting from the root of the problem. Because with the new system, the magistrate who does not dedicate themselves to work as the law imposes, but also as ethics imposes, will have to deal with a disciplinary judge who is finally third and with a CSM that will evaluate merit and not belonging to decide on their career. And merit matters, indeed, because in a system in which to advance your career you must above all demonstrate your value, and not your belonging to an ideological current as happens today, it will be much more difficult for a magistrate who wants to advance to continue performing their duty poorly—leaving people in prison for months and months who should have been released, or conversely releasing dangerous people by ideological choice or delaying the adoption of measures, with times that lengthen and unjust consequences for the lives of many citizens. it affects, and how: it affects in terms of speed and also in terms of justice.

“The reform risks weakening the judicial power by strengthening executive control (the government, politics)”: Here I want to be clear: we are almost at the level of science fiction. This is a lie because the reform does exactly the opposite and was made also to free magistrates from political control. Because it is in the current system that judges are often forced to respond to political logic, given that their careers are decided by people chosen by parties in Parliament or by ideological currents within the judiciary. Look, I want to tell you with the words of the President of the Court of Brescia who is obviously against the reform (therefore a supporter of NO) and who said these exact words: “If I am a member of the CSM elected by a progressive current and I vote for a member who thinks differently for a directorship, I will then have to answer to the current for what I have done. If, instead, we put in members drawn by lot, these members will decide according to their own discretion.” Is it clear? So with the current system, if you want to advance in your career, you must respond to the current; with the draw, no. Which of the two systems, in your opinion, guarantees more freedom from politics? So I think we must tell the truth: the real problem the left has with this reform is that we free magistrates from that control and conditioning, because the left has always used justice when it could not win elections, and this reform breaks that mechanism—not to replace it with magistrates controlled by the right, far from it, but to replace it with magistrates free from everyone, who can finally make a career because they are good and not because they are of the right or the left.

“With the draw, we risk finding incompetents at the CSM”: It is enough to remember that the draw to choose judges is already foreseen; for example, the magistrates who are part of the Tribunal of Ministers are drawn by lot. So why can the magistrates who judge politicians be drawn by lot and those who judge magistrates cannot? And are the judges of the Tribunal of Ministers perhaps incompetent? No. No, because they are drawn from magistrates who have the requirements, the competence, and the ability to do it; it was simply chosen in this case to draw them to prevent their decisions from being influenced by personal relationships, political orientations, or conflicts of interest, which is right. And that is exactly what we want to do also for the magistrates who decide on judges. The bizarre thesis of those who say “Would you let a surgeon chosen by lot operate on you?” is perhaps effective on a communication level, but totally wrong in substance because, as I have already said several times, only those who are suited for that role can be drawn, not random passersby. It is just that among those who have the requirements, the choice does not occur based on friendships or alignments but is random. So the question should be flipped: the correct question would be, “Do you prefer to be operated on by a head surgeon who became head surgeon because they were a friend of the one who appointed them, or by a head surgeon who became head surgeon because they had objective requirements and no one recommended them?” Well, those who want the head surgeon to continue being chosen for political friendship can vote NO, but those who want a head surgeon who is there for their value and not for their friendships must vote YES.

At the end of all these unfounded contentions, to convince you to vote NO, they are telling you that in the end, what the reform says doesn’t matter; go vote to send the government home. I advise not to fall into the trap. They use the government as a shield because they don’t want a reform that is sacrosanct, but the government will not resign in case of a NO victory. We wrote in the program with which we presented ourselves at the elections that we would do a series of reforms including justice; we have, as always, respected the commitment made to the voters. Now it is up to the Italians to confirm or not the reform. As far as we are concerned, we want to reach the end of the legislature and be judged at the political elections on all the work we have done. So, the Italians who want to send us home can do so quietly in a year, but today we vote on justice, not on politics. And if we lose this occasion to modernize justice, I fear we will not have many others. Things will continue not to work regardless of who is in government, and forever.

So my advice is to vote thinking about what is best for you and for your children, not thinking about what is best for the government or for a single party, because this reform is not a reform of the right and is not a reform of the left—it is a reform of pure common sense. It concerns people’s lives, their freedom, their rights. And then remember that governments pass, controversies pass, but the rules remain and affect your life, your daily existence. Decide if you want to leave things as they are or if you want to help us build a fairer, more independent, more efficient justice system, because on March 22nd and 23rd you choose, and I hope you choose change, that you choose to help us free the judiciary from politics, to make it more authoritative, more meritocratic. I hope you choose YES.
イタリア語 (Italiano)

(原文として冒頭に記載済み)
ポルトガル語 (Português)

Portanto, nos dias 22 e 23 de março, vocês serão chamados a votar no referendo para confirmar ou não a reforma da justiça que o governo propôs. Nos últimos meses, e de forma ainda mais intensa nas últimas semanas, criou-se um clima de forte confusão em torno deste referendo. Sobrepuseram-se polémicas, simplificações, slogans e, em muitos casos, informações parciais ou, pior, completamente distorcidas. Por isso, decidi tentar explicar da forma mais clara possível alguns pontos fundamentais da reforma que os italianos serão chamados a confirmar ou não com o seu voto, e explicar por que considero importante que se vá votar e que se vote sim, isto é, para confirmar a reforma.

Porque esta é uma reforma muito importante se quisermos modernizar a Itália, e é importante para todos os italianos e diz respeito a todos mais do que eles pensam. A justiça é um dos três poderes fundamentais do Estado, é indispensável para fazer a Itália funcionar; se não for eficiente, eficaz, meritocrática, uma parte fundamental do mecanismo que define o nosso bem-estar encrava e os cidadãos pagam por isso, todos os cidadãos, não apenas os que lidam diretamente com a justiça. Porque os juízes decidem sobre muitíssimos aspetos da nossa vida: sobre a segurança, sobre a imigração, sobre o trabalho, sobre a saúde, sobre a liberdade pessoal. É um poder enorme, mas é também o único caso em que a este poder quase nunca corresponde uma responsabilidade adequada. Porque se um magistrado erra, se é negligente, se por exemplo, como infelizmente aconteceu, se esquece de um arguido na prisão por quase um ano além do prazo, na maioria dos casos não acontece absolutamente nada: esse magistrado faz carreira e quem sofre esta desventura pode ser qualquer cidadão honesto.

São distorções que em 80 anos de história republicana nunca conseguimos corrigir. Reformámos o Parlamento, o governo, a administração pública, as Regiões, muitíssimos âmbitos; a justiça nunca de forma substancial, porque a cada tentativa a reação foi totalmente desproporcionada e o resultado foi uma magistratura que perdeu muito da sua autoridade, mas também da sua eficácia. A reforma intervém exatamente sobre isto: tem como objetivo tornar a justiça mais moderna, mais meritocrática, mais autónoma, mais responsável e, sobretudo, livre dos condicionamentos da política. Ao contrário do que se diz, não é uma reforma contra os magistrados, é uma reforma contra as degenerações de um sistema bloqueado que nunca foi adequado a um mundo que mudava ao seu redor, e é por isso que é apoiada com convicção por muitíssimos magistrados, até muitos mais do que os que o declaram publicamente (e talvez nos devêssemos interrogar sobre por que alguns preferem não o declarar). É uma reforma que serve para fazer a magistratura recuperar um prestígio comprometido e, portanto, para aumentar a confiança dos cidadãos na justiça.

Vamos aos conteúdos principais da reforma. A reforma faz substancialmente três coisas simples, modificando alguns poucos artigos da nossa Constituição.

Primeira novidade
A reforma introduz a separação das carreiras entre quem acusa e quem julga. Porquê? Porque se quem o acusa e quem o julga são dois colegas de trabalho com percursos de vida e profissionais que se cruzam continuamente, é possível que quem o julga tenha, digamos assim, uma atenção especial pelo que diz quem o acusa. Nós pensamos que sim. E como a Constituição diz corretamente que o juiz deve ser terceiro e imparcial, nós reforçamos essa imparcialidade tornando as carreiras separadas entre juízes e procuradores para evitar misturas. O processo torna-se mais justo e o cidadão torna-se mais garantido. E dados os tons apocalíticos que estou a ouvir por parte de quem, digamos, não parece ter muitos argumentos contra esta reforma (tipo a acusação de deslize para um sistema iliberal), eu penso que é útil que os italianos tenham este dado: na grande maioria dos países europeus a separação de carreiras já existe. Então a anomalia é representada por eles ou pelo que ainda resiste em Itália? Ou seja, são todos os outros iliberais ou somos nós que ficámos para trás? Ponhamos as coisas assim: por uma vez somos nós que queremos aproximar a Itália da Europa, mas como sempre alguém, em particular a esquerda, se opõe a qualquer forma de modernização desta nação.

Segunda novidade
Nós modificamos o mecanismo de seleção dos membros do CSM. O que é o CSM? O Conselho Superior da Magistratura é substancialmente o órgão de autogoverno dos magistrados, é quem decide as carreiras dos magistrados, as promoções, é quem julga os magistrados quando erram. O problema é que atualmente o CSM é eleito em dois terços pelos próprios magistrados (que depois, entre outras coisas, deve julgar, promover ou não promover) e é eleito com base em listas organizadas pelas correntes ideologizadas, como se fossem partidos dentro da magistratura, e um terço é eleito pelo Parlamento com lógicas que claramente são de partilha política. A reforma substitui este modelo, que é um modelo nas mãos das correntes ideologizadas e dos partidos políticos, por um sorteio. Obviamente, um sorteio entre aqueles que têm os requisitos para ocupar esse cargo. Significa que teremos amanhã dois CSM, um para a magistratura de investigação e um para a magistratura de julgamento, compostos por pessoas que não tiveram de pedir o voto a quem depois devem decidir se promovem ou não, transferem ou não, e que não foram escolhidos pelos partidos. Com o sorteio, portanto, os membros do CSM não terão de agradecer a ninguém por estarem ali e poderão exercer o seu papel livremente sem qualquer tipo de condicionamento; valerá apenas o mérito e a consciência de pessoas que são livres. A quem diz que o sorteio é um salto no escuro porque enviaria para o CSM o primeiro que aparecesse, devo recordar que é feito sobre uma plateia qualificada, que é formada por pessoas que normalmente decidem sobre a liberdade dos cidadãos, o destino das famílias, a economia italiana. Querem dizer-me que as mesmas pessoas não seriam capazes de decidir quem vai ser procurador da República ou presidente de um tribunal?

Terceira novidade (importantíssima do meu ponto de vista)
Instituímos a Alta Corte Disciplinar, isto é, uma corte para julgar os magistrados que erram, tarefa que, portanto, não caberá mais ao Conselho Superior da Magistratura, composta também por magistrados e membros leigos que também são sorteados entre pessoas altamente qualificadas, portanto, mais uma vez entre quem tem os critérios para o fazer, mas sem lógicas de corrente ou de partido. Significa que finalmente, após 80 anos, também os magistrados serão julgados por um organismo terceiro, algo que já acontece com todos os outros. E talvez não vejamos mais aqueles casos de juízes que foram manifestamente negligentes sem que isso tivesse qualquer consequência.

Como veem, são três coisas de bom senso absoluto. Tão de bom senso que foram amplamente propostas no passado também por muitos daqueles que dizem ser pelo NÃO hoje. Tão de bom senso que sobre a reforma são ditas muitíssimas coisas falsas ou, de qualquer forma, tenta-se desviar o debate do conteúdo verdadeiro do referendo. Mas como não tenho problemas em focar no conteúdo, quero responder rapidamente às principais críticas que ouvi de quem se opõe a esta reforma.

“A reforma não resolve os verdadeiros problemas da justiça”: Pelo contrário, eu penso que o faz partindo da raiz do problema. Porque com o novo sistema, o magistrato que não se dedicar ao trabalho como a lei impõe, mas como a ética também impõe, terá de se ver com um juiz disciplinar finalmente terceiro e com um CSM que avaliará o mérito e não a pertença para decidir a sua carreira. E o mérito conta, e muito, porque num sistema no qual para fazer carreira deves sobretudo demonstrar o teu valor finalmente e não a tua pertença à corrente ideologizada como acontece hoje, muito mais dificilmente o magistrato que quer avançar na carreira poderá continuar a cumprir mal o seu dever, deixando na prisão por meses e meses pessoas que deveriam ser libertadas ou, ao contrário, libertando pessoas perigosas por escolha ideológica ou atrasando a adoção de medidas, com tempos que se alongam e consequências injustas para a vida de muitos cidadãos. Influencia, e de que maneira: influencia em termos de rapidez e também em termos de justiça.

“A reforma corre o risco de enfraquecer o poder judiciário, reforçando o controlo do executivo (ou seja, o governo, a política)”: Aqui quero ser clara: estamos quase na ficção científica. Isto é uma mentira porque a reforma faz exatamente o contrário e foi feita também para libertar os magistrados do controlo da política. Porque é no atual sistema que os juízes são frequentemente forçados a responder a uma lógica política, dado que as suas carreiras são decididas por pessoas escolhidas pelos partidos no Parlamento ou por correntes ideologizadas internas à magistratura. Vejam, quero dizer-vos com as palavras do presidente do Tribunal de Brescia, que obviamente é contra a reforma (portanto um apoiante do NÃO), que disse estas exatas palavras: “Se eu sou um membro do CSM eleito por uma corrente progressista e voto num cargo diretivo um membro que pensa de forma diferente, terei depois de responder à corrente pelo que fiz. Se, em vez disso, colocássemos membros sorteados, estes membros decidirão de acordo com o seu arbítrio”. Está claro? Portanto, com o atual sistema, se queres fazer carreira deves responder à corrente, com o sorteio não. Qual dos dois sistemas, na vossa opinião, garante mais liberdade em relação à política? Então eu penso que devemos dizer a verdade: o verdadeiro problema que a esquerda tem com esta reforma é que nós libertamos os magistrados desse controlo e desse condicionamento, porque a esquerda sempre usou a justiça quando não conseguia vencer as eleições e esta reforma quebra esse mecanismo, mas não para o substituir por magistrados controlados pela direita, longe disso, para o substituir por magistrados livres de todos, que poderão finalmente fazer carreira porque são bons e não porque são de direita ou de esquerda.

“Com o sorteio corremos o risco de encontrar incompetentes no CSM”: Basta recordar que o sorteio para escolher juízes já está previsto, porque os magistrados, por exemplo, que fazem parte do Tribunal dos Ministros são sorteados. Então, por que é que os magistrados que julgam os políticos podem ser sorteados e os que julgam os magistrados não? E são incompetentes, talvez, os juízes do tribunal dos ministros? Não. Não, porque são sorteados entre magistrados que têm os requisitos, a competência, a capacidade para o fazer, apenas se escolheu neste caso sorteá-los para evitar que as suas decisões pudessem ser influenciadas por relações pessoais, orientações políticas ou conflitos de interesse, o que é justo. E é exatamente o que queremos fazer também para os magistrados que decidem sobre os juízes. A bizarra tese de quem diz “Mas tu deixarias que um médico-chefe sorteado te operasse?” são francamente eficazes no plano da comunicação, talvez, mas totalmente erradas no mérito porque, como já disse várias vezes, apenas quem é adequado para esse cargo pode ser sorteado, não os transeuntes. Apenas entre quem tem os requisitos, a escolha não ocorre com base em amizades ou alinhamentos, mas é casual. Portanto, a pergunta deve ser invertida: a pergunta correta seria “Preferes ser operado por um médico-chefe que é médico-chefe porque é amigo de quem o nomeou ou por um médico-chefe que é médico-chefe porque tinha os requisitos objetivos para o ser e ninguém o recomendou?”. Pois bem, quem quer que o médico-chefe continue a ser escolhido por amizade política, que vote NÃO, mas quem quer um médico-chefe que esteja lá pelo seu valor e não pelas suas amizades, deve votar SIM.

No fim de todas estas contestações infundadas, para vos convencer a votar NÃO, estão a dizer-vos que, no fim de contas, não conta o que diz a reforma, vão votar para mandar o governo para casa. Aconselho a não caírem na armadilha. Usam o escudo do governo porque não querem uma reforma que é sacrossanta, mas o governo não se demitirá em caso de vitória do NÃO. Escrevemos no programa com o qual nos apresentámos às eleições que faríamos uma série de reformas, incluindo a da justiça, respeitámos, como sempre, o compromisso assumido com os eleitores, agora cabe aos italianos confirmar ou não a reforma. No que nos diz respeito, queremos chegar ao fim da legislatura e ser julgados nas eleições políticas por todo o trabalho que fizemos. Assim, os italianos que querem mandar-nos para casa podem fazê-lo tranquilamente daqui a um ano, mas hoje vota-se sobre a justiça, não sobre a política. E se perdermos esta ocasião de modernizar a justiça, temo que não teremos muitas outras. As coisas continuarão a não funcionar independentemente de quem esteja no governo e para sempre.

Portanto, o meu conselho é votem pensando no que é melhor para vocês e para os vossos filhos, não pensando no que é melhor para o governo ou para um único partido, porque esta reforma não é uma reforma de direita e não é uma reforma de esquerda, é uma reforma de puro bom senso. Diz respeito à vida das pessoas, à sua liberdade, aos seus direitos. E depois lembrem-se que os governos passam, as polémicas passam, mas as regras essas permanecem e influenciam a vossa vida, o vosso quotidiano. Decidam se querem deixar as coisas como estão ou se querem ajudar-nos a construir uma justiça mais equitativa, mais independente, più eficiente, porque nos dias 22 e 23 de março escolhem vocês, e eu espero que escolham a mudança, que escolham ajudar-nos a libertar a magistratura da política, a torná-la mais prestigiada, mais meritocrática. Eu espero que escolham o SIM.
ドイツ語 (Deutsch)

Daher werden Sie am 22. und 23. März aufgerufen sein, im Referendum darüber abzustimmen, ob Sie die von der Regierung vorgeschlagene Justizreform bestätigen oder nicht. In den letzten Monaten, und offensichtlich noch intensiver in den letzten Wochen, ist um dieses Referendum herum ein Klima starker Verwirrung entstanden. Es haben sich Polemiken, Vereinfachungen, Slogans und in vielen Fällen unvollständige oder, schlimmer noch, völlig verzerrte Informationen überschnitten. Aus diesem Grund habe ich beschlossen, zu versuchen, einige grundlegende Punkte der Reform, die die Italiener mit ihrer Stimme bestätigen oder ablehnen sollen, so klar wie möglich zu erklären und zu erläutern, warum ich es für wichtig halte, zur Wahl zu gehen und mit Ja zu stimmen, das heißt, die Reform zu bestätigen.

Denn dies ist eine sehr wichtige Reform, wenn wir Italien modernisieren wollen, und sie ist wichtig für alle Italiener und betrifft sie alle mehr, als sie denken. Die Justiz ist eine der drei grundlegenden Gewalten des Staates, sie ist unverzichtbar, damit Italien funktioniert; wenn sie nicht effizient, wirksam und leistungsorientiert ist, gerät ein grundlegender Teil des Mechanismus, der unser Wohlergehen definiert, ins Stocken, und die Bürger zahlen dafür – alle Bürger, nicht nur diejenigen, die direkt mit der Justiz zu tun haben. Denn Richter entscheiden über sehr viele Aspekte unseres Lebens: über Sicherheit, über Einwanderung, über Arbeit, über Gesundheit, über die persönliche Freiheit. Es ist eine enorme Macht, aber es ist auch der einzige Fall, in dem dieser Macht fast nie eine angemessene Verantwortung entspricht. Denn wenn ein Beamter einen Fehler macht, wenn er nachlässig ist, wenn er zum Beispiel, wie es leider geschehen ist, einen Angeklagten fast ein Jahr über den Ablauf der Frist hinaus im Gefängnis vergisst, passiert in den meisten Fällen absolut nichts: Dieser Beamte macht Karriere, und wer dieses Unglück erleidet, kann jeder ehrliche Bürger sein.

Dies sind Verwerfungen, die wir in 80 Jahren republikanischer Geschichte nie korrigieren konnten. Wir haben das Parlament, die Regierung, die öffentliche Verwaltung, die Regionen, sehr viele Bereiche reformiert; die Justiz nie in wesentlicher Weise, weil bei jedem Versuch die Reaktion völlig unverhältnismäßig war und das Ergebnis eine Justiz war, die viel von ihrer Autorität, aber auch von ihrer Wirksamkeit verloren hat. Die Reform greift genau hier ein: Sie hat zum Ziel, die Justiz moderner, leistungsorientierter, autonomer, verantwortungsbewusster und vor allem frei von den Einflüssen der Politik zu machen. Im Gegensatz zu dem, was gesagt wird, ist es keine Reform gegen die Richter, es ist eine Reform gegen die Degenerationen eines blockierten Systems, das nie einer Welt angemessen war, die sich um es herum veränderte, und deshalb wird sie mit Überzeugung von sehr vielen Richtern unterstützt, sogar von viel mehr, als es öffentlich erklären (und vielleicht sollte man sich fragen, warum einige es vorziehen, es nicht zu erklären). Es ist eine Reform, die dazu dient, der Justiz ein beeinträchtigtes Ansehen zurückzugeben und damit das Vertrauen der Bürger in die Justiz zu stärken.

Kommen wir zu den Hauptinhalten der Reform. Die Reform macht im Wesentlichen drei einfache Dinge, indem sie einige wenige Artikel unserer Verfassung ändert.

Erste Neuerung
Die Reform führt die Trennung der Laufbahnen zwischen Anklägern und Richtern ein. Warum? Denn wenn derjenige, der Sie anklagt, und derjenige, der Sie richtet, zwei Arbeitskollegen mit Lebens- und Arbeitswegen sind, die sich ständig kreuzen, ist es möglich, dass derjenige, der Sie richtet, sagen wir mal, ein besonderes Augenmerk darauf hat, was derjenige sagt, der Sie anklagt. Wir denken, ja. Und da die Verfassung zu Recht sagt, dass der Richter ein Dritter und unparteiisch sein muss, stärken wir diese Unparteilichkeit, indem wir die Laufbahnen zwischen Richtern und Staatsanwälten trennen, um Vermischungen zu vermeiden. Der Prozess wird gerechter und der Bürger wird besser geschützt. Und angesichts der apokalyptischen Töne, die ich von denen höre, die, sagen wir mal, nicht viele Argumente gegen diese Reform zu haben scheinen (wie der Vorwurf des Abgleitens in ein illiberales System), halte ich es für nützlich, dass die Italiener diese Information haben: In den meisten europäischen Ländern existiert die Trennung der Laufbahnen bereits. Ist die Anomalie also durch sie repräsentiert oder durch das, was in Italien noch Widerstand leistet? Das heißt, sind alle anderen illiberal oder sind wir es, die zurückgeblieben sind? Sagen wir es so: Ausnahmsweise sind wir es, die Italien an Europa annähern wollen, aber wie immer widersetzt sich jemand anderes, insbesondere die Linke, jeder Form der Modernisierung dieser Nation.

Zweite Neuerung
Wir ändern den Auswahlmechanismus für die Mitglieder des CSM. Was ist der CSM? Der Oberste Rat der Justiz ist im Wesentlichen das Selbstverwaltungsorgan der Richter; er entscheidet über die Karrieren der Richter, die Beförderungen, und er urteilt über die Richter, wenn sie Fehler machen sollten. Das Problem ist, dass der CSM derzeit zu zwei Dritteln von denselben Richtern gewählt wird (über die er dann unter anderem urteilen, die er befördern oder nicht befördern muss) und auf der Grundlage von Listen gewählt wird, die von ideologisierten Strömungen organisiert werden, als wären sie Parteien innerhalb der Justiz, und zu einem Drittel vom Parlament nach Logiken gewählt wird, die eindeutig politische Aufteilung sind. Die Reform ersetzt dieses Modell, das in den Händen der ideologisierten Strömungen und der politischen Parteien liegt, durch ein Losverfahren. Offensichtlich ein Losverfahren unter denen, die die Voraussetzungen für dieses Amt erfüllen. Das bedeutet, dass wir morgen zwei CSM haben werden, einen für die ermittelnde Justiz und einen für die urteilende Justiz, bestehend aus Personen, die nicht um die Stimme derer bitten mussten, über deren Beförderung oder Nichtbeförderung, Versetzung oder Nichtversetzung sie dann entscheiden müssen, und die nicht von den Parteien ausgewählt wurden. Mit dem Losverfahren müssen die Mitglieder des CSM also niemandem danken, dass sie dort sind, und können ihre Rolle frei ohne jede Art von Konditionierung ausüben; es zählen nur das Verdienst und das Gewissen von Menschen, die frei sind. Denjenigen, die sagen, dass das Losverfahren ein Sprung ins Ungewisse ist, weil es den Erstbesten in den CSM schicken würde, muss ich in Erinnerung rufen, dass es aus einem qualifizierten Kreis erfolgt, der aus Personen besteht, die normalerweise über die Freiheit der Bürger, das Schicksal der Familien, die italienische Wirtschaft entscheiden. Wollen Sie mir sagen, dass dieselben Personen nicht fähig wären zu entscheiden, wer Staatsanwalt der Republik oder Präsident eines Gerichts wird?

Dritte Neuerung (aus meiner Sicht sehr wichtig)
Wir führen den Hohen Disziplinarhof ein, das heißt einen Gerichtshof, um über Richter zu urteilen, die Fehler machen, eine Aufgabe, die also nicht mehr dem Obersten Rat der Justiz zustehen wird. Er besteht ebenfalls aus Richtern und Laienmitgliedern, die ebenfalls unter hochqualifizierten Personen ausgelost werden, also wiederum unter denen, die die Kriterien dafür erfüllen, aber ohne die Logik von Strömungen oder Parteien. Das bedeutet, dass nach 80 Jahren endlich auch Richter von einem unabhängigen Gremium beurteilt werden, was für alle anderen bereits geschieht. Und vielleicht werden wir nicht mehr jene Fälle von Richtern sehen, die offensichtlich nachlässig waren, ohne dass dies irgendwelche Konsequenzen hatte.

Wie Sie sehen, sind das drei Dinge von absolutem gesundem Menschenverstand. So sehr von gesundem Menschenverstand, dass sie in der Vergangenheit auch von vielen derer vorgeschlagen wurden, die heute sagen, sie seien für NEIN. So sehr von gesundem Menschenverstand, dass über die Reform sehr viele falsche Dinge gesagt werden oder man zumindest versucht, die Debatte vom eigentlichen Inhalt des Referendums wegzulenken. Aber da ich kein Problem damit habe, beim Inhalt zu bleiben, möchte ich schnell auf die wichtigsten Kritiken antworten, die ich von den Gegnern dieser Reform gehört habe.

“Die Reform löst die wahren Probleme der Justiz nicht”: Im Gegenteil, ich denke, dass sie dies tut, indem sie an der Wurzel des Problems ansetzt. Denn mit dem neuen System wird der Beamte, der sich nicht der Arbeit widmet, wie es das Gesetz vorschreibt, aber auch wie es die Ethik vorschreibt, es mit einem endlich unabhängigen Disziplinarrichter und mit einem CSM zu tun haben, der das Verdienst und nicht die Zugehörigkeit bewertet, um über seine Karriere zu entscheiden. Und das Verdienst zählt, und wie, denn in einem System, in dem man für die Karriere vor allem seinen Wert beweisen muss und nicht seine Zugehörigkeit zu einer ideologisierten Strömung, wie es heute geschieht, wird es für den Beamten, der beruflich vorankommen will, viel schwieriger sein, seine Pflicht weiterhin schlecht zu erfüllen – Menschen monatelang im Gefängnis zu lassen, die stattdessen freigelassen werden sollten, oder umgekehrt gefährliche Personen aus ideologischer Wahl freizulassen oder die Annahme von Maßnahmen zu verzögern, mit Zeiten, die sich verlängern, und ungerechten Folgen für das Leben vieler Bürger. Es wirkt sich aus, und wie: es wirkt sich in Bezug auf die Geschwindigkeit und auch in Bezug auf die Gerechtigkeit aus.

“Die Reform droht die richterliche Gewalt zu schwächen, indem sie die Kontrolle der Exekutive (also der Regierung, der Politik) stärkt”: Hier möchte ich klar sein: Wir sind fast im Bereich der Science-Fiction. Das ist eine Lüge, denn die Reform bewirkt genau das Gegenteil und wurde auch gemacht, um die Richter von der Kontrolle der Politik zu befreien. Denn im derzeitigen System sind die Richter oft gezwungen, einer politischen Logik zu folgen, da ihre Karrieren von Personen entschieden werden, die von den Parteien im Parlament oder von ideologisierten Strömungen innerhalb der Justiz ausgewählt wurden. Schauen Sie, ich möchte es Ihnen mit den Worten des Präsidenten des Gerichts von Brescia sagen, der offensichtlich gegen die Reform ist (also ein Befürworter von NEIN), der diese wörtlichen Worte gesagt hat: “Wenn ich ein Mitglied des CSM bin, das von einer progressiven Strömung gewählt wurde, und ich in einem Leitungsamt für ein Mitglied stimme, das anders denkt, werde ich der Strömung gegenüber für das, was ich getan habe, Rechenschaft ablegen müssen. Wenn wir stattdessen ausgeloste Mitglieder einsetzen würden, würden diese Mitglieder nach ihrem eigenen Ermessen entscheiden.” Ist das klar? Mit dem derzeitigen System muss man also der Strömung gegenüber Rechenschaft ablegen, wenn man Karriere machen will, mit dem Losverfahren nicht. Welches der beiden Systeme garantiert Ihrer Meinung nach mehr Freiheit von der Politik? Ich denke also, wir müssen uns die Wahrheit sagen: Das wahre Problem, das die Linke mit dieser Reform hat, ist, dass wir die Richter von dieser Kontrolle und dieser Konditionierung befreien, weil die Linke die Justiz immer benutzt hat, wenn sie Wahlen nicht gewinnen konnte, und diese Reform diesen Mechanismus bricht, aber nicht, um ihn durch Richter zu ersetzen, die von der Rechten kontrolliert werden, ganz im Gegenteil, um ihn durch Richter zu ersetzen, die von allen frei sind, die endlich Karriere machen können, weil sie gut sind und nicht, weil sie rechts oder links sind.

“Mit dem Losverfahren riskieren wir, Inkompetente im CSM vorzufinden”: Es reicht zu erinnern, dass das Losverfahren zur Auswahl von Richtern bereits vorgesehen ist, denn die Richter, die beispielsweise dem Ministergericht angehören, werden ausgelost. Warum können also die Richter, die Politiker richten, ausgelost werden und diejenigen, die Richter richten, nicht? Und sind die Richter des Ministergerichts vielleicht inkompetent? Nein. Nein, denn sie werden unter Richtern ausgelost, die die Voraussetzungen, die Kompetenz und die Fähigkeit dazu haben. Man hat sich in diesem Fall einfach entschieden, sie auszulosen, um zu verhindern, dass ihre Entscheidungen durch persönliche Beziehungen, politische Orientierungen oder Interessenkonflikte beeinflusst werden könnten, was richtig ist. Und genau das wollen wir auch für die Richter tun, die über Richter entscheiden. Die bizarre These derer, die sagen: “Würden Sie sich von einem ausgelosten Chefarzt operieren lassen?”, ist vielleicht auf der Ebene der Kommunikation wirksam, aber in der Sache völlig falsch, denn, wie ich bereits mehrfach gesagt habe, nur wer für diese Rolle geeignet ist, kann ausgelost werden, nicht irgendwelche Passanten. Nur unter denen, die die Voraussetzungen erfüllen, erfolgt die Auswahl nicht aufgrund von Freundschaften oder Lagern, sondern zufällig. Die Frage muss also umgedreht werden: Die korrekte Frage wäre: “Möchten Sie lieber von einem Chefarzt operiert werden, der Chefarzt ist, weil er ein Freund dessen ist, der ihn ernannt hat, oder von einem Chefarzt, der Chefarzt ist, weil er die objektiven Voraussetzungen dafür hatte und niemand ihn empfohlen hat?”. Nun, wer möchte, dass der Chefarzt weiterhin aufgrund politischer Freundschaft ausgewählt wird, stimme mit NEIN, aber wer einen Chefarzt möchte, der aufgrund seines Wertes und nicht aufgrund seiner Freundschaften dort ist, muss mit JA stimmen.

Am Ende all dieser unbegründeten Anfechtungen sagen sie Ihnen, um Sie davon zu überzeugen, mit NEIN zu stimmen, dass es letztendlich nicht darauf ankommt, was in der Reform steht, gehen Sie wählen, um die Regierung nach Hause zu schicken. Ich rate Ihnen, nicht in die Falle zu tappen. Sie benutzen das Schutzschild der Regierung, weil sie keine Reform wollen, die unantastbar ist, aber die Regierung wird im Falle eines Sieges der NEIN-Stimmen nicht zurücktreten. Wir haben in das Programm, mit dem wir uns bei den Wahlen präsentiert haben, geschrieben, dass wir eine Reihe von Reformen machen würden, einschließlich der Justizreform; wir haben, wie immer, die gegenüber den Wählern eingegangene Verpflichtung eingehalten. Jetzt liegt es an den Italienern, die Reform zu bestätigen oder nicht. Was uns betrifft, so wollen wir das Ende der Legislaturperiode erreichen und uns bei den politischen Wahlen nach der gesamten geleisteten Arbeit beurteilen lassen. Die Italiener, die uns nach Hause schicken wollen, können das also in einem Jahr in aller Ruhe tun, aber heute wird über die Justiz abgestimmt, nicht über die Politik. Und wenn wir diese Gelegenheit zur Modernisierung der Justiz verlieren, fürchte ich, werden wir nicht mehr viele andere haben. Die Dinge werden unabhängig davon, wer in der Regierung ist, weiterhin nicht funktionieren, und zwar für immer.

Mein Rat ist also: Stimmen Sie ab und denken Sie daran, was das Beste für Sie und Ihre Kinder ist, nicht daran, was das Beste für die Regierung oder eine einzelne Partei ist, denn diese Reform ist keine Reform der Rechten und keine Reform der Linken, sie ist eine Reform des reinen gesunden Menschenverstandes. Sie betrifft das Leben der Menschen, ihre Freiheit, ihre Rechte. Und denken Sie daran, dass Regierungen vergehen, Polemiken vergehen, aber die Regeln bleiben bestehen und wirken sich auf Ihr Leben, Ihren Alltag aus. Entscheiden Sie, ob Sie die Dinge so lassen wollen, wie sie sind, oder ob Sie uns helfen wollen, eine gerechtere, unabhängigere, effizientere Justiz aufzubauen, denn am 22. und 23. März wählen Sie, und ich hoffe, dass Sie den Wandel wählen, dass Sie uns helfen, die Justiz von der Politik zu befreien, sie autoritativer und leistungsorientierter zu machen. Ich hoffe, dass Sie mit JA stimmen.
フランス語 (Français)

Ainsi, les 22 et 23 mars, vous serez appelés à voter au référendum pour confirmer ou non la réforme de la justice proposée par le gouvernement. Ces derniers mois, et de manière encore plus intense évidemment ces dernières semaines, un climat de forte confusion s’est créé autour de ce référendum. Des polémiques, des simplifications, des slogans et, dans de nombreux cas, des informations partielles ou, pire, complètement déformées se sont superposés. C’est pourquoi j’ai décidé d’essayer d’expliquer le plus clairement possible certains points fondamentaux de la réforme que les Italiens seront appelés à confirmer ou non par leur vote, et d’expliquer pourquoi je considère qu’il est important d’aller voter et de voter oui, c’est-à-dire pour confirmer la réforme.

Car c’est une réforme très importante si nous voulons moderniser l’Italie, et elle est importante pour tous les Italiens et les concerne tous plus qu’ils ne le pensent. La justice est l’un des trois pouvoirs fondamentaux de l’État, elle est indispensable au fonctionnement de l’Italie ; si elle n’est pas efficiente, efficace, méritocratique, une partie fondamentale du mécanisme qui définit notre bien-être s’enraye et les citoyens le paient, tous les citoyens, pas seulement ceux qui ont directement affaire à la justice. Parce que les juges décident de très nombreux aspects de notre vie : sur la sécurité, sur l’immigration, sur le travail, sur la santé, sur la liberté personnelle. C’est un pouvoir énorme, mais c’est aussi le seul cas où à ce pouvoir ne correspond presque jamais une responsabilité adéquate. Parce que si un magistrat se trompe, s’il est négligent, si par exemple, comme cela est malheureusement arrivé, il oublie en prison un prévenu pendant presque un an au-delà de l’expiration du délai, dans la plupart des cas, il ne se passe absolument rien : ce magistrat fait carrière et celui qui subit cette mésaventure peut être n’importe quel citoyen honnête.

Ce sont des distorsions qu’en 80 ans d’histoire républicaine, nous n’avons jamais réussi à corriger. Nous avons réformé le Parlement, le gouvernement, l’administration publique, les Régions, de très nombreux domaines ; la justice jamais de manière substantielle, car à chaque tentative, la réaction a été totalement disproportionnée et le résultat a été une magistrature qui a perdu beaucoup de son autorité mais aussi de son efficacité. La réforme intervient exactement là-dessus : elle a pour objectif de rendre la justice plus moderne, plus méritocratique, plus autonome, plus responsable et surtout libre des conditionnements de la politique. Contrairement à ce qui se dit, ce n’est pas une réforme contre les magistrats, c’est une réforme contre les dégénérescences d’un système bloqué qui n’a jamais été adapté à un monde qui changeait autour de lui, et c’est pour cela qu’elle est soutenue avec conviction par de très nombreux magistrats, bien plus encore que ceux qui le déclarent publiquement (et peut-être devrait-on s’interroger sur les raisons pour lesquelles certains préfèrent ne pas le déclarer). C’est une réforme qui sert à faire retrouver à la magistrature un prestige compromis et donc à augmenter la confiance des citoyens envers la justice.

Venons-en aux principaux contenus de la réforme. La réforme fait substantiellement trois choses simples en modifiant quelques articles de notre Constitution.

Première nouveauté
La réforme introduit la séparation des carrières entre ceux qui accusent et ceux qui jugent. Pourquoi ? Parce que si celui qui vous accuse et celui qui vous juge sont deux collègues de travail avec des parcours de vie et professionnels qui se croisent continuellement, il est possible que celui qui vous juge ait, disons cela ainsi, un regard bienveillant pour ce que dit celui qui vous accuse. Nous pensons que oui. Et puisque la Constitution dit à juste titre que le juge doit être tiers et impartial, nous renforçons cette impartialité en rendant les carrières séparées entre juges et procureurs pour éviter les mélanges. Le procès devient plus juste et le citoyen est mieux garanti. Et au vu des tons apocalyptiques que j’entends de la part de ceux qui, disons-le, ne semblent pas avoir beaucoup d’arguments contre cette réforme (comme l’accusation de glissement vers un système illibéral), je pense qu’il est utile que les Italiens disposent de cette donnée : dans la grande majorité des pays européens, la séparation des carrières existe déjà. Alors l’anomalie est-elle représentée par eux ou par ce qui résiste encore en Italie ? C’est-à-dire, sont-ce tous les autres qui sont illibéraux ou est-ce nous qui sommes restés en arrière ? Disons-le ainsi : pour une fois, c’est nous qui voulons rapprocher l’Italie de l’Europe, mais comme toujours quelqu’un d’autre, en particulier la gauche, s’oppose à toute forme de modernisation de cette nation.

Deuxième nouveauté
Nous modifions le mécanisme de sélection des membres du CSM. Qu’est-ce que le CSM ? Le Conseil Supérieur de la Magistrature est substantiellement l’organe d’autogouvernement des magistrats, c’est lui qui décide des carrières des magistrats, des promotions, c’est lui qui juge les magistrats lorsqu’ils commettent des erreurs. Le problème est qu’actuellement, le CSM est élu pour deux tiers par les magistrats eux-mêmes (qu’il doit ensuite, entre autres, juger, promouvoir ou ne pas promouvoir) et est élu sur la base de listes organisées par des courants idéologisés, comme s’il s’agissait de partis au sein de la magistrature, et pour un tiers il est élu par le Parlement selon des logiques qui sont clairement de partage politique. La réforme remplace ce modèle, qui est un modèle aux mains des courants idéologisés et des partis politiques, par un tirage au sort. Évidemment un tirage au sort parmi ceux qui possèdent les conditions requises pour occuper ce poste. Cela signifie que nous aurons demain deux CSM, un pour la magistrature d’instruction et un pour la magistrature de jugement, composés de personnes qui n’ont pas eu à demander le vote de ceux dont elles devront ensuite décider de la promotion ou non, du transfert ou non, et qui n’ont pas été choisies par les partis. Avec le tirage au sort, les membres du CSM n’auront donc à dire merci à personne pour être là et pourront exercer leur rôle librement sans aucun type de conditionnement ; seuls vaudront le mérite et la conscience de personnes qui sont libres. À ceux qui disent que le tirage au sort est un saut dans l’inconnu car il enverrait au CSM le premier venu, je dois rappeler qu’il est effectué sur un panel qualifié, formé de personnes qui normalement décident de la liberté des citoyens, du sort des familles, de l’économie italienne. Voulez-vous me dire que ces mêmes personnes ne seraient pas capables de décider qui devient procureur de la République ou président d’un tribunal ?

Troisième nouveauté (très importante de mon point de vue)
Nous instituons la Haute Cour Disciplinaire, c’est-à-dire une cour pour juger les magistrats qui commettent des erreurs, tâche qui ne reviendra donc plus au Conseil Supérieur de la Magistrature, composée elle aussi de magistrats et de membres laïcs qui sont eux aussi tirés au sort parmi des personnes hautement qualifiées, donc encore une fois parmi ceux qui ont les critères pour le faire mais sans logiques de courant ou de parti. Cela signifie que finalement après 80 ans, les magistrats aussi seront jugés par un organisme tiers, ce qui arrive déjà pour tous les autres. Et peut-être ne verrons-nous plus ces cas de juges qui ont été manifestement négligents sans que cela n’ait aucune conséquence.

Comme vous le voyez, ce sont trois choses de pur bon sens. Tellement de bon sens qu’elles ont été largement proposées par le passé même par beaucoup de ceux qui disent être pour le NON aujourd’hui. Tellement de bon sens que sur la réforme, on dit énormément de choses fausses ou du moins on cherche à déplacer le débat du contenu réel du référendum. Mais comme je n’ai aucun problème à rester sur le contenu, je veux répondre rapidement aux principales critiques que j’ai entendues de la part de ceux qui s’opposent à cette réforme.

“La réforme ne résout pas les vrais problèmes de la justice” : Au contraire, je pense qu’elle le fait en partant de la racine du problème. Car avec le nouveau système, le magistrat qui ne se consacrera pas au travail comme la loi l’impose mais aussi comme l’éthique l’impose, devra faire face à un juge disciplinaire enfin tiers et à un CSM qui évaluera le mérite et non l’appartenance pour décider de sa carrière. Et le mérite compte, et comment, car dans un système dans lequel pour faire carrière il faut surtout démontrer sa valeur enfin et non son appartenance au courant idéologisé comme cela arrive aujourd’hui, il sera beaucoup plus difficile pour le magistrat qui veut progresser dans sa carrière de continuer à mal accomplir son devoir, en laissant en prison pendant des mois et des mois des personnes qui auraient dû être remises en liberté ou au contraire en remettant en liberté des personnes dangereuses par choix idéologique ou en retardant l’adoption des mesures, avec des délais qui s’allongent et des conséquences injustes pour la vie de nombreux citoyens. cela influe, et comment : cela influe en termes de rapidité et aussi en termes de justice.

“La réforme risque d’affaiblir le pouvoir judiciaire en renforçant le contrôle de l’exécutif (donc le gouvernement, la politique)” : Ici, je veux être claire : nous sommes presque dans la science-fiction. C’est un mensonge car la réforme fait exactement le contraire et a été faite aussi pour libérer les magistrats du contrôle de la politique. Car c’est dans le système actuel que les juges sont souvent contraints de répondre à une logique politique, étant donné que leurs carrières sont décidées par des personnes choisies par les partis au Parlement ou par des courants idéologisés internes à la magistrature. Regardez, je veux vous le dire avec les mots du président du Tribunal de Brescia qui est évidemment opposé à la réforme (donc un partisan du NON) qui a dit ces mots textuels : “Si je suis un membre du CSM élu par un courant progressiste et que je vote pour une fonction de direction un membre qui pense différemment, je devrai ensuite répondre au courant de ce que j’ai fait. Si au contraire nous mettions des membres tirés au sort, ces membres décideraient selon leur propre arbitre”. Est-ce clair ? Donc avec le système actuel, si vous voulez faire carrière vous devez répondre au courant, avec le tirage au sort non. Lequel selon vous entre les deux systèmes garantit le plus de liberté vis-à-vis de la politique ? Alors je pense que nous devons nous dire la vérité : le vrai problème qu’a la gauche avec cette réforme est que nous libérons les magistrats de ce contrôle et de ce conditionnement, car la gauche a toujours utilisé la justice quand elle ne réussissait pas à gagner les élections et cette réforme rompt ce mécanisme, mais pas pour le remplacer par des magistrats contrôlés par la droite, loin de là, pour le remplacer par des magistrats libres de tous, qui pourront enfin faire carrière parce qu’ils sont bons et non parce qu’ils sont de droite ou de gauche.

“Avec le tirage au sort, nous risquons de nous retrouver avec des incompétents au CSM” : Il suffit de rappeler que le tirage au sort pour choisir les juges est déjà prévu, car les magistrats par exemple qui font partie du Tribunal des ministres sont tirés au sort. Alors pourquoi les magistrats qui jugent les politiques peuvent-ils être tirés au sort et ceux qui jugent les magistrats non ? Et sont-ils des incompétents peut-être les juges du tribunal des ministres ? Non. Non, car ils sont tirés au sort parmi des magistrats qui ont les conditions requises, la compétence, la capacité pour le faire, seulement on a choisi dans ce cas de les tirer au sort pour éviter que leurs décisions puissent être influencées par des rapports personnels, par des orientations politiques ou par des conflits d’intérêts, ce qui est juste. Et c’est exactement ce que nous voulons faire aussi pour les magistrats qui décident sur les juges. La thèse bizarre de ceux qui disent “Mais vous vous feriez opérer par un chef de service tiré au sort ?” est franchement efficace sur le plan de la communication peut-être, mais totalement fausse sur le fond car, comme je l’ai déjà dit plusieurs fois, seul celui qui est apte à ce rôle peut être tiré au sort, pas les passants. C’est juste que parmi ceux qui ont les conditions requises, le choix ne se fait pas sur la base des amitiés ou des alignements mais il est aléatoire. Donc la question doit être renversée : la question correcte serait “Préfères-tu être opéré par un chef de service qui est chef de service parce qu’il est l’ami de celui qui l’a nommé ou par un chef de service qui est chef de service parce qu’il avait les conditions objectives pour l’être et que personne ne l’a recommandé ?”. Eh bien, que celui qui veut que le chef de service continue à être choisi par amitié politique vote carrément NON, mais celui qui veut un chef de service qui soit là pour sa valeur et non pour ses amitiés doit voter OUI.

Au terme de toutes ces contestations infondées, pour vous convaincre de voter NON, ils vous disent qu’en fin de compte, ce que dit la réforme ne compte pas, allez voter pour renvoyer le gouvernement à la maison. Je conseille de ne pas tomber dans le piège. Ils utilisent le bouclier du gouvernement parce qu’ils ne veulent pas d’une réforme qui est sacro-sainte, ma le gouvernement ne démissionnera pas en cas de victoire des NON. Nous avons écrit dans le programme avec lequel nous nous sommes présentés aux élections que nous ferions une série de réformes y compris celle de la justice, nous avons comme toujours respecté l’engagement pris auprès des électeurs, maintenant c’est aux Italiens de confirmer ou non la réforme. En ce qui nous concerne, nous voulons arriver à la fin de la législature et nous faire juger aux élections politiques sur tout le travail que nous avons fait. Alors les Italiens qui veulent nous renvoyer à la maison peuvent le faire tranquillement dans un an, mais aujourd’hui on vote sur la justice et non sur la politique. Et si nous perdons cette occasion de moderniser la justice, je crains que nous n’en ayons pas beaucoup d’autres. Les choses continueront à ne pas fonctionner indépendamment de qui est au gouvernement et pour toujours.

Donc mon conseil est : votez en pensant à ce qui est le mieux pour vous et pour vos enfants, pas en pensant à ce qui est le mieux pour le gouvernement ou pour un seul parti, car cette réforme n’est pas une réforme de droite et n’est pas une réforme de gauche, c’est une réforme de pur bon sens. Elle concerne la vie des personnes, leur liberté, leurs droits. Et puis rappelez-vous que les gouvernements passent, les polémiques passent, mais les règles elles restent et influent sur votre vie, sur votre quotidien. Décidez si vous voulez laisser les choses comme elles sont ou si vous voulez nous aider à construire une justice plus équitable, plus indépendante, plus efficiente, car les 22 et 23 mars c’est vous qui choisissez, et j’espère que vous choisirez le changement, que vous choisirez de nous aider à libérer la magistrature de la politique, à la rendre plus prestigieuse, plus méritocratique. J’espère que vous choisirez le OUI.
中国語 (繁体) (Traditional Chinese)

因此,3月22日和23日,您將受邀參加全民公投,以確認政府提出的司法改革。在最近幾個月,顯然在最近幾週更為激烈,圍繞這項公投營造了一種強烈混亂的氛圍。爭論、簡化、口號,以及在許多情況下部分、或者更糟、完全歪曲的信息重疊在一起。因此,我決定嘗試盡可能清楚地解釋意大利人將被要求通過投票確認或否定的改革中的一些基本點,並解釋為什麼我認為去投票並投下贊成票(即確認改革)是非常重要的。

因為如果我們想要現代化意大利,這是一項非常重要的改革,這對所有意大利人來說都很重要,並且比他們想像的更關乎每個人。司法是國家的三項基本權力之一,對於使意大利運作至關重要;如果它不高效、不奏效、不實行功績制,定義我們福祉的機制中的一個基本部分就會停滯,公民將為此付出代價——所有公民,不僅僅是那些直接與司法打交道的人。因為法官決定了我們生活的許多方面:安全、移民、工作、健康、個人自由。這是一項巨大的權力,但這也是唯一一種幾乎從未對應相應責任的權力案例。因為如果一名法官犯錯,如果他玩忽職守,例如,不幸發生的那樣,他把一名被告在監獄裡忘記了近一年,超過了期限,在大多數情況下絕對不會發生任何事情:那名法官照樣升職,而遭受這種不幸的人可能是任何誠實的公民。

這些是在共和國80年的歷史中我們從未成功糾正的扭曲。我們改革了議會、政府、公共行政、大區,以及許多領域;但司法從未進行實質性的改革,因為每次嘗試的反應都是完全不成比例的,結果是司法機構失去了很多權威和效力。改革正是針對這一點進行干預:其目標是使司法更加現代、更加實行功績制、更加自主、更加負責任,特別是免受政治的影響。與流傳的說法不同,這不是一項針對法官的改革,而是一項針對一個停滯不前的系統變質的改革,這個系統從未適應周圍變化的世界。這就是為什麼它得到了許多法官堅定支持的原因,甚至比公開聲明的人多得多(也許應該探究為什麼有些人寧願不公開聲明)。這是一項有助於司法機構恢復受損聲譽,從而增加公民對司法信任的改革。

讓我們來看看改革的主要內容。改革通過修改我們憲法中的少數條款,實質上做了三件簡單的事情。

第一項新舉措
改革引入了控方與審方之間的職涯分離。為什麼?因為如果指控你的人和審判你的人是兩位同事,他們的生活和工作路徑不斷交織,那麼審判你的人很有可能對指控你的人所說的話有,我們可以這麼說,額外的關注。我們認為是的。而且既然憲法正確地規定法官必須是第三者且公正的,我們通過使法官和檢察官職涯分離來加強這種公正性,以避免混淆。訴訟過程變得更加公正,公民得到了更多保障。鑑於我從那些似乎對這項改革沒有太多論據的人(比如指責其滑向非自由主義體系)那裡聽到的末日論調,我認為讓意大利人了解這個數據是有用的:在大多數歐洲國家,職涯分離已經存在。那麼異常是指他們,還是指在意大利仍然抵制改革的人?也就是說,是所有其他國家都是非自由主義的,還是我們落後了?讓我們這樣看:這一次是我們想要讓意大利靠近歐洲,但一如既往,其他人,特別是左派,反對這個國家的任何形式的現代化。

第二項新舉措
我們修改了司法最高委員會(CSM)成員的選拔機制。什麼是CSM?司法最高委員會實質上是法官的自治機構,它決定法官的職涯、晉升,並在法官犯錯時對其進行審判。問題在於,目前CSM的三分之二由法官自己選出(然後它必須審判、晉升或不晉升這些法官),並且是根據法官內部像政黨一樣組織的意識形態派系(潮流)名單選出的,三分之一由議會根據明顯的政治分配邏輯選出。改革將這種掌握在意識形態派系和政黨手中的模式替換為抽籤。顯然是在具備擔任該職務資格的人員中抽籤。這意味著明天我們將有兩個CSM,一個負責調查性司法,一個負責審判性司法,由那些不必向其決定晉升與否、調職與否的人尋求選票的人組成,且不是由政黨選出的。因此,通過抽籤,CSM的成員不需要為在那裡而感謝任何人,並能夠在沒有任何限制的情況下自由行使其職責;只有功績和自由人的良知才起作用。對於那些說抽籤是盲目冒險、會把隨便遇到的人送進CSM的人,我必須提醒他們,抽籤是在一個合格的群體中進行的,這個群體由通常決定公民自由、家庭命運和意大利經濟的人組成。難道你們想告訴我,這些人沒有能力決定誰去擔任共和國檢察官或法院院長嗎?

第三項新舉措(從我的觀點來看非常重要)
我們設立了高級紀律法院,即審判犯錯法官的法院,這項任務將不再屬於司法最高委員會。該法院也由法官和外行成員組成,他們也是在具備高素質條件的人員中抽籤產生的,也就是說,再次在符合標準的人員中產生,但不帶有派系或政黨邏輯。這意味著在80年後,法官最終也將由一個第三方機構審理,這對其他人來說已經是常態。或許我們將不再看到那些顯然玩忽職守卻沒有任何後果的法官案例。

如您所見,這是三件絕對常識的事情。常識到在過去甚至被許多今天支持反對票(NO)的人廣泛提議過。常識到圍繞改革說了許多虛假的事情,或者無論如何試圖將爭論從公投的真實內容轉移開。但既然我不介意討論內容,我想快速回應我從反對這項改革的人那裡聽到的主要批評。

「改革解決不了司法的真正問題」:相反,我認為它是從問題的根源入手。因為在新的制度下,如果不像法律所要求的那樣,也不像道德所要求的那樣致力於工作的法官,將不得不面對一個最終成為第三者的紀律法官,以及一個將根據功績而非派系歸屬來決定其職涯的CSM。功績非常重要,的確如此,因為在一個要升職就必須最終證明自己的價值,而不是像今天這樣證明自己屬於某個意識形態派系的制度中,那些想要晉升的法官就很難繼續瀆職——比如將本應釋放的人關押在監獄中數月之久,或者相反,出於意識形態選擇而釋放危險人物,或推遲採取措施,導致時間延長並對許多公民的生活產生不公正的後果。這會產生影響,而且影響巨大:它在速度和正義方面都有影響。

「改革可能會加強行政(即政府、政治)控制,從而削弱司法權」:在這裡我要明確:這幾乎是科幻小說。這是一個謊言,因為改革做的恰恰相反,其目的也是為了將法官從政治控制中解放出來。因為在現行制度下,法官往往被迫回應政治邏輯,因為他們的職涯是由議會中的政黨選出的人或司法機構內部的意識形態派系決定的。看,我想用布雷西亞法院院長的話告訴你們,他顯然反對這項改革(因此是反對票的支持者),他逐字逐句地說:「如果我是一個由進步派系選出的CSM成員,並投票給一個想法不同的管理職成員,我隨後必須為我的所作所為向派系交代。相反,如果我們引入抽籤產生的成員,這些成員將根據他們自己的意願做出決定。」清楚了嗎?因此,在現行制度下,如果你想升職,你必須回應派系,而抽籤則不需要。在您看來,這兩種制度中哪一種更能保證免受政治影響?因此,我認為我們必須說實話:左派對這項改革的真正問題在於我們將法官從那種控制和制約中解放出來,因為左派在無法贏得選舉時總是利用司法,而這項改革打破了那種機制,但不是為了用受右派控制的法官來取代它,恰恰相反,是為了用不受任何人控制的法官來取代它,他們最終可以因為優秀而不是因為是右派或左派而建立職涯。

「通過抽籤,我們冒著在CSM中發現不稱職人員的風險」:只要記住選擇法官的抽籤已經有所規定就足夠了,例如閣僚法庭的成員法官就是抽籤產生的。那麼,為什麼審判政治家的法官可以抽籤產生,而審判法官的人卻不行呢?難道閣僚法庭的法官是不稱職的嗎?不。不,因為他們是從具備要求、能力和素質的法官中抽籤產生的,在這種情況下選擇抽籤只是為了避免他們的決定可能受到個人關係、政治傾向或利益衝突的影響,這是正確的。這也正是我們想對決定法官命運的法官所做的事情。那些說「你會讓抽籤產生的主任醫師給你動手術嗎?」的奇異論點,在溝通層面上或許有效,但在內容上完全錯誤,因為正如我已經多次說過的,只有適合該職位的人才能被抽籤選中,而不是路人。只是在具備要求的人員中,選擇不是基於友誼或派系,而是隨機的。因此,問題應該反過來問:正確的問題應該是「你更願意由一個因為是任命者的朋友而成為主任醫師的人動手術,還是由一個因為具備客觀要求且沒有人推薦而成為主任醫師的人動手術?」。好吧,誰想讓主任醫師繼續因為政治友誼而被選中,就投反對票(NO),但誰想要一個因為價值而不是友誼而坐在那裡的主任醫師,就必須投贊成票(SÌ)。

在所有這些毫無根據的抗辯結束時,為了說服您投反對票,他們告訴您歸根結底改革說了什麼並不重要,去投票是為了讓政府回家。我建議不要落入陷阱。他們利用政府作為護盾,因為他們不想要一項神聖不可侵犯的改革,但如果反對票獲勝,政府不會辭職。我們在參加選舉的綱領中寫道,我們將進行一系列改革,包括司法改革;我們一如既往地尊重對選民的承諾,現在輪到意大利人來確認或是否定這項改革了。就我們而言,我們希望完成本屆立法任期,並在政治選舉中讓公眾根據我們所做的所有工作來對我們做出評判。因此,想要讓我們回家的意大利人可以在一年後放心地這樣做,但今天投票的是司法,而不是政治。如果我們失去這次現代化司法的機會,我擔心我們不會再有很多機會。無論誰執政,事情都將繼續無法運作,直到永遠。

因此,我的建議是,投票時考慮什麼對您和您的孩子最好,而不是考慮什麼對政府或單個政黨最好,因為這項改革不是右派的改革,也不是左派的改革,它是純粹常識的改革。它關乎人們的生活、自由和權利。然後請記住,政府會更替,爭論會過去,但規則會留下,並影響您的生活和日常存在。決定您是想讓現狀維持不變,還是想幫助我們建立一個更公平、更獨立、更高效的司法系統,因為3月22日和23日由您選擇,我希望您選擇變革,希望您選擇幫助我們將司法機構從政治中解放出來,使其更具權威、更實行功績制。我希望您選擇贊成票(SÌ)。
アラビア語 (العربية)

لذلك، في 22 و23 مارس، ستتم دعوتكم للتصويت في الاستفتاء لتأكيد أو عدم تأكيد إصلاح العدالة الذي اقترحته الحكومة. في الأشهر الأخيرة، وبشكل أكثر كثافة بالطبع في الأسابيع الأخيرة، ساد جو من الارتباك الشديد حول هذا الاستفتاء. تداخلت الجدالات والتبسيطات والشعارات، وفي كثير من الحالات كانت المعلومات جزئية أو والأسوأ من ذلك مشوهة تماماً. لهذا السبب قررت محاولة شرح بعض النقاط الأساسية للإصلاح الذي سيُطلب من الإيطاليين تأكيده أو عدم تأكيده بأصواتهم بأكبر قدر ممكن من الوضوح، وشرح لماذا أعتبر أنه من المهم الذهاب للتصويت والتصويت بـ “نعم”، أي لتأكيد الإصلاح.

لأن هذا إصلاح مهم جداً إذا أردنا تحديث إيطاليا، وهو مهم لجميع الإيطاليين ويخصهم جميعاً أكثر مما يعتقدون. العدالة هي إحدى السلطات الثلاث الأساسية للدولة، وهي ضرورية لجعل إيطاليا تعمل؛ إذا لم تكن كفؤة وفعالة وتقوم على الجدارة، فإن جزءاً أساسياً من الآلية التي تحدد رفاهيتنا سيتعطل وسيدفع المواطنون الثمن، جميع المواطنين، وليس فقط أولئك الذين لديهم تعامل مباشر مع العدالة. لأن القضاة يقررون في جوانب كثيرة جداً من حياتنا: في الأمن، وفي الهجرة، وفي العمل، وفي الصحة، وفي الحرية الشخصية. إنها سلطة هائلة، ولكنها أيضاً الحالة الوحيدة التي لا تقابل فيها هذه السلطة تقريباً أي مسؤولية كافية. لأنه إذا أخطأ القاضي، إذا كان مهملاً، إذا على سبيل المثال، كما حدث للأسف، نسي متهماً في السجن لمدة عام تقريباً بعد انتهاء الموعد النهائي، ففي معظم الحالات لا يحدث أي شيء على الإطلاق: يستمر ذلك القاضي في مسيرته المهنية وأي مواطن شريف يمكن أن يتعرض لهذه المحنة.

هذه انحرافات لم نتمكن أبداً من تصحيحها في 80 عاماً من التاريخ الجمهوري. لقد أصلحنا البرلمان والحكومة والإدارة العامة والأقاليم ومجالات عديدة جداً؛ أما العدالة فلم نصلحها أبداً بشكل جوهري، لأنه في كل محاولة كان رد الفعل غير متناسب تماماً والنتيجة كانت قضاءً فقد الكثير من هيبته وأيضاً من فعاليته. يتدخل الإصلاح بالضبط في هذا: هدفه جعل العدالة أكثر حداثة وأكثر اعتماداً على الجدارة وأكثر استقلالاً وأكثر مسؤولية وقبل كل شيء حرة من ضغوط السياسة. على عكس ما يقال، ليس هذا إصلاحاً ضد القضاة، بل هو إصلاح ضد تدهور نظام مغلق لم يكن يوماً مناسباً لعالم يتغير من حوله، ولهذا السبب يحظى بدعم واقتناع من قبل عدد كبير جداً من القضاة، بل أكثر بكثير ممن يعلنون ذلك علانية (وربما يجب التساؤل عن سبب تفضيل البعض عدم الإعلان عن ذلك). إنه إصلاح يهدف إلى استعادة الهيبة المفقودة للقضاء وبالتالي زيادة ثقة المواطنين في العدالة.

لننتقل إلى المحتويات الرئيسية للإصلاح. يقوم الإصلاح أساساً بثلاثة أشياء بسيطة بتعديل بعض المواد القليلة من دستورنا.

الجديد الأول
يُدخل الإصلاح الفصل بين المسارات المهنية بين من يتهم ومن يحكم. لماذا؟ لأنه إذا كان من يتهمك ومن يحكم عليك زميلي عمل بمسارات حياة وعمل تتقاطع باستمرار، فمن الممكن أن يكون لمن يحكم عليك، دعنا نقول، اهتمام خاص بما يقوله من يتهمك. نحن نعتقد ذلك. وبما أن الدستور يقول بحق إن القاضي يجب أن يكون طرفاً ثالثاً ومحايداً، فإننا نعزز ذلك الحياد بجعل المسارات المهنية منفصلة بين القضاة والمدعين العامين لتجنب الاختلاط. تصبح العملية أكثر عدلاً ويصبح المواطن أكثر ضماناً. وبالنظر إلى النغمات الكارثية التي أسمعها من أولئك الذين، دعنا نقول، لا يبدو أن لديهم الكثير من الحجج ضد هذا الإصلاح (مثل اتهام الانزلاق نحو نظام غير ليبرالي)، أعتقد أنه من المفيد للإيطاليين الحصول على هذه المعلومة: في معظم الدول الأوروبية، الفصل بين المسارات المهنية موجود بالفعل. فهل يمثل الشذوذ هم أم ما لا يزال يقاوم في إيطاليا؟ أي هل كل الآخرين غير ليبراليين أم نحن الذين تخلفنا عن الركب؟ لنقلها هكذا: لمرة واحدة نحن من نريد تقريب إيطاليا من أوروبا، ولكن كالعادة هناك شخص آخر، وخاصة اليسار، يعارض أي شكل من أشكال التحديث لهذه الأمة.

الجديد الثاني
نحن نعدل آلية اختيار أعضاء المجلس الأعلى للقضاء (CSM). ما هو المجلس الأعلى للقضاء؟ هو أساساً هيئة الإدارة الذاتية للقضاة، وهو الذي يقرر مسارات القضاة المهنية وترقياتهم، وهو الذي يحاكم القضاة إذا أخطأوا. المشكلة هي أن المجلس الأعلى للقضاء يُنتخب حالياً بثلثيه من قبل القضاة أنفسهم (الذين يجب عليه لاحقاً محاكمتهم أو ترقيتهم) ويُنتخب على أساس قوائم تنظمها التيارات المسيسة، كما لو كانت أحزاباً داخل القضاء، ويُنتخب ثلثه من قبل البرلمان بمنطق المحاصصة السياسية الواضحة. يستبدل الإصلاح هذا النموذج، الذي هو في يد التيارات المسيسة والأحزاب السياسية، بالقرعة. وبالطبع تكون القرعة بين من تتوفر فيهم الشروط لشغل ذلك المنصب. هذا يعني أنه سيكون لدينا غداً مجلسان أعلى للقضاء، أحدهما للقضاء التحقيقي والآخر للقضاء الحكمي، يتكونان من أشخاص لم يضطروا لطلب التصويت ممن يجب عليهم لاحقاً تحديد ترقيتهم من عدمه أو نقلهم من عدمه، والذين لم تختارهم الأحزاب. وبفضل القرعة، لن يضطر أعضاء المجلس الأعلى للقضاء لتقديم الشكر لأي شخص لوجودهم هناك وسيكونون قادرين على ممارسة دورهم بحرية دون أي نوع من الاشتراطات؛ ستكون الجدارة وضمير الأشخاص الأحرار هما المعيار الوحيد. ولمن يقول إن القرعة هي قفزة في المجهول لأنها سترسل أول من يصادفه إلى المجلس الأعلى للقضاء، يجب أن أذكرهم بأنها تتم من بين مجموعة مؤهلة، تتكون من أشخاص يقررون عادة في حرية المواطنين ومصير العائلات والاقتصاد الإيطالي. هل تريدون إخباري بأن هؤلاء الأشخاص أنفسهم لن يكونوا قادرين على تحديد من سيصبح مدعياً عاماً للجمهورية أو رئيساً لمحكمة؟

الجديد الثالث (مهم جداً من وجهة نظري)
نحن ننشئ المحكمة التأديبية العليا، أي محكمة لمحاكمة القضاة الذين يخطئون، وهي مهمة لن تعود بالتالي للمجلس الأعلى للقضاء، وتتكون هي الأخرى من قضاة وأعضاء علمانيين يتم اختيارهم أيضاً بالقرعة من بين أشخاص ذوي كفاءات عالية، أي مرة أخرى من بين من تتوفر فيهم المعايير للقيام بذلك ولكن دون منطق التيارات أو الأحزاب. هذا يعني أنه أخيراً بعد 80 عاماً سيتم محاكمة القضاة أيضاً من قبل هيئة مستقلة، وهو ما يحدث بالفعل للجميع. وربما لن نرى بعد الآن تلك الحالات لقضاة كانوا مهملين بشكل واضح دون أن يكون لذلك أي عواقب.

كما ترون، هي ثلاثة أشياء من المنطق المطلق. منطقية لدرجة أنها اقتُرحت على نطاق واسع في الماضي حتى من قبل العديد ممن يقولون إنهم مع “لا” اليوم. منطقية لدرجة أنه يقال الكثير من الأشياء الخاطئة عن الإصلاح أو على الأقل يُحاول نقل النقاش بعيداً عن المحتوى الحقيقي للاستفتاء. ولكن بما أنني لا أجد مشكلة في التحدث عن المحتوى، أود الرد بسرعة على الانتقادات الرئيسية التي سمعتها ممن يعارضون هذا الإصلاح.

“الإصلاح لا يحل المشاكل الحقيقية للعدالة”: بدلاً من ذلك، أعتقد أنه يفعل ذلك بدءاً من جذور المشكلة. لأنه مع النظام الجديد، فإن القاضي الذي لن يكرس نفسه للعمل كما يفرضه القانون بل وكما تفرضه الأخلاق أيضاً، سيضطر للتعامل مع قاضٍ تأديبي مستقل أخيراً ومع مجلس أعلى للقضاء سيقيم الجدارة وليس الانتماء لتحديد مسيرته المهنية. والجدارة مهمة جداً، لأن في نظام يجب فيه لإحراز تقدم في مسيرتك المهنية أن تثبت قيمتك أولاً وليس انتماءك للتيار المسيس كما يحدث اليوم، سيكون من الصعب جداً على القاضي الذي يريد التقدم في مسيرته أن يستمر في أداء واجبه بشكل سيء، تاركاً أشخاصاً في السجن لشهور وشهور كان يجب إطلاق سراحهم أو بالعكس إطلاق سراح أشخاص خطرين باختيار أيديولوجي أو تأخير اتخاذ الإجراءات، مع فترات زمنية تطول وعواقب غير عادلة لحياة العديد من المواطنين. هذا يؤثر وكيف: يؤثر من حيث السرعة وأيضاً من حيث العدالة.

“يخاطر الإصلاح بإضعاف السلطة القضائية من خلال تعزيز سيطرة السلطة التنفيذية (أي الحكومة والسياسة)”: هنا أريد أن أكون واضحة: نحن نقترب من الخيال العلمي. هذه كذبة لأن الإصلاح يفعل العكس تماماً وقد تم وضعه أيضاً لتحرير القضاة من سيطرة السياسة. لأنه في النظام الحالي، غالباً ما يُجبر القضاة على الاستجابة لمنطق سياسي، نظراً لأن مساراتهم المهنية يقررها أشخاص تختارهم الأحزاب في البرلمان أو تيارات مسيسة داخل القضاء. انظروا، أريد أن أقول لكم ذلك بكلمات رئيس محكمة بريشيا الذي يعارض الإصلاح طبعاً (أي مؤيد لـ “لا”) والذي قال هذه الكلمات بالنص: “إذا كنت عضواً في المجلس الأعلى للقضاء منتخباً من قبل تيار تقدمي وصوتت في منصب إداري لعضو يفكر بطريقة مختلفة، فسأضطر لاحقاً للرد على التيار عما فعلته. أما إذا وضعنا أعضاء بالقرعة، فسوف يقرر هؤلاء الأعضاء وفقاً لتقديرهم الخاص”. هل هذا واضح؟ إذن مع النظام الحالي إذا أردت النجاح في مسيرتك المهنية عليك الرد على التيار، أما مع القرعة فلا. أي من النظامين في رأيكم يضمن حرية أكبر من السياسة؟ إذن أعتقد أن علينا قول الحقيقة: المشكلة الحقيقية التي يواجهها اليسار مع هذا الإصلاح هي أننا نحرر القضاة من تلك السيطرة والاشتراطات، لأن اليسار كان دائماً يستخدم العدالة عندما لا ينجح في الفوز بالانتخابات وهذا الإصلاح يكسر تلك الآلية، ولكن ليس لاستبدالها بقضاة يسيطر عليهم اليمين، بل على العكس تماماً، لاستبدالها بقضاة أحرار من الجميع، يمكنهم أخيراً بناء مسيرة مهنية لأنهم أكفاء وليس لأنهم من اليمين أو اليسار.

“مع القرعة نخاطر بوجود أشخاص غير كفاءة في المجلس الأعلى للقضاء”: يكفي أن نتذكر أن القرعة لاختيار القضاة منصوص عليها بالفعل، لأن القضاة على سبيل المثال الذين يشكلون جزءاً من محكمة الوزراء يتم اختيارهم بالقرعة. إذن لماذا يمكن اختيار القضاة الذين يحاكمون السياسيين بالقرعة وأولئك الذين يحاكمون القضاة لا؟ وهل قضاة محكمة الوزراء غير كفاءة؟ لا. لا، لأنهم يُختارون بالقرعة من بين القضاة الذين تتوفر فيهم الشروط والكفاءة والقدرة على القيام بذلك، فقط تم اختيار القرعة في هذه الحالة لتجنب تأثر قراراتهم بالعلاقات الشخصية أو التوجهات السياسية أو تضارب المصالح، وهو أمر صحيح. وهذا بالضبط ما نريد فعله أيضاً للقضاة الذين يقررون بشأن القضاة. الأطروحة الغريبة لمن يقول “ولكن هل تقبل أن يجري لك عملية جراحية رئيس قسم تم اختياره بالقرعة؟” هي ربما فعالة على مستوى التواصل، ولكنها خاطئة تماماً في الجوهر لأن، كما قلت عدة مرات، فقط من هو مناسب لذلك الدور يمكن أن يدخل القرعة، وليس المارة. فقط من بين من تتوفر فيهم الشروط، لا يتم الاختيار بناءً على الصداقات أو الانتماءات بل يكون عشوائياً. لذا يجب قلب السؤال: السؤال الصحيح سيكون “هل تفضل أن يجري لك العملية رئيس قسم أصبح رئيساً لأنه صديق لمن عينه، أم رئيس قسم أصبح رئيساً لأنه تتوفر فيه الشروط الموضوعية ولم يوصِ به أحد؟”. حسناً، من يريد أن يستمر اختيار رئيس القسم بسبب الصداقة السياسية فليصوت بـ “لا”، ولكن من يريد رئيس قسم موجود هناك لقيمته وليس لصداقاته فعليه التصويت بـ “نعم”.

في نهاية كل هذه الاعتراضات التي لا أساس لها، ولإقناعكم بالتصويت بـ “لا”، يقولون لكم إنه في نهاية المطاف لا يهم ما يقوله الإصلاح، اذهبوا للتصويت لإرسال الحكومة إلى البيت. أنصح بعدم الوقوع في الفخ. يستخدمون درع الحكومة لأنهم لا يريدون إصلاحاً مقدساً، لكن الحكومة لن تستقيل في حالة فوز “لا”. لقد كتبنا في البرنامج الذي تقدمنا به للانتخابات أننا سنقوم بسلسلة من الإصلاحات بما في ذلك إصلاح العدالة، وقد احترمنا كالعادة الالتزام الذي قطعناه للناخبين، والآن الأمر متروك للإيطاليين لتأكيد أو عدم تأكيد الإصلاح. بالنسبة لنا، نريد الوصول إلى نهاية الهيئة التشريعية وأن يتم الحكم علينا في الانتخابات السياسية على كل العمل الذي قمنا به. لذا فإن الإيطاليين الذين يريدون إرسالنا إلى البيت يمكنهم فعل ذلك بهدوء في غضون عام، ولكن اليوم التصويت هو على العدالة وليس على السياسة. وإذا فقدنا هذه الفرصة لتحديث العدالة أخشى أننا لن نحصل على الكثير من الفرص الأخرى. ستستمر الأمور في عدم العمل بغض النظر عمن هو في الحكومة وإلى الأبد.

لذا نصيحتي هي صوتوا وأنتم تفكرون فيما هو أفضل لكم ولأطفالكم، لا تفكروا فيما هو أفضل للحكومة أو لحزب واحد، لأن هذا الإصلاح ليس إصلاحاً لليمين وليس إصلاحاً لليسار، إنه إصلاح للمنطق السليم. إنه يخص حياة الناس وحريتهم وحقوقهم. ثم تذكروا أن الحكومات تمر، والجدالات تمر، لكن القواعد هي التي تبقى وتؤثر على حياتكم وعلى يومياتكم. قرروا ما إذا كنتم تريدون ترك الأمور كما هي أو إذا كنتم تريدون مساعدتنا في بناء عدالة أكثر إنصافاً واستقلالية وكفاءة، لأن في 22 و23 مارس أنتم من تختارون، وآمل أن تختاروا التغيير، وأن تختاروا مساعدتنا في تحرير القضاء من السياسة، وجعله أكثر هيبة وأكثر اعتماداً على الجدارة. آمل أن تختاروا “نعم”.
チェコ語 (Čeština)

Proto budete 22. a 23. března vyzváni k hlasování v referendu o potvrzení či odmítnutí reformy soudnictví, kterou vláda navrhla. V posledních měsících, a samozřejmě ještě intenzivněji v posledních týdnech, se kolem tohoto referenda vytvořilo ovzduší silného zmatku. Překrývaly se kontroverze, zjednodušení, slogany a v mnoha případech neúplné nebo, což je horší, zcela zkreslené informace. Proto jsem se rozhodla pokusit se co nejjasněji vysvětlit některé základní body reformy, které budou Italové vyzváni potvrdit či nikoli svým hlasováním, a vysvětlit, proč považuji za důležité jít volit a hlasovat pro „ano“, tedy pro potvrzení reformy.

Protože se jedná o velmi důležitou reformu, chceme-li Itálii modernizovat, a je důležitá pro všechny Italy a týká se jich všech více, než si myslí. Spravedlnost je jednou ze tří základních mocí státu, je nezbytná pro fungování Itálie; pokud není výkonná, účinná a meritokratická, základní část mechanismu, který definuje náš blahobyt, se zadrhne a občané na to doplatí, všichni občané, nejen ti, kteří mají přímý do kontaktu se spravedlností. Protože soudci rozhodují o mnoha aspektech našeho života: o bezpečnosti, o imigraci, o práci, o zdraví, o osobní svobodě. Je to obrovská moc, ale je to také jediný případ, kdy této moci téměř nikdy neodpovídá přiměřená odpovědnost. Protože když soudce udělá chybu, když je nedbalý, když například, jak se bohužel stalo, zapomene obžalovaného ve vězení téměř rok po uplynutí lhůty, ve většině případů se nestane naprosto nic: ten soudce dělá kariéru a ten, kdo postihne toto neštěstí, může být jakýkoli poctivý občan.

Jsou to deformace, které se nám za 80 let republikánské historie nikdy nepodařilo napravit. Reformovali jsme parlament, vládu, veřejnou správu, kraje, mnoho oblastí; spravedlnost nikdy podstatným způsobem, protože při každém pokusu byla reakce naprosto nepřiměřená a výsledkem byla justice, která ztratila mnoho ze své autority, ale i ze své účinnosti. Reforma zasahuje přesně v tomto: jejím cílem je učinit spravedlnost modernější, meritokratičtější, autonomnější, odpovědnější a především svobodnou od politických vlivů. Na rozdíl od toho, co se říká, nejde o reformu proti soudcům, je to reforma proti degeneraci zablokovaného systému, který nikdy nebyl přizpůsoben světu, který se kolem něj měnil, a proto ji s přesvědčením podporuje mnoho soudců, dokonce mnohem více, než kolik jich to veřejně prohlašuje (a možná bychom se měli ptát, proč někteří raději neprohlásí). Je to reforma, která slouží k tomu, aby justice získala zpět svou poškozenou prestiž, a tím zvýšila důvěru občanů ve spravedlnost.

Pojďme k hlavnímu obsahu reformy. Reforma v zásadě dělá tři jednoduché věci tím, že mění několik článků naší ústavy.

První novinka
Reforma zavádí oddělení kariér mezi těmi, kdo obviňují, a těmi, kdo soudí. Proč? Protože pokud ten, kdo vás obviňuje, a ten, kdo vás soudí, jsou dva kolegové v práci, jejichž životní a pracovní dráhy se neustále kříží, je možné, že ten, kdo vás soudí, má, řekněme to tak, zvláštní ohled na to, co říká ten, kdo vás obviňuje. My si myslíme, že ano. A protože ústava správně říká, že soudce musí být třetí stranou a nestranný, posilujeme tuto nestrannost tím, že oddělujeme kariéry soudců a státních zástupců, abychom se vyhnuli míšení. Proces se stává spravedlivějším a občan se stává více garantovaným. A vzhledem k apokalyptickým tónům, které slyším od těch, kteří, řekněme, nemají proti této reformě mnoho argumentů (jako obvinění z klouzání k neliberálnímu systému), si myslím, že je pro Italy užitečné mít tento údaj: ve většině evropských zemí oddělení kariér již existuje. Je tedy anomálie představována jimi, nebo tím, co v Itálii stále klade odpor? Tedy jsou všichni ostatní neliberální, nebo jsme to my, kdo zůstal pozadu? Řekněme to takto: jednou chceme my přiblížit Itálii Evropě, ale jako vždy někdo jiný, konkrétně levice, se staví proti jakékoli formě modernizace tohoto národa.

Druhá novinka
Měníme mechanismus výběru členů CSM. Co je CSM? Nejvyšší rada soudnictví je v podstatě samosprávným orgánem soudců, je to ten, kdo rozhoduje o kariéře soudců, o povýšení, je to ten, kdo soudí soudce, když udělají chybu. Problém je v tom, že v současné době je CSM volena ze dvou třetin samotnými soudci (které pak mimo jiné musí soudit, povyšovat nebo nepovyšovat) a je volena na základě seznamů organizovaných ideologizovanými proudy, jako by šlo o strany v rámci soudnictví, a z jedné třetiny je volena parlamentem podle logiky, která je jasně politickým dělením. Reforma nahrazuje tento model, který je v rukou ideologizovaných proudů a politických stran, losem. Samozřejmě losem mezi těmi, kteří mají předpoklady pro výkon této funkce. To znamená, že zítra budeme mít dvě CSM, jednu pro vyšetřující justici a jednu pro soudící justici, složené z lidí, kteří nemuseli žádat o hlas ty, o jejichž povýšení či nepovýšení, přeložení či nepřeložení mají poté rozhodovat, a kteří nebyli vybráni stranami. Díky losu tedy členové CSM nebudou muset nikomu děkovat za to, že tam jsou, a budou moci vykonávat svou roli svobodně bez jakéhokoli druhu podmiňování; bude platit pouze zásluha a svědomí lidí, kteří jsou svobodní. Těm, kteří říkají, že losování je skokem do neznáma, protože by do CSM poslalo prvního, kdo se naskytne, musím připomenout, že se provádí na kvalifikovaném poli, které tvoří lidé, kteří běžně rozhodují o svobodě občanů, o osudu rodin, o italské ekonomice. Chcete mi říct, že tito stejní lidé by nebyli schopni rozhodnout, kdo bude státním zástupcem republiky nebo předsedou soudu?

Třetí novinka (z mého pohledu velmi důležitá)
Zřizujeme Vysoký disciplinární soud, tedy soud pro souzení soudců, kteří udělají chybu, úkol, který tedy již nebude náležet Nejvyšší radě soudnictví. Bude se skládat také ze soudců a laických členů, kteří jsou rovněž losováni mezi vysoce kvalifikovanými lidmi, tedy opět mezi těmi, kteří splňují kritéria, ale bez logiky proudů nebo stran. To znamená, že po 80 letech budou konečně i soudci souzeni nezávislým orgánem, což se již děje u všech ostatních. A možná už neuvidíme ty případy soudců, kteří byli zjevně nedbalí, aniž by to mělo nějaké následky.

Jak vidíte, jsou to tři věci naprostého zdravého rozumu. Tak rozumné, že byly v minulosti široce navrhovány i mnoha těmi, kteří dnes říkají, že jsou pro NE. Tak rozumné, že se o reformě říká mnoho nepravdivých věcí nebo se alespoň snaží odsunout debatu od skutečného obsahu referenda. Ale protože nemám problém mluvit o obsahu, chci rychle odpovědět na hlavní kritiky, které jsem slyšela od těch, kteří se staví proti této reformě.

„Reforma neřeší skutečné problémy spravedlnosti“: Naopak si myslím, že to dělá tak, že vychází z kořene problému. Protože s novým systémem se soudce, který se nebude věnovat práci tak, jak mu ukládá zákon, ale i etika, bude muset zodpovídat disciplinárnímu soudci, který bude konečně třetí stranou, a CSM, která bude hodnotit zásluhy a nikoli příslušnost k rozhodování o jeho kariéře. A zásluhy počítají, a jak, protože v systému, v němž musíte pro postup v kariéře především prokázat svou hodnotu a nikoli svou příslušnost k ideologizovanému proudu, jak se to děje dnes, bude pro soudce, který chce v kariéře postoupit, mnohem obtížnější pokračovat v chybném plnění svých povinností – nechat měsíce a měsíce ve vězení lidi, kteří měli být propuštěni, nebo naopak propustit nebezpečné osoby na základě ideologické volby nebo zpozdit přijetí opatření, s časy, které se prodlužují a nespravedlivými důsledky pro životy mnoha občanů. Ovlivňuje to a jak: ovlivňuje to z hlediska rychlosti i z hlediska spravedlnosti.

„Reforma riskuje oslabení soudní moci posílením kontroly exekutivy (tedy vlády, politiky)“: Zde chci mít jasno: jsme téměř u science fiction. To je lež, protože reforma dělá přesný opak a byla vytvořena také proto, aby osvobodila soudce od politické kontroly. Protože v současném systému jsou soudci často nuceni reagovat na politickou logiku, vzhledem k tomu, že o jejich kariéře rozhodují lidé vybraní stranami v parlamentu nebo ideologizovanými proudy uvnitř justice. Podívejte, chci vám to říct slovy předsedy soudu v Brescii, který je samozřejmě proti reformě (tedy zastánce NE), který řekl tato doslovná slova: „Pokud jsem členem CSM zvoleným progresivním proudem a hlasuji ve vedoucí funkci pro člena, který smýšlí jinak, budu se pak muset proudu zodpovídat z toho, co jsem udělal. Pokud bychom místo toho nasadili losované členy, tito členové budou rozhodovat podle vlastního uvážení“. Je to jasné? Takže se současným systémem se musíte zodpovídat proudu, chcete-li udělat kariéru, s losem nikoliv. Který z těchto dvou systémů podle vašeho názoru zaručuje větší svobodu od politiky? Takže si myslím, že si musíme říct pravdu: skutečným problémem, který má levice s touto reformou, je to, že osvobozujeme soudce od této kontroly a podmiňování, protože levice vždy využívala spravedlnost, když se jí nedařilo vyhrát volby, a tato reforma tento mechanismus rozbíjí, ale ne proto, aby jej nahradila soudci kontrolovanými pravicí, to vůbec ne, ale aby jej nahradila soudci svobodnými od všech, kteří budou moci konečně dělat kariéru, protože jsou dobří a nikoli proto, že jsou pravicoví nebo levicoví.

„S losem riskujeme, že v CSM najdeme nekompetentní lidi“: Stačí si připomenout, že losování pro výběr soudců je již stanoveno, protože soudci například, kteří jsou součástí ministerského soudu, jsou losováni. Proč tedy mohou být soudci, kteří soudí politiky, losováni a ti, kteří soudí soudce, nikoliv? A jsou soudci ministerského soudu snad nekompetentní? Ne. Ne, protože jsou losováni mezi soudci, kteří mají předpoklady, kompetence a schopnosti k tomu, aby to dělali. Jen bylo v tomto případě zvoleno losování, aby se zabránilo tomu, že by jejich rozhodování mohlo být ovlivněno osobními vztahy, politickou orientací nebo konfliktem zájmů, což je správné. A to je přesně to, co chceme udělat i pro soudce, kteří rozhodují o soudcích. Bizarní teze těch, kteří říkají: „Ale nechali byste se operovat vylosovaným primářem?“, jsou snad účinné na úrovni komunikace, ale věcně zcela chybné, protože jak jsem již několikrát řekla, losován může být pouze ten, kdo je pro tuto roli vhodný, nikoliv kolemjdoucí. Jen mezi těmi, kteří splňují požadavky, výběr neprobíhá na základě přátelství nebo příslušnosti, ale je náhodný. Otázka se tedy musí obrátit: správná otázka by zněla: „Dáváte přednost operaci od primáře, který je primářem proto, že je přítelem toho, kdo ho jmenoval, nebo od primáře, který je primářem proto, že měl objektivní předpoklady a nikdo ho nedoporučil?“. Nuže, kdokoli chce, aby primář byl i nadále vybírán na základě politického přátelství, ať hlasuje NE, ale kdo chce primáře, který je tam pro svou hodnotu a nikoliv pro svá přátelství, musí hlasovat ANO.

Na konci všech těchto neopodstatněných námitek vám, aby vás přesvědčili hlasovat NE, říkají, že v konečném důsledku nezáleží na tom, co reforma říká, jděte volit, abyste poslali vládu domů. Radím vám, abyste se nenechali chytit do pasti. Používají štít vlády, protože nechtějí reformu, která je svatá, ale vláda v případě vítězství NE nerezignuje. Do programu, se kterým jsme se prezentovali ve volbách, jsme napsali, že provedeme sérii reforem včetně té soudní; jako vždy jsme dodrželi závazek vůči voličům. Nyní je na Italech, aby reformu potvrdili či nikoli. Co se nás týče, chceme dosáhnout konce volebního období a nechat se posoudit v politických volbách za veškerou práci, kterou jsme vykonali. Italové, kteří nás chtějí poslat domů, tak mohou v klidu učinit za rok, ale dnes se hlasuje o spravedlnosti, nikoliv o politice. A pokud ztratíme tuto příležitost modernizovat spravedlnost, obávám se, že jich nebudeme mít mnoho dalších. Věci budou i nadále nefungovat bez ohledu na to, kdo je ve vládě, a to navždy.

Moje rada tedy zní: hlasujte s pomyšlením na to, co je nejlepší pro vás a vaše děti, nikoli s pomyšlením na to, co je nejlepší pro vládu nebo pro jedinou stranu, protože tato reforma není reformou pravice a není reformou levice, je to reforma čistého zdravého rozumu. Týká se životů lidí, jejich svobody, jejich práv. A pamatujte, že vlády odcházejí, kontroverze odcházejí, ale pravidla zůstávají a ovlivňují váš život, váš každodenní život. Rozhodněte se, zda chcete nechat věci tak, jak jsou, nebo zda nám chcete pomoci vybudovat spravedlnost spravedlivější, nezávislejší a efektivnější, protože 22. a 23. března si vybíráte vy a já doufám, že si vyberete změnu, že si vyberete pomoc při osvobozování justice od politiky, aby byla autoritativnější a meritokratičtější. Doufám, že si vyberete ANO.
ロシア語 (Русский)

Итак, 22 и 23 марта вам предстоит проголосовать на референдуме, чтобы подтвердить или отклонить реформу системы правосудия, предложенную правительством. В последние месяцы, и особенно интенсивно в последние недели, вокруг этого референдума создалась атмосфера сильной неразберихи. Наслоились споры, упрощения, лозунги и во многих случаях частичная или, что еще хуже, полностью искаженная информация. Поэтому я решила попытаться как можно яснее объяснить некоторые фундаментальные моменты реформы, которые итальянцы должны будут подтвердить или нет своим голосованием, и объяснить, почему я считаю важным прийти на выборы и проголосовать «да», то есть за подтверждение реформы.

Потому что это очень важная реформа, если мы хотим модернизировать Италию, она важна для всех итальянцев и касается их всех больше, чем они думают. Правосудие — одна из трех фундаментальных властей государства, оно необходимо для функционирования Италии; если оно не является эффективным, действенным и основанным на заслугах, то фундаментальная часть механизма, определяющего наше благосостояние, заклинивает, и за это платят граждане — все граждане, а не только те, кто непосредственно сталкивается с правосудием. Потому что судьи принимают решения по очень многим аспектам нашей жизни: о безопасности, иммиграции, труде, здоровье, личной свободе. Это огромная власть, но это также единственный случай, когда этой власти почти никогда не соответствует адекватная ответственность. Потому что если судья ошибается, если он проявляет халатность, если, например, как это, к сожалению, случилось, он забывает обвиняемого в тюрьме почти на год после истечения срока, в большинстве случаев не происходит абсолютно ничего: этот судья делает карьеру, а пострадать от такого несчастья может любой честный гражданин.

Это искажения, которые за 80 лет истории республики нам так и не удалось исправить. Мы реформировали парламент, правительство, государственную администрацию, регионы, очень многие области; правосудие — никогда существенным образом, потому что каждая попытка вызывала совершенно несоразмерную реакцию, и результатом была судебная власть, потерявшая большую часть своего авторитета, а также своей эффективности. Реформа вмешивается именно в это: ее цель — сделать правосудие более современным, основанным на заслугах, более автономным, более ответственным и, прежде всего, свободным от политического влияния. Вопреки тому, что говорят, это не реформа против судей, это реформа против перерождения заблокированной системы, которая никогда не соответствовала меняющемуся миру вокруг нее, и именно поэтому ее убежденно поддерживают очень многие судьи, даже гораздо больше, чем заявляют об этом публично (и, возможно, стоит задаться вопросом, почему некоторые предпочитают не заявлять об этом). Это реформа, которая служит возвращению судебной власти подорванного престижа и, следовательно, повышению доверия граждан к правосудию.

Перейдем к основному содержанию реформы. Реформа, по сути, делает три простые вещи, изменяя несколько статей нашей Конституции.

Первое новшество
Реформа вводит разделение карьер между стороной обвинения и стороной судей. Почему? Потому что если тот, кто вас обвиняет, и тот, кто вас судит, — это два коллеги по работе, чьи жизненные и профессиональные пути постоянно пересекаются, вполне возможно, что тот, кто вас судит, имеет, скажем так, особое отношение к тому, что говорит тот, кто вас обвиняет. Мы думаем, что да. И поскольку Конституция справедливо гласит, что судья должен быть третьей стороной и беспристрастным, мы укрепляем эту беспристрастность, делая карьеры судей и прокуроров разделенными, чтобы избежать смешения. Процесс становится более справедливым, а гражданин — более защищенным. И учитывая апокалиптические тона, которые я слышу от тех, у кого, скажем так, не так много аргументов против этой реформы (типа обвинения в сползании к нелиберальной системе), я думаю, итальянцам полезно знать эти данные: в большинстве европейских стран разделение карьер уже существует. Так кем же представлена аномалия — ими или тем, что все еще сопротивляется в Италии? То есть все остальные нелиберальны или это мы отстали? Скажем так: на этот раз именно мы хотим приблизить Италию к Европе, но, как всегда, кто-то другой, в частности левые, выступает против любой формы модернизации этой нации.

Второе новшество
Мы меняем механизм отбора членов CSM. Что такое CSM? Высший совет магистратуры — это, по сути, орган самоуправления судей, именно он принимает решения о карьере судей, повышениях и судит судей, если они совершают ошибки. Проблема в том, что в настоящее время CSM избирается на две трети самими судьями (которых он потом, помимо прочего, должен судить, повышать или не повышать) и избирается на основе списков, организованных идеологизированными течениями, как если бы они были партиями внутри судебной власти, а на одну треть избирается парламентом по логике политического распределения. Реформа заменяет эту модель, находящуюся в руках идеологизированных течений и политических партий, жеребьевкой. Очевидно, жеребьевка проводится среди тех, кто соответствует требованиям для занятия этой должности. Это означает, что завтра у нас будет два CSM — один для следственных органов и один для судейских, состоящие из людей, которым не пришлось просить голоса у тех, по чьему повышению, переводу или отказу в них они затем должны принимать решения, и которые не были выбраны партиями. Таким образом, благодаря жеребьевке членам CSM не нужно будет никого благодарить за свое место, и они смогут выполнять свою роль свободно, без каких-либо условий; значение будут иметь только заслуги и совесть свободных людей. Тем, кто говорит, что жеребьевка — это прыжок в неизвестность, потому что она отправит в CSM первого встречного, я должна напомнить, что она проводится среди квалифицированного состава, состоящего из людей, которые обычно принимают решения о свободе граждан, судьбе семей и итальянской экономике. Вы хотите сказать мне, что эти же люди не способны решить, кто станет прокурором республики или председателем суда?

Третье новшество (очень важное с моей точки зрения)
Мы учреждаем Высший дисциплинарный суд, то есть суд для судей, совершивших ошибки, задача, которая больше не будет входить в компетенцию Высшего совета магистратуры. Он также будет состоять из судей и светских членов, которые также выбираются по жребию среди высококвалифицированных специалистов, то есть снова среди тех, кто соответствует критериям, но без логики течений или партий. Это означает, что наконец, спустя 80 лет, судьи также будут судимы независимым органом, что уже происходит со всеми остальными. И, возможно, мы больше не увидим тех случаев, когда судьи проявляли явную халатность без каких-либо последствий.

Как видите, это три вещи абсолютного здравого смысла. Настолько здравого смысла, что они широко предлагались в прошлом даже многими из тех, кто сегодня выступает «ПРОТИВ». Настолько здравого смысла, что о реформе говорится очень много лжи или, по крайней мере, предпринимаются попытки увести дискуссию от истинного содержания референдума. Но так как мне несложно придерживаться содержания, я хочу быстро ответить на основные критические замечания, которые я слышала от противников этой реформы.

«Реформа не решает истинных проблем правосудия»: Напротив, я думаю, что она решает их, исходя из корня проблемы. Потому что при новой системе судья, который не будет посвящать себя работе так, как того требует закон и этика, будет иметь дело с дисциплинарным судьей, который наконец-то станет третьей стороной, и с CSM, который будет оценивать заслуги, а не принадлежность, при принятии решения о его карьере. И заслуги имеют значение, еще какое, потому что в системе, где для продвижения по службе нужно прежде всего доказать свою ценность, а не принадлежность к идеологизированному течению, как это происходит сегодня, судье, желающему продвинуться по службе, будет гораздо труднее продолжать плохо выполнять свои обязанности — месяцами оставлять в тюрьме людей, которых следовало отпустить, или, наоборот, отпускать опасных лиц по идеологическому выбору или задерживать принятие мер, что ведет к затягиванию сроков и несправедливым последствиям для жизни многих граждан. Это влияет, и еще как: влияет на скорость и на справедливость.

«Реформа рискует ослабить судебную власть, усилив контроль исполнительной власти (правительства, политики)»: Здесь я хочу быть предельно ясной: это почти область научной фантастики. Это ложь, потому что реформа делает ровно обратное и была создана в том числе для того, чтобы освободить судей от политического контроля. Потому что именно в нынешней системе судьи часто вынуждены следовать политической логике, учитывая, что их карьера решается людьми, выбранными партиями в парламенте, или идеологизированными течениями внутри судебной власти. Посмотрите, я хочу процитировать вам слова председателя суда Брешии, который, очевидно, выступает против реформы (то есть сторонник «ПРОТИВ»), сказавшего буквально следующее: «Если я — член CSM, избранный прогрессивным течением, и голосую на руководящую должность за члена, который думает иначе, мне потом придется отвечать перед течением за то, что я сделал. Если же мы введем членов по жребию, эти члены будут решать по своему усмотрению». Понятно? Значит, при нынешней системе, если хочешь сделать карьеру, ты должен отвечать перед течением, при жеребьевке — нет. Какая из двух систем, по вашему мнению, гарантирует большую свободу от политики? Поэтому я думаю, мы должны сказать правду: истинная проблема левых с этой реформой заключается в том, что мы освобождаем судей от этого контроля и влияния, потому что левые всегда использовали правосудие, когда не могли выиграть выборы, и эта реформа ломает этот механизм, но не для того, чтобы заменить его судьями, контролируемыми правыми, — вовсе нет, а для того, чтобы заменить его судьями, свободными от всех, кто сможет наконец делать карьеру потому, что они профессионалы, а не потому, что они правые или левые.

«С жеребьевкой мы рискуем получить некомпетентных людей в CSM»: Достаточно вспомнить, что жеребьевка для выбора судей уже предусмотрена, например, судьи, входящие в состав министерского трибунала, выбираются по жребию. Так почему же судьи, судящие политиков, могут выбираться по жребию, а судящие судей — нет? И разве судьи министерского трибунала некомпетентны? Нет. Нет, потому что они выбираются по жребию среди судей, обладающих требованиями, компетенцией и способностью это делать, просто в данном случае жеребьевка была выбрана для того, чтобы избежать влияния личных отношений, политической ориентации или конфликта интересов на их решения, и это правильно. И именно это мы хотим сделать для судей, принимающих решения по судьям. Странный тезис тех, кто говорит: «А вы бы позволили оперировать себя главврачу, выбранному по жребию?», возможно, эффективен на уровне коммуникации, но совершенно ошибочен по существу, потому что, как я уже говорила несколько раз, по жребию может быть выбран только тот, кто подходит для этой роли, а не случайные прохожие. Просто среди тех, кто соответствует требованиям, выбор происходит не на основе дружбы или приверженности лагерю, а случайно. Поэтому вопрос нужно перевернуть: правильный вопрос звучал бы так: «Вы предпочтете оперироваться у главврача, ставшего им потому, что он друг того, кто его назначил, или у главврача, ставшего им потому, что он обладал объективными требованиями и никто его не рекомендовал?». Итак, кто хочет, чтобы главврач по-прежнему выбирался по политической дружбе, пусть голосует «ПРОТИВ», но кто хочет главврача, занимающего свое место благодаря своим качествам, а не знакомствам, тот должен голосовать «ЗА».

В конце всех этих необоснованных протестов, чтобы убедить вас голосовать «ПРОТИВ», вам говорят, что в конечном счете неважно, что сказано в реформе, идите голосовать за то, чтобы отправить правительство в отставку. Советую не попадаться в ловушку. Они используют правительство как щит, потому что не хотят святой реформы, но правительство не уйдет в отставку в случае победы «ПРОТИВ». Мы написали в программе, с которой шли на выборы, что проведем ряд реформ, включая судебную; мы, как всегда, сдержали обещание, данное избирателям. Теперь очередь итальянцев — подтвердить или нет реформу. Что касается нас, мы хотим дойти до конца срока полномочий и предстать перед судом избирателей на политических выборах на основании всей проделанной нами работы. Поэтому итальянцы, желающие отправить нас в отставку, могут спокойно сделать это через год, но сегодня голосование идет по правосудию, а не по политике. И если мы упустим эту возможность модернизировать правосудие, боюсь, другой такой у нас долго не будет. Дела по-прежнему не будут работать, независимо от того, кто находится в правительстве, и навсегда.

Поэтому мой совет: голосуйте, думая о том, что лучше для вас и ваших детей, а не о том, что лучше для правительства или отдельной партии, потому что эта реформа — не реформа правых и не реформа левых, это реформа чистого здравого смысла. Она касается жизни людей, их свободы, их прав. И помните, что правительства приходят и уходят, споры проходят, а правила остаются и влияют на вашу жизнь, на вашу повседневность. Решите, хотите ли вы оставить все как есть или хотите помочь нам построить более справедливое, независимое и эффективное правосудие, потому что 22 и 23 марта выбираете вы, и я надеюсь, что вы выберете перемены, выберете помощь в освобождении судебной власти от политики, в том, чтобы сделать ее более авторитетной и основанной на заслугах. Я надеюсь, что вы выберете «ДА».
スペイン語 (Español)

Por lo tanto, los días 22 y 23 de marzo se les llamará a votar en el referéndum para confirmar o no la reforma de la justicia que el gobierno ha propuesto. En los últimos meses, y de manera aún más intensa obviamente en las últimas semanas, se ha creado un clima de fuerte confusión en torno a este referéndum. Se han superpuesto polémicas, simplificaciones, eslóganes y, en muchos casos, información parcial o, peor aún, completamente distorsionada. Por ello, he decidido intentar explicar de la forma más clara posible algunos puntos fundamentales de la reforma que los italianos estarán llamados a confirmar o no con su voto, y explicar por qué considero importante que se vaya a votar y que se vote sí, es decir, para confirmar la reforma.

Porque esta es una reforma muy importante si queremos modernizar Italia, y es importante para todos los italianos y les concierne a todos más de lo que piensan. La justicia es uno de los tres poderes fundamentales del Estado, es indispensable para hacer que Italia funcione; si no es eficiente, eficaz y meritocrática, una parte fundamental del mecanismo que define nuestro bienestar se encalla y los ciudadanos lo pagan, todos los ciudadanos, no solo aquellos que tienen trato directo con la justicia. Porque los jueces deciden sobre muchísimos aspectos de nuestra vida: sobre la seguridad, sobre la inmigración, sobre el trabajo, sobre la salud, sobre la libertad personal. Es un poder enorme, pero también es el único caso en el que a este poder casi nunca le corresponde una responsabilidad adecuada. Porque si un magistrado se equivoca, si es negligente, si por ejemplo, como lamentablemente ha ocurrido, se olvida en la cárcel a un imputado durante casi un año más allá del vencimiento del plazo, en la mayoría de los casos no ocurre absolutamente nada: ese magistrado hace carrera y quien sufre esta desventura puede ser cualquier ciudadano honesto.

Son distorsiones que en 80 años de historia republicana nunca hemos logrado corregir. Hemos reformado el Parlamento, el gobierno, la administración pública, las Regiones, muchísimos ámbitos; la justicia nunca de forma sustancial, porque ante cada intento la reacción ha sido totalmente desproporcionada y el resultado ha sido una magistratura que ha perdido mucha de su autoridad pero también de su eficacia. La reforma interviene exactamente sobre esto: tiene como objetivo hacer la justicia más moderna, más meritocrática, más autónoma, más responsable y, sobre todo, libre de los condicionamientos de la política. A diferencia de lo que se dice, no es una reforma contra los magistrados, es una reforma contra las degeneraciones de un sistema bloqueado que nunca ha sido adecuado para un mundo que cambiaba a su alrededor, y es por eso que cuenta con el apoyo convencido de muchísimos magistrados, incluso muchos más de los que lo declaran públicamente (y quizás deberíamos preguntarnos por qué algunos prefieren no declararlo). Es una reforma que sirve para que la magistratura recupere un prestigio comprometido y, por tanto, para aumentar la confianza de los ciudadanos hacia la justicia.

Vayamos a los contenidos principales de la reforma. La reforma hace sustancialmente tres cosas sencillas modificando unos pocos artículos de nuestra Constitución.

Primera novedad
La reforma introduce la separación de carreras entre quien acusa y quien juzga. ¿Por qué? Porque si quien te acusa y quien te juzga son dos compañeros de trabajo con trayectorias de vida y laborales que se cruzan continuamente, es posible que quien te juzga tenga, digamos así, un ojo de consideración por lo que dice quien te acusa. Nosotros pensamos que sí. Y como rectamente la Constitución dice que el juez debe ser tercero e imparcial, nosotros reforzamos esa imparcialidad haciendo las carreras separadas entre juez y fiscales para evitar mezclas. El proceso se vuelve más justo y el ciudadano se vuelve más garantizado. Y vistos los tonos apocalípticos que estoy escuchando de parte de quienes, digamos, no parecen tener muchos argumentos contra esta reforma (tipo la acusación de deslizamiento hacia un sistema iliberal), yo pienso que es útil que los italianos tengan este dato: en la gran parte de los países europeos la separación de carreras ya existe. ¿Entonces la anomalía está representada por ellos o por lo que se resiste todavía en Italia? Es decir, ¿son todos los demás iliberales o somos nosotros los que nos hemos quedado atrás? Pongámoslo así: por una vez somos nosotros los que queremos acercar Italia a Europa, pero como siempre alguien más, en particular la izquierda, se opone a cualquier forma de modernización de esta nación.

Segunda novedad
Nosotros modificamos el mecanismo de selección de los miembros del CSM. ¿Qué es el CSM? El Consejo Superior de la Magistratura es sustancialmente el órgano de autogobierno de los magistrados, es el que decide las carreras de los magistrados, los ascensos, es el que juzga a los magistrados cuando se equivocan. El problema es que actualmente el CSM es elegido en dos tercios por los propios magistrados (a los que luego, entre otras cosas, debe juzgar, ascender o no ascender) y es elegido sobre la base de listas organizadas por las corrientes ideologizadas, como si fueran partidos dentro de la magistratura, y en un tercio es elegido por el Parlamento con lógicas que claramente son de reparto político. La reforma sustituye este modelo, que es un modelo en manos de las corrientes ideologizadas y de los partidos políticos, por un sorteo. Obviamente, un sorteo entre aquellos que tienen los requisitos para desempeñar ese cargo. Significa que mañana tendremos dos CSM, uno para la magistratura de instrucción y otro para la magistratura de juicio, compuestos por personas que no han tenido que pedir el voto a quienes luego deben decidir si ascienden o no, trasladan o no, y que no han sido elegidos por los partidos. Con el sorteo, por tanto, los miembros del CSM no tendrán que dar las gracias a nadie por estar allí y podrán ejercer su papel libremente sin ningún tipo de condicionamiento; valdrá solamente el mérito y la conciencia de personas que son libres. A quienes dicen que el sorteo es un salto al vacío porque enviaría al CSM al primero que pase, debo recordarles que se hace sobre una platea cualificada, que está formada por personas que normalmente deciden sobre la libertad de los ciudadanos, sobre la suerte de las familias, sobre la economía italiana. ¿Me quieren decir que las mismas personas no serían capaces de decidir quién va a ser fiscal de la República o presidente de un tribunal?

Tercera novedad (importantísima desde mi punto de vista)
Instituimos la Alta Corte Disciplinaria, es decir, una corte para juzgar a los magistrados que se equivocan, tarea que por tanto ya no corresponderá al Consejo Superior de la Magistratura, compuesta también por magistrados y miembros laicos que también son extraídos por sorteo entre personas altamente cualificadas, por tanto, una vez más entre quienes tienen los criterios para poder hacerlo pero sin lógicas de corriente o de partido. Significa que finalmente después de 80 años también los magistrados serán juzgados por un organismo tercero, algo que ya ocurre con todos los demás. Y quizás ya no veremos esos casos de jueces que han sido manifiestamente negligentes sin que esto tuviera consecuencia alguna.

Como ven, son tres cosas de absoluto sentido común. Tan de sentido común que han sido ampliamente propuestas en el pasado también por muchos de los que dicen estar por el NO hoy. Tan de sentido común que sobre la reforma se dicen muchísimas cosas falsas o de cualquier forma se intenta desviar el debate del contenido verdadero del referéndum. Pero como yo no tengo problemas en ceñirme al contenido, quiero responder rápidamente a las principales críticas que he oído de quienes se oponen a esta reforma.

“La reforma no resuelve los verdaderos problemas de la justicia”: Al contrario, yo pienso que lo hace partiendo de la raíz del problema. Porque con el nuevo sistema el magistrado que no se dedique al trabajo como impone la ley pero como impone también la ética, tendrá que vérselas con un juez disciplinario finalmente tercero y con un CSM que evaluará el mérito y no la pertenencia para decidir sobre su carrera. Y el mérito cuenta, y mucho, porque en un sistema en el cual para hacer carrera debes sobre todo demostrar tu valor finalmente y no tu pertenencia a la corriente ideologizada como ocurre hoy, mucho más difícilmente el magistrado que quiere avanzar en la carrera podrá continuar desempeñando mal su deber, dejando en la cárcel por meses y meses a personas que en cambio debían ser puestas en libertad o, por el contrario, poniendo en libertad a personas peligrosas por elección ideológica o retrasando la adopción de medidas, con tiempos que se alargan y consecuencias injustas para la vida de muchos ciudadanos. Incide, y de qué manera: incide en términos de rapidez y también en términos de justicia.

“La reforma corre el riesgo de debilitar el poder judicial reforzando el control del ejecutivo (por tanto el gobierno, la política)”: Aquí quiero ser clara: estamos casi en la ciencia ficción. Esto es una mentira porque la reforma hace exactamente lo contrario y ha sido hecha también para liberar a los magistrados del control de la política. Porque es en el sistema actual donde los jueces se ven a menudo obligados a responder a una lógica política, dado que sus carreras son decididas por personas elegidas por los partidos en el Parlamento o por corrientes ideologizadas internas a la magistratura. Miren, quiero decírselo con las palabras del presidente del Tribunal de Brescia, que obviamente es contrario a la reforma (por tanto un partidario del NO), que ha dicho estas palabras textuales: “Si yo soy un miembro del CSM elegido por una corriente progresista y voto en un cargo directivo a un miembro que piensa de forma distinta, tendré después que responder ante la corriente por lo que he hecho. Si en cambio pusiéramos miembros sorteados, estos miembros decidirán según su propio arbitrio”. ¿Está claro? Por tanto, con el sistema actual, si quieres hacer carrera debes responder ante la corriente; con el sorteo, no. ¿Cuál creen ustedes que entre los dos sistemas garantiza más libertad respecto a la política? Entonces yo pienso que debemos decirnos la verdad: el verdadero problema que tiene la izquierda con esta reforma es que nosotros liberamos a los magistrados de ese control y de ese condicionamiento, porque la izquierda siempre ha usado la justicia cuando no conseguía ganar las elecciones y esta reforma rompe ese mecanismo, pero no para sustituirlo por magistrados controlados por la derecha, ni mucho menos, para sustituirlo por magistrados libres de todos, que podrán finalmente hacer carrera porque son buenos y no porque sean de derechas o de izquierdas.

“Con el sorteo corremos el riesgo de encontrarnos con incompetentes en el CSM”: Basta recordar que el sorteo para elegir a los jueces ya está previsto, porque los magistrados, por ejemplo, que forman parte del Tribunal de los ministros son sorteados. ¿Entonces por qué los magistrados que juzgan a los políticos pueden ser sorteados y los que juzgan a los magistrados no? ¿Y son unos incompetentes quizás los jueces del tribunal de los ministros? No. No, porque son sorteados entre magistrados que tienen los requisitos, la competencia, la capacidad para hacerlo, solo que se ha elegido en este caso sortearlos para evitar que sus decisiones pudieran estar influenciadas por relaciones personales, por orientaciones políticas o por conflictos de intereses, lo cual es justo. Y es exactamente lo que queremos hacer también para los magistrados que deciden sobre los jueces. La extraña tesis de quienes dicen “¿Pero tú dejarías que te operara un médico jefe sorteado?” es francamente eficaz a nivel de comunicación tal vez, pero totalmente errónea en el fondo porque, como he dicho ya varias veces, solo quien es adecuado para ese papel puede ser sorteado, no los transeúntes. Solo que entre quienes tienen los requisitos, la elección no ocurre en base a las amistades o a los alineamientos, sino que es casual. Por tanto, la pregunta debe invertirse: la pregunta correcta sería “¿Prefieres ser operado por un médico jefe que es médico jefe porque es amigo de quien lo nombró o por un médico jefe que es médico jefe porque tenía los requisitos objetivos para serlo y nadie lo recomendó?”. Pues bien, quien quiera que el médico jefe siga siendo elegido por amistad política que vote NO, pero quien quiera un médico jefe que esté allí por su valor y no por sus amistades debe votar SÍ.

Al final de todas estas contestaciones infundadas, para convencerles de votar NO les están diciendo que al fin y al cabo no cuenta lo que dice la reforma, vayan a votar para mandar a casa al gobierno. Aconsejo no caer en la trampa. Usan el escudo del gobierno porque no quieren una reforma que es sacrosanta, pero el gobierno no dimitirá en caso de victoria del NO. Escribimos en el programa con el que nos presentamos a las elecciones que haríamos una serie de reformas incluida la de la justicia; hemos respetado, como siempre, el compromiso adquirido con los electores, ahora corresponde a los italianos confirmar o no la reforma. Por lo que a nosotros respecta, queremos llegar al final de la legislatura y ser juzgados en las elecciones políticas por todo el trabajo que hemos hecho. Así que los italianos que quieran mandarnos a casa pueden hacerlo tranquilamente dentro de un año, pero hoy se vota sobre la justicia, no sobre la política. Y si perdemos esta ocasión de modernizar la justicia, temo que no tendremos muchas otras. Las cosas continuarán sin funcionar independientemente de quién esté en el gobierno y para siempre.

Por tanto, mi consejo es voten pensando en qué es lo mejor para ustedes y para sus hijos, no pensando en qué es lo mejor para el gobierno o para el partido individual, porque esta reforma no es una reforma de derechas y no es una reforma de izquierdas, es una reforma de puro sentido común. Concierne a la vida de las personas, a su libertad, a sus derechos. Y luego recuerden que los gobiernos pasan, las polémicas pasan, pero las reglas esas se quedan e inciden en su vida, en su cotidianidad. Decidan si quieren dejar las cosas como están o si quieren ayudarnos a construir una justicia más equitativa, más independiente, más eficiente, porque el 22 y el 23 de marzo eligen ustedes, y yo espero que elijan el cambio, que elijan ayudarnos a liberar a la magistratura de la política, a hacerla más autorizada, más meritocrática. Yo espero que elijan el SÍ.
ベトナム語 (Tiếng Việt)

Vì vậy, vào ngày 22 và 23 tháng 3, quý vị sẽ được gọi đi bỏ phiếu trong cuộc trưng cầu dân ý để xác nhận hoặc không xác nhận cuộc cải cách tư pháp mà chính phủ đã đề xuất. Trong những tháng gần đây, và rõ ràng là mạnh mẽ hơn nữa trong những tuần gần đây, xung quanh cuộc trưng cầu dân ý này đã tạo ra một bầu không khí hỗn loạn mạnh mẽ. Những tranh cãi, sự đơn giản hóa, các khẩu hiệu và trong nhiều trường hợp là thông tin phiến diện hoặc tệ hơn là bị bóp méo hoàn toàn đã chồng chéo lên nhau. Vì lý do này, tôi đã quyết định cố gắng giải thích rõ ràng nhất có thể một số điểm cơ bản của cuộc cải cách mà người Ý sẽ được yêu cầu xác nhận hoặc không bằng lá phiếu của họ, và giải thích tại sao tôi coi việc đi bỏ phiếu và bỏ phiếu “có” (sì), tức là để xác nhận cuộc cải cách, là quan trọng.

Bởi vì đây là một cuộc cải cách rất quan trọng nếu chúng ta muốn hiện đại hóa nước Ý, và nó quan trọng đối với tất cả người Ý và liên quan đến tất cả họ nhiều hơn họ nghĩ. Tư pháp là một trong ba quyền lực cơ bản của Nhà nước, nó không thể thiếu để làm cho nước Ý hoạt động; nếu nó không hiệu quả, không hiệu lực, không dựa trên năng lực, một phần cơ bản của cơ chế định nghĩa phúc lợi của chúng ta sẽ bị tắc nghẽn và người dân phải trả giá, tất cả người dân, không chỉ những người có liên quan trực tiếp đến tư pháp. Bởi vì các thẩm phán quyết định rất nhiều khía cạnh của cuộc sống chúng ta: về an ninh, về nhập cư, về lao động, về y tế, về tự do cá nhân. Đó là một quyền lực to lớn, nhưng cũng là trường hợp duy nhất mà quyền lực này hầu như không bao giờ đi kèm với một trách nhiệm tương xứng. Bởi vì nếu một thẩm phán sai lầm, nếu họ cẩu thả, ví dụ như trường hợp đáng tiếc đã xảy ra, họ quên một bị cáo trong tù gần một năm sau khi hết thời hạn, trong hầu hết các trường hợp, hoàn toàn không có chuyện gì xảy ra: thẩm phán đó vẫn thăng tiến và người chịu đựng nỗi bất hạnh này có thể là bất kỳ công dân lương thiện nào.

Đó là những sự sai lệch mà trong 80 năm lịch sử cộng hòa chúng ta chưa bao giờ sửa chữa được. Chúng ta đã cải cách Quốc hội, chính phủ, hành chính công, các Vùng, rất nhiều lĩnh vực; nhưng tư pháp thì chưa bao giờ được cải cách một cách thực chất, bởi vì mỗi khi nỗ lực, phản ứng lại hoàn toàn không tương xứng và kết quả là một bộ máy tư pháp đã mất đi nhiều uy tín cũng như hiệu quả của nó. Cuộc cải cách can thiệp chính xác vào điều này: mục tiêu của nó là làm cho tư pháp hiện đại hơn, dựa trên năng lực hơn, tự chủ hơn, có trách nhiệm hơn và trên hết là tự do khỏi những sự chi phối của chính trị. Khác với những gì người ta nói, đây không phải là một cuộc cải cách chống lại các thẩm phán, mà là một cuộc cải cách chống lại sự thoái hóa của một hệ thống bị bế tắc vốn chưa bao giờ thích nghi với một thế giới đang thay đổi xung quanh nó, và đó là lý do tại sao nó được sự ủng hộ đầy thuyết phục của rất nhiều thẩm phán, thậm chí nhiều hơn nhiều so với những người công khai tuyên bố điều đó (và có lẽ người ta nên tự hỏi tại sao một số người lại thích không tuyên bố điều đó). Đây là một cuộc cải cách phục vụ cho việc giúp bộ máy tư pháp phục hồi uy tín đã bị tổn hại và từ đó tăng cường niềm tin của người dân vào công lý.

Hãy đi vào nội dung chính của cuộc cải cách. Cuộc cải cách thực chất thực hiện ba điều đơn giản bằng cách sửa đổi một số ít điều khoản trong Hiến pháp của chúng ta.

Điểm mới thứ nhất
Cuộc cải cách đưa ra sự tách biệt về sự nghiệp giữa bên buộc tội và bên xét xử. Tại sao? Bởi vì nếu người buộc tội bạn và người xét xử bạn là hai đồng nghiệp làm việc với những con đường đời và công việc đan xen liên tục, có khả năng người xét xử bạn sẽ có, chúng ta hãy nói như vậy, một sự quan tâm đặc biệt đối với những gì người buộc tội bạn nói. Chúng tôi nghĩ là có. Và vì Hiến pháp đã nói đúng rằng thẩm phán phải là bên thứ ba và khách quan, chúng tôi tăng cường sự khách quan đó bằng cách làm cho sự nghiệp giữa thẩm phán và công tố viên tách biệt để tránh sự nhập nhằng. Quy trình trở nên công bằng hơn và công dân được đảm bảo hơn. Và xét đến những giọng điệu mang tính tận thế mà tôi đang nghe từ phía những người, hãy nói như vậy, có vẻ không có nhiều lập luận chống lại cuộc cải cách này (kiểu như cáo buộc trượt dài về một hệ thống phi tự do), tôi nghĩ việc người Ý có dữ liệu này là hữu ích: ở phần lớn các quốc gia châu Âu, việc tách biệt sự nghiệp đã tồn tại. Vậy thì sự bất thường được đại diện bởi họ hay bởi những gì vẫn còn đang kháng cự ở Ý? Tức là tất cả những nước khác đều phi tự do hay chúng ta là những người bị tụt lại phía sau? Hãy nhìn nhận như thế này: lần này chính chúng ta là những người muốn đưa nước Ý lại gần châu Âu hơn, nhưng như mọi khi, một ai đó khác, đặc biệt là phe cánh tả, lại phản đối bất kỳ hình thức hiện đại hóa nào của quốc gia này.

Điểm mới thứ hai
Chúng tôi sửa đổi cơ chế lựa chọn các thành viên của CSM. CSM là gì? Hội đồng Thẩm phán Tối cao thực chất là cơ quan tự quản của các thẩm phán, là nơi quyết định sự nghiệp của các thẩm phán, sự thăng tiến, và là nơi xét xử các thẩm phán khi họ sai lầm. Vấn đề là hiện nay CSM được bầu chọn bởi chính các thẩm phán với tỷ lệ hai phần ba (những người mà sau đó, cùng với những việc khác, họ phải xét xử, thăng tiến hoặc không thăng tiến) và được bầu dựa trên các danh sách được tổ chức bởi các phe phái mang tính tư tưởng, giống như họ là các đảng phái bên trong bộ máy tư pháp, và một phần ba được bầu bởi Quốc hội theo logic phân chia chính trị rõ rệt. Cuộc cải cách thay thế mô hình này, một mô hình nằm trong tay các phe phái tư tưởng và các đảng phái chính trị, bằng một hình thức bốc thăm. Rõ ràng là bốc thăm trong số những người có đủ điều kiện để đảm nhận chức vụ đó. Điều này có nghĩa là ngày mai chúng ta sẽ có hai CSM, một cho tư pháp điều tra và một cho tư pháp xét xử, bao gồm những người không phải đi xin phiếu bầu từ những người mà sau đó họ phải quyết định có thăng tiến hay không, thuyên chuyển hay không, và họ không phải do các đảng phái lựa chọn. Do đó, với việc bốc thăm, các thành viên của CSM sẽ không phải nói lời cảm ơn bất kỳ ai vì đã có mặt ở đó và sẽ có thể thực hiện vai trò của mình một cách tự do mà không có bất kỳ loại điều kiện nào; chỉ có năng lực và lương tâm của những người tự do mới có giá trị. Với những ai nói rằng bốc thăm là một bước nhảy vào bóng tối vì nó sẽ gửi đến CSM người đầu tiên gặp được, tôi phải nhắc nhở họ rằng việc này được thực hiện trên một nhóm đối tượng có trình độ, bao gồm những người bình thường vẫn quyết định về tự do của công dân, số phận của các gia đình, nền kinh tế Ý. Quý vị muốn nói với tôi rằng chính những người đó lại không có khả năng quyết định ai sẽ làm công tố viên Cộng hòa hay chánh án một tòa án sao?

Điểm mới thứ ba (rất quan trọng theo quan điểm của tôi)
Chúng tôi thành lập Tòa án Kỷ luật Tối cao, tức là một tòa án để xét xử các thẩm phán sai lầm, nhiệm vụ mà do đó sẽ không còn thuộc về Hội đồng Thẩm phán Tối cao nữa, nó cũng bao gồm các thẩm phán và các thành viên dân sự, những người này cũng được rút thăm ngẫu nhiên trong số những người có trình độ cao, nghĩa là một lần nữa nằm trong số những người có tiêu chuẩn để thực hiện điều đó nhưng không mang logic phe phái hay đảng phái. Điều này có nghĩa là cuối cùng sau 80 năm, các thẩm phán cũng sẽ bị xét xử bởi một cơ quan bên thứ ba, điều vốn đã xảy ra với tất cả những người khác. Và có lẽ chúng ta sẽ không còn thấy những trường hợp thẩm phán rõ ràng là cẩu thả mà không có bất kỳ hậu quả nào.

Như quý vị thấy, đó là ba điều hoàn toàn hợp tình hợp lý. Hợp lý đến mức chúng đã được đề xuất rộng rãi trong quá khứ ngay cả bởi nhiều người trong số những người nói rằng họ theo phe “không” (NO) ngày hôm nay. Hợp lý đến mức về cuộc cải cách, người ta nói rất nhiều điều sai trái hoặc bằng cách nào đó cố gắng chuyển hướng cuộc tranh luận khỏi nội dung thực sự của cuộc trưng cầu dân ý. Nhưng vì tôi không có vấn đề gì khi bám sát nội dung, tôi muốn trả lời nhanh các chỉ trích chính mà tôi nghe được từ những người phản đối cuộc cải cách này.

“Cải cách không giải quyết được các vấn đề thực sự của tư pháp”: Thay vào đó, tôi nghĩ rằng nó thực hiện được bằng cách bắt đầu từ gốc rễ của vấn đề. Bởi vì với hệ thống mới, thẩm phán nào không tận tâm với công việc như luật pháp quy định mà còn như đạo đức quy định, sẽ phải đối mặt với một thẩm phán kỷ luật cuối cùng là bên thứ ba và với một CSM sẽ đánh giá năng lực chứ không phải sự thuộc về phe phái để quyết định sự nghiệp của họ. Và năng lực có giá trị, và rất nhiều, bởi vì trong một hệ thống mà để thăng tiến sự nghiệp, cuối cùng bạn phải chứng minh được giá trị của mình chứ không phải sự thuộc về phe phái tư tưởng như hiện nay, thì thẩm phán nào muốn thăng tiến sẽ khó có thể tiếp tục thực hiện nghĩa vụ của mình một cách kém cỏi – để những người đáng lẽ phải được trả tự do trong tù hàng tháng trời hoặc ngược lại trả tự do cho những người nguy hiểm do lựa chọn tư tưởng hoặc trì hoãn việc áp dụng các biện pháp, với thời gian kéo dài và những hậu quả bất công cho cuộc sống của nhiều công dân. Nó tác động và như thế nào: nó tác động về mặt tốc độ và cả về mặt công lý.

“Cải cách có nguy cơ làm yếu quyền tư pháp bằng cách tăng cường sự kiểm soát của cơ quan hành pháp (tức là chính phủ, chính trị)”: Ở đây tôi muốn nói rõ: chúng ta đang ở mức gần như là khoa học viễn tưởng. Đây là một lời nói dối bởi vì cuộc cải cách làm điều hoàn toàn ngược lại và nó được thực hiện cũng là để giải phóng các thẩm phán khỏi sự kiểm soát của chính trị. Bởi vì chính trong hệ thống hiện tại, các thẩm phán thường bị buộc phải đáp ứng một logic chính trị, do sự nghiệp của họ được quyết định bởi những người do các đảng phái trong Quốc hội lựa chọn hoặc bởi các phe phái tư tưởng bên trong bộ máy tư pháp. Hãy xem, tôi muốn nói với quý vị bằng lời của Chánh án Tòa án Brescia, người rõ ràng là phản đối cuộc cải cách (do đó là một người ủng hộ phe NO), người đã nói chính xác những lời này: “Nếu tôi là một thành viên của CSM được bầu bởi một phe phái cấp tiến và tôi bỏ phiếu cho một vị trí lãnh đạo cho một thành viên có suy nghĩ khác, sau đó tôi sẽ phải trả lời phe phái về những gì tôi đã làm. Nếu thay vào đó chúng ta đưa vào các thành viên bốc thăm, những thành viên này sẽ quyết định theo ý chí của riêng họ”. Quý vị đã rõ chưa? Do đó với hệ thống hiện tại, nếu bạn muốn thăng tiến sự nghiệp bạn phải trả lời phe phái, với việc bốc thăm thì không. Theo quý vị, hệ thống nào trong hai hệ thống này đảm bảo sự tự do hơn khỏi chính trị? Vì vậy, tôi nghĩ chúng ta phải nói ra sự thật: vấn đề thực sự mà phe cánh tả gặp phải với cuộc cải cách này là việc chúng ta giải phóng các thẩm phán khỏi sự kiểm soát và chi phối đó, bởi vì phe cánh tả luôn sử dụng tư pháp khi họ không thể giành chiến thắng trong các cuộc bầu cử và cuộc cải cách này phá vỡ cơ chế đó, nhưng không phải để thay thế nó bằng các thẩm phán bị kiểm soát bởi phe cánh hữu, hoàn toàn không phải vậy, mà để thay thế nó bằng các thẩm phán tự do khỏi tất cả mọi người, những người cuối cùng có thể xây dựng sự nghiệp vì họ giỏi chứ không phải vì họ thuộc phe cánh hữu hay cánh tả.

“Với việc bốc thăm, chúng ta có nguy cơ gặp phải những người không có năng lực trong CSM”: Chỉ cần nhớ rằng việc bốc thăm để lựa chọn thẩm phán đã được quy định, vì ví dụ các thẩm phán thuộc Tòa án các bộ trưởng là do bốc thăm. Vậy tại sao các thẩm phán xét xử các chính trị gia có thể bốc thăm mà những người xét xử thẩm phán lại không? Và phải chăng các thẩm phán của tòa án các bộ trưởng là những người không có năng lực? Không. Không, bởi vì họ được bốc thăm trong số các thẩm phán có các yêu cầu, năng lực, khả năng để làm việc đó, chỉ là trong trường hợp này người ta đã chọn cách bốc thăm để tránh việc các quyết định của họ có thể bị ảnh hưởng bởi các mối quan hệ cá nhân, bởi các định hướng chính trị hoặc bởi các xung đột lợi ích, điều đó là đúng đamh. Và đó chính xác là những gì chúng tôi muốn làm cho cả các thẩm phán quyết định về các thẩm phán. Luận điểm kỳ quặc của những người nói “Nhưng quý vị có để cho một bác sĩ trưởng được bốc thăm phẫu thuật cho mình không?” có lẽ hiệu quả về mặt truyền thông, nhưng hoàn toàn sai lầm về nội dung bởi vì, như tôi đã nói nhiều lần, chỉ những người phù hợp với vai trò đó mới có thể được bốc thăm, chứ không phải người qua đường. Chỉ là trong số những người có đủ yêu cầu, sự lựa chọn không diễn ra dựa trên tình bạn hay sự liên kết phe phái mà là ngẫu nhiên. Do đó câu hỏi phải được đảo ngược: câu hỏi chính xác sẽ là “Bạn thích được phẫu thuật bởi một bác sĩ trưởng là bác sĩ trưởng vì là bạn của người đã bổ nhiệm mình, hay bởi một bác sĩ trưởng là bác sĩ trưởng vì người đó có các yêu cầu khách quan để trở thành bác sĩ trưởng và không ai tiến cử người đó?”. Chà, ai muốn bác sĩ trưởng tiếp tục được lựa chọn vì tình bạn chính trị thì cứ việc bỏ phiếu NO, nhưng ai muốn một bác sĩ trưởng có mặt ở đó vì giá trị của mình chứ không phải vì tình bạn thì phải bỏ phiếu SÌ.

Ở giai đoạn cuối của tất cả các phản đối vô căn cứ này, để thuyết phục quý vị bỏ phiếu NO, họ đang nói với quý vị rằng suy cho cùng những gì cải cách nói không quan trọng, hãy đi bỏ phiếu để cho chính phủ về nhà. Tôi khuyên không nên rơi vào cái bẫy đó. Họ sử dụng chính phủ làm lá chắn vì họ không muốn một cuộc cải cách vốn dĩ rất đúng đắn, nhưng chính phủ sẽ không từ chức trong trường hợp phe NO chiến thắng. Chúng tôi đã viết trong chương trình mà chúng tôi đã trình bày tại các cuộc bầu cử rằng chúng tôi sẽ thực hiện một loạt cải cách bao gồm cả cải cách tư pháp; chúng tôi đã, như mọi khi, tôn trọng cam kết đã đưa ra với cử tri, bây giờ là lúc người Ý xác nhận hoặc không cuộc cải cách. Về phần mình, chúng tôi muốn đi đến cuối nhiệm kỳ lập pháp và để công chúng phán xét chúng tôi tại các cuộc bầu cử chính trị dựa trên tất cả những công việc chúng tôi đã làm. Vì vậy, những người Ý muốn cho chúng tôi về nhà có thể làm điều đó một cách yên tâm trong một năm nữa, nhưng hôm nay chúng ta bỏ phiếu về tư pháp chứ không phải về chính trị. Và nếu chúng ta mất cơ hội hiện đại hóa tư pháp này, tôi e rằng chúng ta sẽ không còn nhiều cơ hội khác. Mọi thứ sẽ tiếp tục không hoạt động bất kể ai đang ở trong chính phủ và mãi mãi như vậy.

Vì vậy lời khuyên của tôi là hãy bỏ phiếu khi nghĩ về điều gì là tốt nhất cho quý vị và con cái quý vị, đừng nghĩ về điều gì là tốt nhất cho chính phủ hay cho một đảng phái đơn lẻ, bởi vì cuộc cải cách này không phải là một cuộc cải cách của phe cánh hữu và không phải là một cuộc cải cách của phe cánh tả, nó là một cuộc cải cách của sự hợp tình hợp lý thuần túy. Nó liên quan đến cuộc sống của con người, tự do của họ, quyền lợi của họ. Và sau đó hãy nhớ rằng các chính phủ rồi sẽ qua đi, các tranh cãi sẽ qua đi, nhưng các quy tắc thì vẫn còn đó và tác động đến cuộc sống của quý vị, đến sinh hoạt hàng ngày của quý vị. Hãy quyết định xem quý vị muốn để mọi thứ như cũ hay quý vị muốn giúp chúng tôi xây dựng một nền tư pháp công bằng hơn, độc lập hơn, hiệu quả hơn, bởi vì vào ngày 22 và 23 tháng 3 là quý vị chọn, và tôi hy vọng quý vị sẽ chọn sự thay đổi, chọn giúp chúng tôi giải phóng bộ máy tư pháp khỏi chính trị, làm cho nó uy tín hơn, dựa trên năng lực hơn. Tôi hy vọng quý vị sẽ chọn “CÓ” (SÌ).
ヒンディー語 (हिन्दी)

इसलिए, 22 और 23 मार्च को आपको सरकार द्वारा प्रस्तावित न्याय सुधार की पुष्टि करने या न करने के लिए जनमत संग्रह में वोट देने के लिए बुलाया जाएगा। हाल के महीनों में, और स्पष्ट रूप से हाल के हफ्तों में और भी तीव्रता से, इस जनमत संग्रह के इर्द-गिर्द भ्रम का माहौल बनाया गया है। विवाद, सरलीकरण, नारे और कई मामलों में अधूरी या उससे भी बदतर, पूरी तरह से विकृत जानकारी एक-दूसरे पर थोपी गई है। इसी कारण से, मैंने सुधार के कुछ मूलभूत बिंदुओं को यथासंभव स्पष्ट रूप से समझाने का प्रयास करने का निर्णय लिया है, जिनकी पुष्टि इतालवी लोगों को अपने वोट से करनी होगी, और यह समझाने का कि मैं क्यों वोट देने जाने और “हाँ” (sì) में वोट देने को महत्वपूर्ण मानती हूँ, यानी सुधार की पुष्टि करने के लिए।

क्योंकि यदि हम इटली का आधुनिकीकरण करना चाहते हैं तो यह एक बहुत ही महत्वपूर्ण सुधार है, और यह सभी इतालवी लोगों के लिए महत्वपूर्ण है और यह उन सभी से उनकी सोच से कहीं अधिक संबंधित है। न्याय राज्य की तीन बुनियादी शक्तियों में से एक है, इटली को सुचारू रूप से चलाने के लिए यह अनिवार्य है; यदि यह कुशल, प्रभावी और योग्यता-आधारित नहीं है, तो हमारी भलाई को परिभाषित करने वाले तंत्र का एक बुनियादी हिस्सा जाम हो जाता है और नागरिक इसकी कीमत चुकाते हैं—सभी नागरिक, न कि केवल वे जिनका न्याय से सीधा वास्ता है। क्योंकि न्यायाधीश हमारे जीवन के बहुत से पहलुओं पर निर्णय लेते हैं: सुरक्षा पर, आप्रवासन पर, श्रम पर, स्वास्थ्य पर, व्यक्तिगत स्वतंत्रता पर। यह एक बहुत बड़ी शक्ति है, लेकिन यह एकमात्र ऐसा मामला भी है जिसमें इस शक्ति के साथ लगभग कभी भी पर्याप्त जिम्मेदारी नहीं जुड़ी होती है। क्योंकि यदि कोई मजिस्ट्रेट गलती करता है, यदि वह लापरवाह है, यदि उदाहरण के लिए, जैसा कि दुर्भाग्य से हुआ है, वह किसी प्रतिवादी को समय सीमा समाप्त होने के बाद लगभग एक वर्ष तक जेल में भूल जाता है, तो अधिकांश मामलों में बिल्कुल कुछ नहीं होता है: वह मजिस्ट्रेट अपने करियर में आगे बढ़ता है और जिसे यह दुर्भाग्य सहना पड़ता है वह कोई भी ईमानदार नागरिक हो सकता है।

ये वे विकृतियाँ हैं जिन्हें हम गणतंत्र के 80 वर्षों के इतिहास में कभी ठीक नहीं कर पाए हैं। हमने संसद, सरकार, लोक प्रशासन, क्षेत्रों और बहुत से क्षेत्रों में सुधार किया है; न्याय में कभी भी ठोस रूप से नहीं, क्योंकि हर प्रयास पर प्रतिक्रिया पूरी तरह से अनुपातहीन रही है और परिणाम एक न्यायपालिका के रूप में निकला है जिसने अपनी बहुत सी अधिकारिता और प्रभावशीलता भी खो दी है। सुधार ठीक इसी पर हस्तक्षेप करता है: इसका उद्देश्य न्याय को अधिक आधुनिक, अधिक योग्यता-आधारित, अधिक स्वायत्त, अधिक जिम्मेदार और सबसे बढ़कर राजनीति के प्रभाव से मुक्त बनाना है। जैसा कि कहा जा रहा है, उसके विपरीत यह मजिस्ट्रेटों के खिलाफ सुधार नहीं है, यह एक रुकी हुई प्रणाली के पतन के खिलाफ सुधार है जो अपने आसपास बदलती दुनिया के लिए कभी उपयुक्त नहीं थी, और यही कारण है कि इसे बहुत से मजिस्ट्रेटों द्वारा दृढ़ विश्वास के साथ समर्थित किया गया है, यहाँ तक कि उन लोगों से भी कहीं अधिक जिन्होंने सार्वजनिक रूप से इसे घोषित किया है (और शायद इस पर विचार किया जाना चाहिए कि क्यों कुछ लोग इसे घोषित न करना पसंद करते हैं)। यह एक ऐसा सुधार है जो न्यायपालिका को उसकी खोई हुई प्रतिष्ठा वापस दिलाने और नागरिकों का न्याय के प्रति विश्वास बढ़ाने के काम आता है।

आइए सुधार की मुख्य अंतर्वस्तु पर आते हैं। सुधार हमारे संविधान के कुछ लेखों को संशोधित करके अनिवार्य रूप से तीन सरल कार्य करता है।

पहली नवीनता
सुधार आरोप लगाने वालों और न्याय करने वालों के बीच करियर के पृथक्करण की शुरुआत करता है। क्यों? क्योंकि यदि वह जो आप पर आरोप लगाता है और वह जो आप पर न्याय करता है, वे काम के दो सहकर्मी हैं जिनका जीवन और कार्य पथ लगातार एक-दूसरे से मिलता है, तो यह संभव है कि जो आप पर न्याय कर रहा है, उसका आरोप लगाने वाले की बात के प्रति एक, मान लीजिए, विशेष झुकाव हो। हम ऐसा सोचते हैं। और चूंकि संविधान सही ढंग से कहता है कि न्यायाधीश को निष्पक्ष और तीसरा पक्ष होना चाहिए, हम न्यायाधीश और अभियोजकों के बीच करियर को अलग करके उस निष्पक्षता को मजबूत करते हैं ताकि किसी भी तरह के मेलजोल से बचा जा सके। प्रक्रिया अधिक न्यायपूर्ण हो जाती है और नागरिक को अधिक सुरक्षा मिलती है। और उन प्रलयकारी स्वर को देखते हुए जो मैं उन लोगों से सुन रही हूँ जिनके पास इस सुधार के खिलाफ अधिक तर्क नहीं दिखते (जैसे कि एक अनुदार व्यवस्था की ओर फिसलने का आरोप), मुझे लगता है कि इटालियंस के लिए यह डेटा होना उपयोगी है: अधिकांश यूरोपीय देशों में करियर का पृथक्करण पहले से मौजूद है। तो विसंगति उनके द्वारा दर्शाई गई है या उनके द्वारा जो इटली में अभी भी विरोध कर रहे हैं? यानी क्या बाकी सभी अनुदार हैं या हम ही हैं जो पीछे रह गए हैं? इसे इस तरह देखते हैं: एक बार के लिए हम इटली को यूरोप के करीब लाना चाहते हैं, लेकिन हमेशा की तरह कोई और, विशेष रूप से वामपंथी, इस राष्ट्र के आधुनिकीकरण के किसी भी रूप का विरोध कर रहे हैं।

दूसरी नवीनता
हम CSM के सदस्यों के चयन की प्रक्रिया को संशोधित करते हैं। CSM क्या है? न्यायपालिका की उच्च परिषद (Superior Council of the Judiciary) अनिवार्य रूप से मजिस्ट्रेटों की स्व-शासी संस्था है, यही वह संस्था है जो मजिस्ट्रेटों के करियर, पदोन्नति का निर्णय लेती है और न्यायाधीशों के गलती करने पर उनका न्याय करती है। समस्या यह है कि वर्तमान में CSM के दो-तिहाई सदस्य मजिस्ट्रेटों द्वारा स्वयं चुने जाते हैं (जिनका बाद में उन्हें न्याय करना होता है, पदोन्नति देनी होती है या नहीं देनी होती है) और यह वैचारिक समूहों (currents) द्वारा आयोजित सूचियों के आधार पर चुना जाता है, जैसे कि वे न्यायपालिका के भीतर दल हों, और एक-तिहाई संसद द्वारा उन तर्कसंगतताओं के साथ चुना जाता है जो स्पष्ट रूप से राजनीतिक बँटवारा हैं। सुधार इस मॉडल को, जो वैचारिक समूहों और राजनीतिक दलों के हाथों में है, लॉटरी (ड्रॉ) से बदल देता है। स्पष्ट रूप से उस पद को संभालने की योग्यता रखने वालों के बीच एक ड्रॉ। इसका मतलब है कि कल हमारे पास दो CSM होंगे, एक जांच करने वाली न्यायपालिका के लिए और एक न्याय करने वाली न्यायपालिका के लिए, जो उन लोगों से बने होंगे जिन्हें उन लोगों से वोट नहीं माँगना पड़ा जिनके पदोन्नति या स्थानांतरण का निर्णय उन्हें बाद में करना है, और जिन्हें दलों द्वारा नहीं चुना गया था। लॉटरी के साथ, इसलिए, CSM के सदस्यों को वहाँ होने के लिए किसी को धन्यवाद नहीं देना होगा और वे बिना किसी प्रकार के दबाव के स्वतंत्र रूप से अपनी भूमिका निभा सकेंगे; केवल योग्यता और उन लोगों का विवेक जो स्वतंत्र हैं, मायने रखेगा। जो लोग कहते हैं कि ड्रॉ अंधेरे में एक छलांग है क्योंकि यह CSM में किसी भी व्यक्ति को भेज देगा, उन्हें मुझे याद दिलाना चाहिए कि यह एक योग्य समूह के बीच किया जाता है, जो उन लोगों से बना होता है जो सामान्य रूप से नागरिकों की स्वतंत्रता, परिवारों के भाग्य और इतालवी अर्थव्यवस्था पर निर्णय लेते हैं। क्या आप मुझे यह बताना चाहते हैं कि वही लोग यह निर्णय लेने में सक्षम नहीं होंगे कि गणतंत्र का अभियोजक या किसी अदालत का अध्यक्ष कौन होगा?

तीसरी नवीनता (मेरे दृष्टिकोण से बहुत महत्वपूर्ण)
हम उच्च अनुशासनात्मक न्यायालय (High Disciplinary Court) की स्थापना करते हैं, यानी गलती करने वाले मजिस्ट्रेटों का न्याय करने के लिए एक अदालत, यह कार्य अब न्यायपालिका की उच्च परिषद का नहीं होगा। यह भी मजिस्ट्रेटों और गैर-न्यायिक सदस्यों से बनी होगी जिन्हें उच्च योग्य लोगों के बीच से लॉटरी द्वारा चुना जाएगा, यानी फिर से उन लोगों के बीच से जो ऐसा करने के मानदंड रखते हैं लेकिन बिना किसी समूह या दल की राजनीति के। इसका मतलब है कि अंततः 80 वर्षों के बाद मजिस्ट्रेटों का न्याय भी एक तीसरे पक्ष की संस्था द्वारा किया जाएगा, जो बाकी सभी के लिए पहले से ही होता है। और शायद हम न्यायाधीशों के उन मामलों को फिर कभी नहीं देखेंगे जो स्पष्ट रूप से लापरवाह थे और जिनका कोई परिणाम नहीं निकला।

जैसा कि आप देख रहे हैं, ये पूर्णतः सामान्य ज्ञान की तीन बातें हैं। इतनी सामान्य ज्ञान की कि अतीत में उन लोगों में से भी कई द्वारा व्यापक रूप से प्रस्तावित की गई थीं जो आज “नहीं” (NO) के पक्ष में हैं। इतनी सामान्य ज्ञान की कि सुधार के बारे में बहुत सी झूठी बातें कही जा रही हैं या कम से कम बहस को जनमत संग्रह की वास्तविक अंतर्वस्तु से हटाने का प्रयास किया जा रहा है। लेकिन चूंकि मुझे अंतर्वस्तु पर टिके रहने में कोई समस्या नहीं है, मैं उन लोगों से सुनी गई मुख्य आलोचनाओं का शीघ्रता से उत्तर देना चाहती हूँ जो इस सुधार का विरोध करते हैं।

“सुधार न्याय की वास्तविक समस्याओं का समाधान नहीं करता”: इसके बजाय मुझे लगता है कि यह समस्या की जड़ से शुरू करके ऐसा करता है। क्योंकि नई प्रणाली के साथ, वह मजिस्ट्रेट जो कानून द्वारा थोपे गए और नैतिकता द्वारा थोपे गए कार्य के प्रति समर्पित नहीं होगा, उसे अंततः एक तीसरे पक्ष के अनुशासनात्मक न्यायाधीश और एक CSM का सामना करना होगा जो उसके करियर का निर्णय लेने के लिए योग्यता का मूल्यांकन करेगा न कि संबद्धता का। और योग्यता मायने रखती है, और कैसे, क्योंकि एक ऐसी प्रणाली में जिसमें करियर बनाने के लिए आपको सबसे बढ़कर अंततः अपना मूल्य साबित करना होगा न कि वैचारिक समूह से अपनी संबद्धता जैसा कि आज होता है, पदोन्नति चाहने वाले मजिस्ट्रेट के लिए अपने कर्तव्य का खराब तरीके से पालन करना जारी रखना बहुत कठिन होगा—उन लोगों को महीनों-महीनों जेल में छोड़ देना जिन्हें रिहा किया जाना चाहिए था या इसके विपरीत वैचारिक पसंद के कारण खतरनाक लोगों को रिहा कर देना या उपायों को अपनाने में देरी करना, जिससे समय लंबा खिंचता है और कई नागरिकों के जीवन के लिए अन्यायपूर्ण परिणाम निकलते हैं। यह प्रभाव डालता है और कैसे: यह गति के मामले में और न्याय के मामले में भी प्रभाव डालता है।

“सुधार कार्यपालिका (यानी सरकार, राजनीति) के नियंत्रण को मजबूत करके न्यायिक शक्ति को कमजोर करने का जोखिम उठाता है”: यहाँ मैं स्पष्ट होना चाहती हूँ: हम लगभग विज्ञान कथा (science fiction) के स्तर पर हैं। यह एक झूठ है क्योंकि सुधार ठीक इसके विपरीत कार्य करता है और इसे मजिस्ट्रेटों को राजनीति के नियंत्रण से मुक्त करने के लिए भी बनाया गया है। क्योंकि वर्तमान प्रणाली में न्यायाधीश अक्सर राजनीतिक तर्क का जवाब देने के लिए मजबूर होते हैं, क्योंकि उनके करियर का निर्णय संसद में दलों द्वारा चुने गए लोगों या न्यायपालिका के भीतर वैचारिक समूहों द्वारा किया जाता है। देखिए, मैं आपको ब्रेशिया की अदालत के अध्यक्ष के शब्दों में बताना चाहती हूँ जो स्पष्ट रूप से सुधार के खिलाफ हैं (यानी NO के समर्थक) जिन्होंने ये शब्द कहे थे: “यदि मैं एक प्रगतिशील समूह द्वारा चुना गया CSM का सदस्य हूँ और मैं एक प्रबंधकीय पद के लिए ऐसे सदस्य को वोट देता हूँ जो अलग सोचता है, तो मुझे बाद में समूह को जवाब देना होगा कि मैंने क्या किया। यदि इसके बजाय हम लॉटरी से चुने गए सदस्यों को रखते हैं, तो ये सदस्य अपने विवेक के अनुसार निर्णय लेंगे”। क्या यह स्पष्ट है? इसलिए वर्तमान प्रणाली के साथ यदि आप करियर बनाना चाहते हैं तो आपको समूह को जवाब देना होगा, लॉटरी के साथ नहीं। आपकी राय में इन दोनों प्रणालियों में से कौन राजनीति से अधिक स्वतंत्रता की गारंटी देती है? इसलिए मुझे लगता है कि हमें सच कहना चाहिए: वामपंथियों को इस सुधार से जो वास्तविक समस्या है वह यह है कि हम मजिस्ट्रेटों को उस नियंत्रण और दबाव से मुक्त कर रहे हैं, क्योंकि वामपंथियों ने हमेशा न्याय का उपयोग तब किया है जब वे चुनाव नहीं जीत पाते थे और यह सुधार उस तंत्र को तोड़ता है, लेकिन इसे दक्षिणपंथियों द्वारा नियंत्रित मजिस्ट्रेटों से बदलने के लिए नहीं, बल्कि इसके बिल्कुल विपरीत, इसे सभी से मुक्त मजिस्ट्रेटों से बदलने के लिए, जो अंततः करियर बना पाएंगे क्योंकि वे अच्छे हैं न कि इसलिए कि वे दक्षिणपंथी या वामपंथी हैं।

“लॉटरी के साथ हम CSM में अक्षम लोगों के आने का जोखिम उठाते हैं”: यह याद रखना ही पर्याप्त है कि न्यायाधीशों को चुनने के लिए लॉटरी पहले से ही निर्धारित है, क्योंकि उदाहरण के लिए मंत्रियों के न्यायाधिकरण का हिस्सा बनने वाले मजिस्ट्रेट लॉटरी से चुने जाते हैं। तो क्यों राजनेताओं का न्याय करने वाले मजिस्ट्रेटों को लॉटरी से चुना जा सकता है और मजिस्ट्रेटों का न्याय करने वालों को नहीं? और क्या मंत्रियों के न्यायाधिकरण के न्यायाधीश शायद अक्षम हैं? नहीं। नहीं, क्योंकि उन्हें उन मजिस्ट्रेटों के बीच से ड्रा किया जाता है जिनके पास ऐसा करने के लिए आवश्यकताएं, सक्षमता और क्षमता है, बस इस मामले में उन्हें लॉटरी से चुनना इसलिए चुना गया ताकि उनके निर्णयों को व्यक्तिगत संबंधों, राजनीतिक झुकाव या हितों के टकराव से प्रभावित होने से बचाया जा सके, जो सही है। और यही वह है जो हम न्यायाधीशों पर निर्णय लेने वाले मजिस्ट्रेटों के लिए भी करना चाहते हैं। उन लोगों का विचित्र तर्क जो कहते हैं “क्या आप एक लॉटरी से चुने गए मुख्य चिकित्सक (head surgeon) से अपना ऑपरेशन करवाएंगे?” शायद संचार के स्तर पर प्रभावी हो, लेकिन अंतर्वस्तु में पूरी तरह से गलत है क्योंकि, जैसा कि मैंने पहले ही कई बार कहा है, केवल वही व्यक्ति लॉटरी में शामिल हो सकता है जो उस भूमिका के लिए उपयुक्त है, राहगीर नहीं। बस इतना है कि योग्यता रखने वालों के बीच, चुनाव दोस्ती या गुटबाजी के आधार पर नहीं होता बल्कि यादृच्छिक (random) होता है। इसलिए प्रश्न को उलट दिया जाना चाहिए: सही प्रश्न यह होगा “क्या आप ऐसे मुख्य चिकित्सक द्वारा ऑपरेशन करवाना पसंद करेंगे जो मुख्य चिकित्सक इसलिए बना क्योंकि वह उसे नियुक्त करने वाले का मित्र था, या ऐसे मुख्य चिकित्सक द्वारा जो मुख्य चिकित्सक इसलिए बना क्योंकि उसके पास वस्तुनिष्ठ आवश्यकताएं थीं और किसी ने उसकी सिफारिश नहीं की थी?”। खैर, जो कोई भी चाहता है कि मुख्य चिकित्सक राजनीतिक मित्रता के आधार पर चुना जाना जारी रहे, वह “नहीं” (NO) को वोट दे, लेकिन जो कोई ऐसा मुख्य चिकित्सक चाहता है जो अपनी योग्यता के कारण वहाँ हो न कि अपनी मित्रता के कारण, उसे “हाँ” (SÌ) को वोट देना चाहिए।

इन सभी निराधार विरोधों के अंत में, आपको NO को वोट देने के लिए मनाने के लिए वे आपसे कह रहे हैं कि अंततः सुधार क्या कहता है इससे कोई फर्क नहीं पड़ता, सरकार को घर भेजने के लिए वोट देने जाएँ। मैं इस जाल में न फँसने की सलाह देती हूँ। वे सरकार की ढाल का उपयोग कर रहे हैं क्योंकि वे एक ऐसा सुधार नहीं चाहते जो अत्यंत आवश्यक है, लेकिन NO की जीत की स्थिति में सरकार इस्तीफा नहीं देगी। हमने उस कार्यक्रम में लिखा था जिसके साथ हम चुनावों में प्रस्तुत हुए थे कि हम न्याय सुधार सहित सुधारों की एक श्रृंखला करेंगे; हमने हमेशा की तरह मतदाताओं से की गई प्रतिबद्धता का सम्मान किया है, अब इटालियंस पर निर्भर है कि वे सुधार की पुष्टि करें या न करें। जहाँ तक हमारा संबंध है, हम विधायी कार्यकाल के अंत तक पहुँचना चाहते हैं और हमारे द्वारा किए गए सभी कार्यों पर राजनीतिक चुनावों में न्याय किया जाना चाहते हैं। इसलिए जो इटालियंस हमें घर भेजना चाहते हैं, वे एक साल में शांति से ऐसा कर सकते हैं, लेकिन आज न्याय पर वोट दिया जा रहा है, राजनीति पर नहीं। और यदि हम न्याय के आधुनिकीकरण के इस अवसर को खो देते हैं, तो मुझे डर है कि हमारे पास कई अन्य अवसर नहीं होंगे। सरकार में कोई भी हो, चीजें हमेशा के लिए काम नहीं करती रहेंगी।

इसलिए मेरी सलाह है कि यह सोचते हुए वोट दें कि आपके और आपके बच्चों के लिए सबसे अच्छा क्या है, यह सोचते हुए नहीं कि सरकार या किसी एक दल के लिए सबसे अच्छा क्या है, क्योंकि यह सुधार दक्षिणपंथियों का सुधार नहीं है और वामपंथियों का सुधार नहीं है, यह शुद्ध सामान्य ज्ञान का सुधार है। यह लोगों के जीवन, उनकी स्वतंत्रता, उनके अधिकारों से संबंधित है। और फिर याद रखें कि सरकारें आती-जाती हैं, विवाद बीत जाते हैं, लेकिन नियम बने रहते हैं और आपके जीवन, आपकी दिनचर्या को प्रभावित करते हैं। तय करें कि क्या आप चीजों को वैसे ही छोड़ना चाहते हैं जैसे वे हैं या क्या आप हमें अधिक न्यायसंगत, अधिक स्वतंत्र, अधिक कुशल न्याय बनाने में मदद करना चाहते हैं, क्योंकि 22 और 23 मार्च को चुनाव आपका है, और मुझे उम्मीद है कि आप बदलाव चुनेंगे, कि आप न्यायपालिका को राजनीति से मुक्त करने, इसे अधिक अधिकारपूर्ण, अधिक योग्यता-आधारित बनाने में हमारी मदद करना चुनेंगे। मुझे उम्मीद है कि आप “हाँ” (SÌ) चुनेंगे।
リトアニア語 (Lietuvių)

Todėl kovo 22 ir 23 dienomis būsite kviečiami balsuoti referendume, kad patvirtintumėte arba ne vyriausybės pasiūlytą teisingumo reformą. Pastaraisiais mėnesiais, o pastarosiomis savaitėmis – dar intensyviau, aplink šį referendumą susidarė stiprios painiavos atmosfera. Persipynė polemika, supaprastinimai, šūkiai ir dažnai dalinė arba, dar blogiau, visiškai iškraipyta informacija. Todėl nusprendžiau pabandyti kuo aiškiau paaiškinti kai kuriuos esminius reformos punktus, kuriuos italai turės patvirtinti arba ne savo balsu, ir paaiškinti, kodėl manau, kad svarbu eiti balsuoti ir balsuoti „taip“, t. y. už reformos patvirtinimą.

Nes tai labai svarbi reforma, jei norime modernizuoti Italiją, ji svarbi visiems italams ir liečia juos visus labiau nei jie mano. Teisingumas yra viena iš trijų pagrindinių valstybės galių, jis yra būtinas Italijos funkcionavimui; jei jis nėra efektyvus, veiksmingas ir grindžiamas nuopelnais, esminė mechanizmo, apibrėžiančio mūsų gerovę, dalis užstringa ir piliečiai už tai sumoka – visi piliečiai, ne tik tie, kurie turi tiesioginių reikalų su teisingumu. Nes teisėjai sprendžia dėl daugelio mūsų gyvenimo aspektų: dėl saugumo, dėl imigracijos, dėl darbo, dėl sveikatos, dėl asmeninės laisvės. Tai milžiniška galia, bet tai taip pat vienintelis atvejis, kai ši galia beveik niekada neatitinka adekvačios atsakomybės. Nes jei magistratas suklysta, jei jis aplaidus, jei, pavyzdžiui, kaip, deja, atsitiko, pamiršta kaltinamąjį kalėjime beveik metus po termino pabaigos, daugeliu atvejų neįvyksta absoliučiai nieko: tas magistratas daro karjerą, o šią nelaimę patirti gali bet kuris sąžiningas pilietis.

Tai iškraipymai, kurių per 80 respublikos istorijos metų mums niekada nepavyko ištaisyti. Mes reformavome Parlamentą, vyriausybę, viešąjį administravimą, regionus, daugybę sričių; teisingumo – niekada iš esmės, nes kiekvienas bandymas sulaukdavo visiškai neproporcingos reakcijos ir rezultatas būdavo teismų sistema, praradusi daug savo autoriteto ir efektyvumo. Reforma įsiterpia būtent čia: jos tikslas – padaryti teisingumą modernesnį, labiau grindžiamą nuopelnais, autonomiškesnį, atsakingesnį ir, svarbiausia, laisvą nuo politinės įtakos. Priešingai nei sakoma, tai nėra reforma prieš magistratus, tai reforma prieš užblokuotos sistemos, kuri niekada nebuvo pritaikyta besikeičiančiam pasauliui, išsigimimus, ir būtent todėl ją tvirtai remia daugybė magistratų, net daug daugiau nei tie, kurie tai deklaruoja viešai (ir galbūt reikėtų pasiteirauti, kodėl kai kurie nori to nedeklaruoti). Tai reforma, skirta padėti teismų sistemai atgauti prarastą prestižą ir taip padidinti piliečių pasitikėjimą teisingumu.

Pereikime prie pagrindinio reformos turinio. Reforma iš esmės daro tris paprastus dalykus, keisdama kelis mūsų Konstitucijos straipsnius.

Pirmoji naujiena
Reforma įveda karjerų atskyrimą tarp tų, kurie kaltina, ir tų, kurie teisia. Kodėl? Nes jei tas, kuris tave kaltina, ir tas, kuris tave teisia, yra du kolegos darbe, kurių gyvenimo ir darbo keliai nuolat susikerta, gali būti, kad tas, kuris tave teisia, turi, sakykime taip, ypatingą požiūrį į tai, ką sako tas, kuris tave kaltina. Mes manome, kad taip. Ir kadangi Konstitucija teisingai sako, kad teisėjas turi būti trečioji šalis ir nešališkas, mes stipriname tą nešališkumą, atskirdami teisėjų ir prokurorų karjeras, kad išvengtume susimaišymo. Procesas tampa teisingesnis, o pilietis – labiau garantuotas. Ir matydama apokaliptinius tonus, kuriuos girdžiu iš tų, kurie, sakykime, neturi daug argumentų prieš šią reformą (pavyzdžiui, kaltinimas slystant link neliberalios sistemos), manau, kad italams naudinga turėti šiuos duomenis: daugumoje Europos šalių karjerų atskyrimas jau egzistuoja. Tad anomaliją reprezentuoja jie ar tai, kas Italijoje dar priešinasi? Tai yra, ar visi kiti yra neliberalūs, ar tai mes atsilikome? Pavadinkime tai taip: vieną kartą tai mes norime priartinti Italiją prie Europos, bet kaip visada kažkas kitas, ypač kairieji, priešinasi bet kokiai šios tautos modernizavimo formai.

Antroji naujiena
Mes keičiame CSM narių atrankos mechanizmą. Kas yra CSM? Vyriausioji magistratūros taryba iš esmės yra magistratų savivaldos institucija, ji sprendžia dėl magistratų karjeros, paaukštinimų ir teisia magistratus, jei jie suklysta. Problema ta, kad šiuo metu du trečdalius CSM renka patys magistratai (kuriuos vėliau ji, be kita ko, turi teisti, aukštinti arba ne) ir renka pagal ideologizuotų srovių organizuotus sąrašus, tarsi tai būtų partijos magistratūros viduje, o vieną trečdalį renka Parlamentas pagal aiškią politinio pasiskirstymo logiką. Reforma pakeičia šį modelį, esantį ideologizuotų srovių ir politinių partijų rankose, burtų traukimu. Akivaizdu, burtų traukimas vyksta tarp tų, kurie atitinka reikalavimus užimti šias pareigas. Tai reiškia, kad rytoj turėsime dvi CSM – vieną tyrimo magistratūrai ir vieną teismo magistratūrai, sudarytas iš žmonių, kuriems nereikėjo prašyti balsų iš tų, dėl kurių paaukštinimo ar ne, perkėlimo ar ne jie vėliau turi nuspręsti, ir kurių nepasirinko partijos. Taigi, burtų keliu išrinktiems CSM nariams nereikės niekam dėkoti už tai, kad jie ten yra, ir jie galės vykdyti savo vaidmenį laisvai, be jokio sąlygojimo; vertę turės tik nuopelnai ir laisvų žmonių sąžinė. Tiems, kurie sako, kad burtų traukimas yra šuolis į tamsą, nes jis į CSM nusiųstų pirmą pasitaikiusį, turiu priminti, kad tai daroma iš kvalifikuotos auditorijos, sudarytos iš žmonių, kurie paprastai sprendžia dėl piliečių laisvės, šeimų likimo ir Italijos ekonomikos. Ar norite man pasakyti, kad tie patys žmonės nesugebėtų nuspręsti, kas taps Respublikos prokuroru ar teismo pirmininku?

Trečioji naujiena (labai svarbi mano požiūriu)
Mes įsteigiame Aukštąjį drausmės teismą, t. y. teismą, skirtą teisti magistratus, kurie klysta – užduotis, kuri nebeatiteks Vyriausiajai magistratūros tarybai. Jį taip pat sudarys magistratai ir pasauliečiai nariai, kurie taip pat bus traukiami burtų keliu iš aukštos kvalifikacijos žmonių, t. y. vėlgi iš tų, kurie atitinka kriterijus tai daryti, bet be srovių ar partijų logikos. Tai reiškia, kad pagaliau po 80 metų ir magistratus teis nepriklausoma institucija, kas jau vyksta visiems kitiems. Ir galbūt nebeatpysime tų atvejų, kai teisėjai buvo akivaizdžiai aplaidūs, o tai neturėjo jokių pasekmių.

Kaip matote, tai trys dalykai, paremti visišku sveiku protu. Tokiu sveiku protu, kad praeityje juos plačiai siūlė net daugelis tų, kurie šiandien sako esantys už „NE“. Tokiu sveiku protu, kad apie reformą sakoma daugybė neteisingų dalykų arba bet kokiu atveju bandoma nukreipti diskusiją nuo tikrojo referendumo turinio. Bet kadangi man nekyla problemų laikytis turinio, noriu greitai atsakyti į pagrindinę kritiką, kurią girdėjau iš tų, kurie priešinasi šiai reformai.

„Reforma nesprendžia tikrųjų teisingumo problemų“: Priešingai, manau, kad ji tai daro, pradėdama nuo problemos šaknų. Nes pagal naująją sistemą magistratas, kuris neatsiduos darbui taip, kaip reikalauja įstatymas ir etika, turės susidurti su drausmės teisėju, kuris pagaliau bus trečioji šalis, ir su CSM, kuri vertins nuopelnus, o ne priklausomybę, spręsdama dėl jo karjeros. Ir nuopelnai turi reikšmės, dar kokios, nes sistemoje, kurioje norint kilti karjeros laiptais pirmiausia reikia įrodyti savo vertę, o ne priklausomybę ideologizuotai srovei, kaip tai vyksta šiandien, magistratui, norinčiam kilti karjeroje, bus daug sunkiau toliau blogai atlikti savo pareigą – mėnesių mėnesiais laikyti kalėjime žmones, kuriuos reikėjo paleisti į laisvę, arba, priešingai, paleisti pavojingus asmenis dėl ideologinio pasirinkimo arba vilkinti priemonių priėmimą, dėl ko laikas pailgėja ir atsiranda neteisingos pasekmės daugelio piliečių gyvenimui. Tai daro įtaką, ir dar kokią: tai daro įtaką tiek greičio, tiek teisingumo prasme.

„Reforma rizikuoja susilpninti teisminę galią, sustiprindama vykdomosios valdžios (t. y. vyriausybės, politikos) kontrolę“: Čia noriu būti aiški: mes esame beveik mokslinės fantastikos srityje. Tai melas, nes reforma daro priešingai ir buvo sukurta taip pat tam, kad išlaisvintų magistratus nuo politinės kontrolės. Nes būtent dabartinėje sistemoje teisėjai dažnai priversti reaguoti į politinę logiką, nes jų karjerą sprendžia žmonės, kuriuos pasirinko partijos Parlamente, arba ideologizuotos srovės magistratūros viduje. Pažiūrėkite, noriu jums pasakyti Brešos teismo pirmininko žodžiais, kuris akivaizdžiai priešinasi reformai (todėl yra „NE“ šalininkas), pasakiusio būtent šiuos žodžius: „Jei aš esu CSM narys, išrinktas progresyvios srovės, ir balsuoju už vadovaujančias pareigas nariui, kuris galvoja kitaip, vėliau turėsiu atsakyti srovei už tai, ką padariau. Jei vietoj to paskirtume narius burtų keliu, šie nariai nuspręstų pagal savo nuožiūrą“. Ar aišku? Taigi pagal dabartinę sistemą, jei nori daryti karjerą, turi atsakyti srovei, burtų keliu – ne. Kuri iš dviejų sistemų, jūsų nuomone, garantuoja didesnę laisvę nuo politikos? Taigi manau, kad turime sakyti tiesą: tikroji problema, kurią kairieji turi su šia reforma, yra ta, kad mes išlaisviname magistratus nuo tos kontrolės ir sąlygojimo, nes kairieji visada naudojo teisingumą, kai jiems nepavykdavo laimėti rinkimų, ir ši reforma sulaužo tą mechanizmą, bet ne tam, kad pakeistų jį dešiniųjų kontroliuojamais magistratais – visiškai ne, o tam, kad pakeistų jį nuo visų laisvais magistratais, kurie pagaliau galės daryti karjerą, nes jie yra geri, o ne todėl, kad jie yra dešinieji ar kairieji.

„Su burtų traukimu rizikuojame CSM pamatyti nekompetentingus asmenis“: Pakanka prisiminti, kad burtų traukimas teisėjams parinkti jau numatytas, pavyzdžiui, magistratai, kurie yra Ministrų tribunolo dalis, traukiami burtų keliu. Tad kodėl magistratai, teisiantys politikus, gali būti traukiami burtų keliu, o tie, kurie teisia magistratus – ne? Ir ar Ministrų tribunolo teisėjai galbūt nekompetentingi? Ne. Ne, nes jie traukiami burtų keliu iš magistratų, turinčių reikalavimus, kompetenciją ir gebėjimą tai daryti, tiesiog šiuo atveju buvo pasirinkta juos traukti burtų keliu, siekiant išvengti, kad jų sprendimams galėtų daryti įtaką asmeniniai santykiai, politinė orientacija ar interesų konfliktai, kas yra teisinga. Ir tai būtent tai, ką norime padaryti ir magistratams, kurie sprendžia dėl teisėjų. Keista tų, kurie sako: „Bet ar leistumėtės operuojamas burtų keliu parinkto vyriausiojo gydytojo?“, tezė yra galbūt veiksminga komunikacijos lygmeniu, bet visiškai klaidinga iš esmės, nes, kaip jau sakiau kelis kartus, burtų keliu gali būti išrinktas tik tas, kuris tinka tam vaidmeniui, o ne praeiviai. Tiesiog tarp tų, kurie atitinka reikalavimus, pasirinkimas vyksta ne draugysčių ar priklausomybės stovykloms pagrindu, bet atsitiktinai. Todėl klausimas turi būti apverstas: teisingas klausimas būtų „Ar pageidaujate būti operuojamas vyriausiojo gydytojo, kuris juo tapo, nes yra jį paskyrusiojo draugas, ar vyriausiojo gydytojo, kuris juo tapo, nes turėjo objektyvius reikalavimus ir niekas jo nerekomendavo?“. Ką gi, kas nori, kad vyriausiasis gydytojas ir toliau būtų parenkamas dėl politinės draugystės, tegul balsuoja „NE“, bet kas nori vyriausiojo gydytojo, kuris ten yra dėl savo vertės, o ne dėl savo pažinčių, turi balsuoti „TAIP“.

Visų šių nepagrįstų prieštaravimų pabaigoje, siekdami įtikinti jus balsuoti „NE“, jie sako, kad galų gale nesvarbu, kas parašyta reformoje, eikite balsuoti, kad išsiųstumėte vyriausybę namo. Patariu nepakliūti į spąstus. Jie naudoja vyriausybės skydą, nes nenori reformos, kuri yra šventa, bet vyriausybė neatsistatydins „NE“ pergalės atveju. Mes programoje, su kuria prisistatėme rinkimuose, parašėme, kad atliksime eilę reformų, įskaitant teisingumo; mes, kaip visada, išlaikėme rinkėjams duotą įsipareigojimą. Dabar italų eilė patvirtinti arba ne reformą. Kalbant apie mus, mes norime pasiekti teisėkūros pabaigą ir būti įvertinti politiniuose rinkimuose už visą atliktą darbą. Taigi italai, norintys mus išsiųsti namo, gali ramiai tai padaryti po metų, bet šiandien balsuojama dėl teisingumo, o ne dėl politikos. Ir jei prarasime šią galimybę modernizuoti teisingumą, bijau, kad kitos greitai neturėsime. Reikalai ir toliau neveiks nepriklausomai nuo to, kas yra vyriausybėje, ir amžinai.

Taigi mano patarimas yra balsuokite galvodami apie tai, kas geriausia jums ir jūsų vaikams, o ne galvodami apie tai, kas geriausia vyriausybei ar vienai partijai, nes ši reforma nėra dešiniųjų reforma ir nėra kairiųjų reforma, tai gryno sveiko proto reforma. Ji liečia žmonių gyvenimą, jų laisvę, jų teises. Ir tada prisiminkite, kad vyriausybės praeina, polemika praeina, bet taisyklės lieka ir daro įtaką jūsų gyvenimui, jūsų kasdienybei. Nuspręskite, ar norite palikti viską taip, kaip yra, ar norite padėti mums kurti teisingumą, kuris būtų teisingesnis, nepriklausomesnis, efektyvesnis, nes kovo 22 ir 23 dienomis renkatės jūs, ir aš tikiuosi, kad pasirinksite pokyčius, kad pasirinksite padėti mums išlaisvinti teismų sistemą nuo politikos, padaryti ją autoritetingesnę, labiau grindžiamą nuopelnais. Tikiuosi, kad pasirinksite „TAIP“.
スワヒリ語 (Kiswahili)

Kwa hivyo, mnamo Machi 22 na 23 mtaitwa kupiga kura katika kura ya maoni ili kuthibitisha au la mageuzi ya haki ambayo serikali imependekeza. Katika miezi ya hivi karibuni, na kwa njia ya ukali zaidi bila shaka katika wiki za hivi karibuni, mazingira ya mkanganyiko mkubwa yameundwa karibu na kura hii ya maoni. Malumbano, kurahisisha mambo, kauli mbiu na katika hali nyingi habari za sehemu au, mbaya zaidi, zilizopotoshwa kabisa zimeingiliana. Kwa sababu hii nimeamua kujaribu kuelezea kwa njia ya wazi kabisa iwezekanavyo baadhi ya mambo ya msingi ya mageuzi ambayo Waitaliano wataitwa kuthibitisha au la kwa kura yao, na kuelezea kwa nini naona ni muhimu kwenda kupiga kura na kupiga kura ya ndiyo, yaani kuthibitisha mageuzi hayo.

Kwa sababu haya ni mageuzi muhimu sana ikiwa tunataka kuifanya Italia kuwa ya kisasa, na ni muhimu kwa Waitaliano wote na yanawahusu wote zaidi ya wanavyofikiri. Haki ni moja ya nguvu tatu za msingi za Dola, ni muhimu kwa kufanya Italia ifanye kazi; ikiwa si ya ufanisi, yenye matokeo, yenye kuzingatia sifa, sehemu ya msingi ya utaratibu unaofafanua ustawi wetu inakwama na wananchi wanalipa gharama hiyo, wananchi wote, si tu wale ambao wana uhusiano wa moja kwa moja na haki. Kwa sababu majaji wanaamua juu ya nyanja nyingi za maisha yetu: juu ya usalama, juu ya uhamiaji, juu ya kazi, juu ya afya, juu ya uhuru wa binafsi. Ni nguvu kubwa sana, lakini pia ni kesi pekee ambapo nguvu hii karibu kamwe hailingani na uwajibikaji wa kutosha. Kwa sababu ikiwa hakimu anakosea, ikiwa ni mzembe, ikiwa kwa mfano, kama ilivyotokea kwa bahati mbaya, anamsahau mshtakiwa gerezani kwa karibu mwaka mmoja zaidi ya muda wa mwisho, katika hali nyingi hakuna kinachotokea kabisa: hakimu huyo anafanya maendeleo ya kikazi na yule anayepatwa na mkasa huu anaweza kuwa mwananchi yeyote mwaminifu.

Haya ni upotoshaji ambao katika miaka 80 ya historia ya jamhuri hatujawahi kufanikiwa kurekebisha. Tumefanya mageuzi ya Bunge, serikali, utawala wa umma, Mikoa, nyanja nyingi sana; haki kamwe kwa njia ya msingi, kwa sababu kwa kila jaribio majibu yalikuwa yasiyolingana kabisa na matokeo yalikuwa mfumo wa mahakama ambao ulipoteza mamlaka yake mengi lakini pia ufanisi wake. Mageuzi yanakuja kushughulikia hasa hili: yana lengo la kuifanya haki kuwa ya kisasa zaidi, yenye kuzingatia sifa zaidi, yenye uhuru zaidi, yenye uwajibikaji zaidi na zaidi ya yote huru kutokana na ushawishi wa kisiasa. Tofauti na yale yanayosemwa, si mageuzi dhidi ya majaji, ni mageuzi dhidi ya upotovu wa mfumo uliokwama ambao haukuwahi kutosheleza ulimwengu uliokuwa ukibadilika kando yake, na ndiyo maana yanaungwa mkono kwa dhati na majaji wengi sana, hata wengi zaidi kuliko wale wanaotangaza hadharani (na labda mtu anapaswa kujiuliza kwa nini baadhi wanapendelea kutotangaza). Ni mageuzi yanayotumika kuifanya mahakama kurejesha heshima iliyochezewa na hivyo kuongeza imani ya wananchi kwa haki.

Hebu tuje kwenye maudhui makuu ya mageuzi hayo. Mageuzi hayo kimsingi yanafanya mambo matatu rahisi kwa kurekebisha baadhi ya vipengele vichache vya Katiba yetu.

Jambo jipya la kwanza
Mageuzi hayo yanatambulisha utenganisho wa taaluma kati ya yule anayeshtaki na yule anayehukumu. Kwa nini? Kwa sababu ikiwa yule anayekushtaki na yule anayekuhukumu ni wenzako kazini wenye njia za maisha na kazi zinazokutana kila wakati, inawezekana kwamba yule anayekuhukumu awe na, tuseme hivyo, jicho la upendeleo kwa kile anachosema yule anayekushtaki. Sisi tunafikiri hivyo. Na kwa kuwa kwa haki Katiba inasema kwamba jaji lazima awe upande wa tatu na asiyependelea, tunaimarisha hali hiyo ya kutopendelea kwa kufanya taaluma ziwe tofauti kati ya jaji na waendesha mashtaka ili kuepuka mwingiliano. Mchakato unakuwa wa haki zaidi na mwananchi anakuwa amehakikishiwa zaidi. Na kwa kuzingatia sauti za kutisha ambazo ninasikia kutoka kwa wale ambao, tuseme hivyo, wanaonekana hawana hoja nyingi dhidi ya mageuzi haya (kama shutuma za kuteleza kuelekea mfumo usio wa kiliberali), nadhani ni muhimu kwa Waitaliano kuwa na takwimu hii: katika sehemu kubwa ya nchi za Ulaya utenganisho wa taaluma tayari upo. Hivyo basi hali isiyo ya kawaida inawakilishwa na wao au na kile ambacho bado kinapinga nchini Italia? Yaani ni wengine wote wasio wa kiliberali au ni sisi ambao tumebaki nyuma? Hebu tuseme hivi: kwa mara moja ni sisi ambao tunataka kuifanya Italia kuwa karibu na Ulaya, lakini kama kawaida mtu mwingine, hasa mrengo wa kushoto, anapinga aina yoyote ya kisasa ya taifa hili.

Jambo jipya la pili
Sisi tunarekebisha utaratibu wa uteuzi wa wanachama wa CSM. CSM ni nini? Baraza Kuu la Majaji kimsingi ni chombo cha utawala binafsi wa majaji, ni kile kinachoamua maendeleo ya taaluma ya majaji, upandishaji vyeo, ni kile kinachowahukumu majaji wanapokosea. Tatizo ni kwamba kwa sasa CSM inachaguliwa kwa theluthi mbili na majaji wenyewe (ambao kisha miongoni mwa mambo mengine, lazima iwahukumu, kuwapandisha vyeo au la) na inachaguliwa kwa misingi ya orodha zilizoandaliwa na makundi yenye itikadi, kana kwamba ni vyama ndani ya mfumo wa mahakama, na theluthi moja inachaguliwa na Bunge kwa mantiki ambazo ni wazi ni za mgawanyo wa kisiasa. Mageuzi yanabadilisha mfumo huu, ambao ni mfumo ulioko mikononi mwa makundi yenye itikadi na vyama vya kisiasa, kwa kura ya bahati. Bila shaka kura ya bahati miongoni mwa wale ambao wana sifa za kushika nafasi hiyo. Inamaanisha kwamba kesho tutakuwa na CSM mbili, moja kwa majaji wa uchunguzi na moja kwa majaji wa kuhukumu, zinazoundwa na watu ambao hawakulazimika kuomba kura kutoka kwa wale ambao kisha wanapaswa kuamua kama watawapandisha vyeo au la, kuwahamisha au la, na ambao hawakuchaguliwa na vyama. Kwa kura ya bahati basi wanachama wa CSM hawatalazimika kumshukuru mtu yeyote kwa kuwa hapo na wataweza kutekeleza jukumu lao kwa uhuru bila aina yoyote ya masharti; sifa na dhamira ya watu walio huru ndivyo pekee vitakavyofanya kazi. Kwa wale wanaosema kwamba kura ya bahati ni kurukia gizani kwa sababu itapeleka kwenye CSM mtu wa kwanza atakayepatikana, lazima niwakumbushe kwamba inafanywa juu ya kundi lenye sifa, ambalo linaundwa na watu ambao kawaida huamua juu ya uhuru wa wananchi, juu ya hatima ya familia, juu ya uchumi wa Italia. Je mnataka kuniambia kwamba watu hao hao hawangeweza kuamua ni nani atakayekuwa mwendesha mashtaka wa Jamhuri au rais wa mahakama?

Jambo jipya la tatu (muhimu sana kwa mtazamo wangu)
Tunaanzisha Mahakama Kuu ya Nidhamu, yaani mahakama ya kuwahukumu majaji wanaokosea, kazi ambayo kwa hivyo haitakuwa tena ya Baraza Kuu la Majaji, inayoundwa pia na majaji na wanachama wasio wataalamu ambao pia wanachaguliwa kwa kura ya bahati miongoni mwa watu wenye sifa za juu, kwa hivyo mara nyingine tena miongoni mwa wale wenye vigezo vya kuweza kufanya hivyo lakini bila mantiki ya makundi au vyama. Inamaanisha kwamba hatimaye baada ya miaka 80 majaji pia watahukumiwa na chombo cha upande wa tatu, jambo ambalo tayari linafanyika kwa wengine wote. Na labda hatutaona tena kesi zile za majaji ambao walikuwa wazembe waziwazi bila hilo kuwa na tokeo lolote.

Kama mnavyona ni mambo matatu ya busara kabisa. Busara kiasi kwamba yalipendekezwa sana hapo zamani hata na wengi wa wale wanaosema kuwa ni upande wa “HAPANA” leo. Busara kiasi kwamba juu ya mageuzi hayo mambo mengi ya uongo yanasemwa au angalau wanajaribu kuhamisha mjadala kutoka kwa maudhui ya kweli ya kura ya maoni. Lakini kwa kuwa sina tatizo kubaki kwenye maudhui, nataka kujibu haraka shutuma kuu ambazo nimesikia kutoka kwa wale wanaopinga mageuzi haya.

“Mageuzi hayatatui matatizo ya kweli ya haki”: Badala yake nadhani yanafanya hivyo kwa kuanzia kwenye mzizi wa tatizo. Kwa sababu kwa mfumo mpya hakimu ambaye hatajitoa kazini kama sheria inavyoamuru lakini pia kama maadili yanavyoamuru, atalazimika kukabiliana na jaji wa nidhamu ambaye hatimaye ni wa upande wa tatu na CSM itakayotathmini sifa na si mali ya kundi kuamua juu ya taaluma yake. Na sifa ina umuhimu, na sana, kwa sababu katika mfumo ambao ili kuendelea katika taaluma yako lazima kwanza uthibitishe thamani yako hatimaye na si mali yako ya kundi lenye itikadi kama inavyotokea leo, itakuwa ngumu zaidi kwa hakimu anayetaka kuendelea kitalaamu kuendelea kufanya vibaya wajibu wake – akiwaacha gerezani kwa miezi na miezi watu ambao badala yake walipaswa kuachiliwa au kinyume chake kuwaachilia watu hatari kwa chaguo la kiitikadi au kuchelewesha kuchukuliwa kwa hatua, huku muda ukiongezeka na matokeo yasiyo ya haki kwa maisha ya wananchi wengi. Inajidhihirisha na namna gani: inajidhihirisha katika suala la kasi na pia katika suala la haki.

“Mageuzi yanahatarisha kudhoofisha nguvu ya mahakama kwa kuimarisha udhibiti wa utendaji (yaani serikali, siasa)”: Hapa nataka kuwa wazi: tuko karibu na hadithi za kisayansi. Huu ni uongo kwa sababu mageuzi yanafanya kinyume kabisa na yalifanywa pia kuwakomboa majaji kutokana na udhibiti wa kisiasa. Kwa sababu ni katika mfumo wa sasa ambapo majaji mara nyingi wanalazimika kuitikia mantiki ya kisiasa, ikizingatiwa kwamba taaluma zao zinaamuliwa na watu waliochaguliwa na vyama Bungeni au na makundi yenye itikadi ndani ya mfumo wa mahakama. Angalieni, nataka kuwaambia kwa maneno ya Rais wa Mahakama ya Brescia ambaye bila shaka anapinga mageuzi hayo (kwa hivyo ni mfuasi wa HAPANA) aliyesema maneno haya halisi: “Ikiwa mimi ni mwanachama wa CSM aliyechaguliwa na kundi linaloendelea na nikapigia kura katika nafasi ya uongozi mwanachama anayefikiri tofauti, nitalazimika kisha kujibu kwa kundi kwa kile nilichofanya. Ikiwa badala yake tungeweka wanachama waliochaguliwa kwa kura ya bahati, wanachama hawa wataamua kulingana na uamuzi wao wenyewe”. Je ni wazi? Kwa hivyo kwa mfumo wa sasa ikiwa unataka kufanya maendeleo ya taaluma lazima ujibu kwa kundi, kwa kura ya bahati hapana. Ni upi kati ya mifumo miwili kulingana na ninyi unahakikisha uhuru zaidi kutokana na siasa? Basi nadhani lazima tuambiane ukweli: tatizo la kweli ambalo mrengo wa kushoto unalo na mageuzi haya ni kwamba tunawakomboa majaji kutokana na udhibiti huo na masharti hayo, kwa sababu mrengo wa kushoto umekuwa ukitumia haki kila wakati iliposhindwa kushinda uchaguzi na mageuzi haya yanavunja mfumo huo, lakini si kwa ajili ya kuubadilisha na majaji wanaodhibitiwa na mrengo wa kulia, la hasha, bali kwa kuubadilisha na majaji huru kutokana na wote, ambao hatimaye wataweza kufanya maendeleo ya taaluma kwa sababu ni wazuri na si kwa sababu ni wa mrengo wa kulia au mrengo wa kushoto.

“Kwa kura ya bahati tunahatarisha kujikuta na wasio na uwezo kwenye CSM”: Inatosha kukumbuka kwamba kura ya bahati kwa ajili ya kuchagua majaji tayari imepangwa, kwa sababu majaji kwa mfano ambao ni sehemu ya Mahakama ya Mawaziri wanachaguliwa kwa kura ya bahati. Hivyo kwa nini majaji wanaowahukumu wanasiasa wanaweza kuchaguliwa kwa kura ya bahati na wale wanaowahukumu majaji hapana? Na je majaji wa mahakama ya mawaziri labda ni wasio na uwezo? Hapana. Hapana, kwa sababu wanachaguliwa kwa kura ya bahati miongoni mwa majaji wenye sifa, uwezo, na stadi za kufanya hivyo, ni kwamba tu ilichaguliwa katika kesi hii kuwachagua kwa kura ya bahati ili kuzuia maamuzi yao kuathiriwa na uhusiano wa kibinafsi, mwelekeo wa kisiasa au migongano ya maslahi, jambo ambalo ni sawa. Na hivyo ndivyo hasa tunataka kufanya pia kwa majaji wanaoamua juu ya majaji. Hoja ya ajabu ya wale wanaosema “Lakini wewe ungekubali kufanyiwa upasuaji na daktari mkuu aliyechaguliwa kwa kura ya bahati?” labda zina ufanisi katika kiwango cha mawasiliano, lakini ni makosa kabisa katika kiini chake kwa sababu, kama nilivyosema tayari mara kadhaa, ni yule tu anayefaa kwa jukumu hilo ndiye anayeweza kuchaguliwa kwa kura ya bahati, si wapita njia. Ni kwamba tu miongoni mwa wale wenye sifa, uteuzi haufanyiki kwa misingi ya urafiki au upande wa mrengo bali ni wa nasibu. Kwa hivyo swali lazima ligeuzwe: swali sahihi lingekuwa “Je unapendelea kufanyiwa upasuaji na daktari mkuu ambaye ni daktari mkuu kwa sababu ni rafiki wa yule aliyemteua au na daktari mkuu ambaye ni daktari mkuu kwa sababu alikuwa na sifa za msingi na hakuna aliyempendekeza?”. Basi, yeyote anayetaka daktari mkuu aendelee kuchaguliwa kwa urafiki wa kisiasa apige kura ya HAPANA, lakini yule anayetaka daktari mkuu aliyepo hapo kwa thamani yake na si kwa urafiki wake lazima apige kura ya NDIYO.

Mwishoni mwa malalamiko haya yote yasiyo na msingi, ili kuwashawishi kupiga kura ya HAPANA wanawaambia kwamba mwisho wa siku haijalishi yale ambayo mageuzi yanasema, nendeni mkapige kura ili kuifanya serikali iondoke. Nashauri msiingie kwenye mtego huo. Wanatumia ngao ya serikali kwa sababu hawataki mageuzi ambayo ni takatifu, lakini serikali haitajiuzulu katika kesi ya ushindi wa HAPANA. Tuliandika katika programu ambayo tulijitokeza nayo kwenye uchaguzi kwamba tungefanya mfululizo wa mageuzi ikiwa ni pamoja na ya haki; tumeheshimu, kama kawaida, ahadi tuliyowekeana na wapiga kura, sasa ni juu ya Waitaliano kuthibisha au la mageuzi hayo. Kwa upande wetu tunataka kufika mwisho wa muhula wa bunge na kuhukumiwa katika uchaguzi wa kisiasa juu ya kazi yote tuliyofanya. Hivyo Waitaliano wanaotaka kutufanya tuondoke wanaweza kufanya hivyo kwa utulivu baada ya mwaka mmoja, lakini leo kura inapigwa juu ya haki si juu ya siasa. Na ikiwa tutapoteza nafasi hii ya kuifanya haki kuwa ya kisasa, nahofia kwamba hatutakuwa na nyingine nyingi. Mambo yataendelea kutofanya kazi bila kujali nani yuko serikalini na milele.

Hivyo ushauri wangu ni pigeni kura mkifikiria nini ni bora kwenu na kwa watoto wenu, si mkifikiria nini ni bora kwa serikali au kwa chama kimoja, kwa sababu mageuzi haya si mageuzi ya mrengo wa kulia na si mageuzi ya mrengo wa kushoto, ni mageuzi ya busara tupu. Yanahusu maisha ya watu, uhuru wao, haki zao. Na kisha kumbukeni kwamba serikali zinapita, malumbano yanapita, lakini sheria hizo zinabaki na zinaathiri maisha yenu, maisha yenu ya kila siku. Amueni ikiwa mnataka kuacha mambo kama yalivyo au ikiwa mnataka kutusaidia kujenga haki ya usawa zaidi, ya uhuru zaidi, ya ufanisi zaidi, kwa sababu tarehe 22 na 23 Machi mnachagua ninyi, na mimi natumaini kwamba mtagagua mabadiliko, kwamba mtachagua kutusaidia kuikomboa mahakama kutokana na siasa, kuifanya iwe na mamlaka zaidi, yenye kuzingatia sifa zaidi. Natumaini kwamba mtagagua NDIYO.